Hypnoterapie: Způsob, který pomáhá. Přečtěte si příběh ženy, která ji vyzkoušela
O hypnóze panuje řada mýtů. I já jsem byla vůči ní velmi obezřetná. Nakonec jsem se však odhodlala a odevzdala se do rukou hypnoterapeuta. Nelituji.
Slovo hypnóza vychází z řeckého „hypnos“, což česky znamená spánek. Právě už ve starém Řecku používali hypnoterapii k léčbě psychických i fyzických problémů. Zatímco ve světě s ní pracují běžně, u nás je stále upozaděná. Lidé se jí zkrátka bojí a podobně jsem na tom byla donedávna i já. Měla jsem strach ze změněného stavu vědomí, obávala jsem se, že kvůli nepozornosti nebo chybě terapeuta se dobře nevrátím do reality, strachovala jsem se, co mi terapeut „naprogramuje“ do hlavy.
Má silná potřeba
Od svého dospívání, dlouhých třicet let, řeším zásadní problém, na který stále narážím. Ve třinácti letech mě sevřela anorexie, která má hluboké kořeny v dětství a provází mě celý život. Vím už o ní všechno, znám její příčiny a její útoky, ale i tak mě ty myšlenky ovládají. Prošla jsem snad vším, co je v oblasti terapií a osobního rozvoje možné. O svých obtížích vím snad absolutně všechno. Každá terapie mě někam posunula, ale problém nevyřešila. Od hypnoterapie očekávám, že pomůže přenastavit mé podvědomí, aby nešlo proti mně, ale aby mi naopak pomohlo. Zdá se, že jsem ukázkový příklad člověka, který zaklepe na dveře hypnoterapeuta. „Typickým klientem je člověk, který zkusil úplně všechno, nic nefungovalo a tohle je jeho poslední štace,“ říká hypnoterapeut Šimon Pečenka a vysvětluje: „Hypnóza není samospasitelná. Nevyléčí vás sama o sobě, ale podpoří vaše rozhodnutí, vaše odhodlání a pomůže vám rychleji a s přehledem zdolat překážky. Dokáže ulevit fyzickému tělu i psychice.“
Důkladná příprava
Prvnímu setkání s hypnoterapeutem předcházela poměrně obsáhlá e-mailová komunikace. Zajímala jsem se o to, jak vše funguje, jak terapeut pracuje, co mě čeká… Trpělivě mi odpovídal na moje všetečné otázky, věnoval se mi a já jsem nabývala důvěry. Když mi na moje strachy, co vše se mi může stát, odpověděl větou „Nejhorší věc, která se může stát, je, že se nestane nic“, bylo rozhodnuto. A já jsem se objednala na první sezení. „Je důležité, aby se klient při první návštěvě uklidnil a zjistil, že nejsem žádný čaroděj, proto si během úvodní části sezení nejvíce popovídáme o všem možném,“ usmívá se Šimon Pečenka a poukazuje na dvě nejdůležitější věci, bez kterých hypnoterapie nemůže fungovat: „První je naprostá důvěra mezi klientem a hypnoterapeutem. Druhou potřebou je maximální uvolnění klienta. Když se tak nestane, není možné jít do hluboké hypnózy a pracovat tak, jak potřebujeme.“
Mé obavy
Hypnóza je přirozený stav mysli, hluboké uvolnění, které dokáže léčit, uvolnit stres, navodit pocit naprostého klidu. „A podstatné je to, co nedokáže. Nedokáže ublížit. To je hrozně důležité,“ říká terapeut. Já jsem se ovšem obávala toho, že se uvolnit nedokážu. Jsem zvyklá mít nad sebou i nad vším okolo kontrolu. A tak jsem měla strach, že moje podvědomí nedovolí všechno odložit stranou. Jak ráda jsem se mýlila. „Právě vy jdete velice rychle do hluboké hypnózy,“ sdělil mi Šimon Pečenka po našem třetím sezení. I já to cítím, že s každou další hypnózou jdu hlouběji a hlouběji. Ale vraťme se ještě k našemu prvnímu setkání. Poté co jsme si popovídali a hypnoterapeut si zaznamenal, co mám ráda a co mi naopak nedělá dobře, mohla jsem ulehnout na lehátko. „Potřebuji vědět i to, jestli člověk není na něco alergický, nebo co nemá rád. Mohl bych ho pak nedopatřením v imaginacích vést do míst, která mu způsobí alergickou reakci nebo budou nepříjemná. To by bylo kontraproduktivní. Třeba člověka alergického na pyl nepovedu po rozkvetlé louce, mohl by se osypat. Nebo když nemáte ráda levanduli, nebudu vám dávat představu levandulové plantáže,“ vysvětluje terapeut. Když na mně poznal, že jsem zimomřivá, zavedl mě na exotické pláže.
Mezi bdělostí a spánkem
Upadala jsem do těžko popsatelného stavu na hraně mezi bdělostí a spánkem. Stále jsem si byla vědoma, že jsem vzhůru, ale nevnímala jsem sugesce, které mi po uvolňovací fázi terapeut vkládal do podvědomí. „Je dobře, že si sugesce nepamatujete. To znamená, že jste v hluboké hypnóze. Je to daleko účinnější, než kdybyste nad nimi vědomě přemýšlela. Když si je neuvědomujete, nemůžete je vědomě vyrušit. To je daleko lepší. Pro mě je to znak, že to proběhlo správně.“ Je to velmi příjemný pocit. Přitom jsem se bála, že hypnózu prospím. Mám totiž tendenci usínat, kdykoli se uvolním a ulehnu. „Nebojte se, já si vás pohlídám a jakmile zaznamenám, že usínáte, vrátím vás zpátky.“ A opravdu. Opět nevím, jakou formulku použil, ale vnímala jsem, že něco řekl a já se okamžitě probrala. „Při prvním sezení používám univerzální hypnózu, na které si otestuji, co na klienta funguje a co ne. Další sezení už ,šiji‘ každému na míru. Po terapii si dělám poznámky, ze kterých pak připravím následnou hypnózu,“ popisuje svoji metodu Šimon Pečenka.
Jsem na cestě
Zatímco někomu stačí dvě tři sezení, mně je jasné, že po třiceti letech se nemůžu problému zbavit lusknutím prstu. Přesto cítím pokroky. Jsou to drobné nuance, ale jdu dopředu. Po první terapii jsem se cítila jako v euforii. Po druhé, možná i kvůli těžšímu období a věcem, které jsem neustále musela řešit, jsem měla pocit, že k žádné závratné změně nedošlo. Ale když jsem si ten týden v hlavě přehrávala, uvědomila jsem si, že jsem udělala tohle, tohle a tohle, v tomhle jsem byla svobodnější… Teprve pak jsem si vzpomněla, že jsme se dohodli, že právě tyto věci mi Šimon vloží do sugesce. Vnímám, že se na každé další sezení těším. I to je pro mě po všech možných psychoterapiích novinka. Je na mně, kdy ucítím, že už nazrál čas na další sezení. „Nejde dělat terapii za dva dny znovu. Ona musí takzvaně dojet, v tom člověku ještě pracuje. Jediné, na čem se snažím trvat, je, aby mezi první a druhou návštěvou byl přibližně týden. Ne víc. Sleduji spoustu ukazatelů, které mi řeknou, co a jak se v klientovi děje a jak s ním pracovat,“ říká terapeut. Po terapii jste unavení, i když při ní vlastně jakoby pospáváte. Vracím se domů sice pokaždé nabitá pozitivní energií, ale pak to na mě dolehne. Šílená únava. Já, která mám v sobě naprogramované hodiny a vstávám i bez budíku ve stejnou dobu, jsem minule totálně zaspala. A bylo to neuvěřitelně příjemné. „To je skvělé,“ směje se Šimon Pečenka a vysvětluje: „Podvědomí totiž pracuje a vyrovnává se s tím, co jsme mu tam zasadili. Proto se lidem můžou v noci zdát šílenosti, nelogické věci a přichází i únava.“
S čím lidé přicházejí
„Nejčastěji s klienty řeším úzkosti, deprese, nespavost, migrény. Čím déle problém trvá, tím delší dobu se s ním pracuje. Nicméně platí, že čím hlubší hypnóza bývá, tím je rychlejší a účinnější. S každou další hypnózou většina lidí postupuje hlouběji a hlouběji. Je to jako v posilovně. Když trénujete,“ přidává příměr hypnoterapeut a rozjasní se mu oči. „Nejvíc mě těší, když vidím, že to funguje a pomůže, a vidím obrovskou úlevu u lidí. To je pro mě ten hnací motor. Mám pro klienty vyhrazený čas, ale málokdy se stane, že ho dodržím.“
Náš odborník Šimon Pečenka
Je certifikovaným hypnoterapeutem a členem Českého spolku hypnoterapeutů. Pravidelně konzultuje se svým supervizorem. Za rok své praxe má za sebou zhruba 250 hypnóz. Mnozí klienti se k němu vracejí i poté, co svůj problém vyřešili. „Chodí na jakýsi udržovací program,“ dodává terapeut a zamýšlí se: „Zjistil jsem, že tím pomáhám i sám sobě. S každým sezením dostávám jakousi sekundární dávku. Obrovsky jsem se zklidnil, posunul, mám jiné vnímání sebe sama.“
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Moje zdraví, které koupíte na stáncích. Předplatné pořídíte z pohodlí vašeho domova na www.ikiosek.cz/mojezdravi nebo přes predplatne.cnc@cpost.cz.
