Za nadváhu mohou geny a pomalý metabolismus? Je to pravda, nebo mýtus?
Někdo má to štěstí, že pár kil shodí jedna dvě, jiný to ale má úplně naopak. Proč to tak je? Opravdu existuje něco jako pomalý metabolismus? A jak váhu a postavu ovlivňují geny?
Albert Einstein kdysi prohlásil, že šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky. Pokusy o hubnutí a motání se v bludném kruhu jsou pro to klasickým příkladem. „Kam až moje paměť sahá, vždycky jsem žila s tím, že jsem tlustá a měla bych zhubnout. Občas držím nějakou dietu včetně těch úplně nesmyslných (ale co kdyby náhodou zafungovala), kdykoli si dám ‚normální‘ jídlo nebo buchtu ke kafi, jím s pocitem viny. V restauraci se vždycky hned koukám na to, jaké tam mají saláty, a když přijdu domů, spořádám, na co přijdu. Mívám i období, kdy zkouším cvičit, nebo dokonce běhat, ale nevydržím u toho. Občas něco zhubnu, ale pak to zase hned naberu. Říkám si, že být štíhlá není všechno, ale je to jen slabá útěcha. Chtěla bych to už konečně vzít za správný konec,“ svěřuje se čtyřicetiletá účetní Jana, jejíž váha ne a ne klesnout pod osmdesátku.
Proč zrovna já?
To, že svět není úplně spravedlivý, tušíme dávno všichni. Proč kamarádka váží 50 kilo i s postelí a přitom se cpe horem dolem, a vy jste věčně na dietě a vaše váha je na hranici obezity? Odpověď není jednoduchá. Obvykle se potká více faktorů. „Zhruba padesát procent naší postavy je kódováno geny, padesát procent jsme schopni ovlivnit životním stylem,“ říká přední český obezitolog docent Martin Matoulek ze III. interní kliniky 1. LF UK a VFN Praha.
Jak umí vaše tělo hospodařit s příjmem kalorií, laicky řečeno, jak rychlý má metabolismus, záleží tedy mimo jiné z dost velké části na dědičnosti. Jenže vymlouvat se na to, propadat depresím a házet flintu do žita nemusíte. Pořád je tady těch padesát procent životního stylu, který zahrnuje způsob stravování a míru pohybových aktivit.
Jak je to s metabolismem
Jak tedy vůbec poznáte, že máte „pomalý metabolismus“? I když snížíte svůj kalorický příjem a budete jíst málo, vaše tělo se přizpůsobí, přepne na úsporný režim. Děje se tak na základě více faktorů. Zaprvé to souvisí s vylučováním určitých hormonů štítné žlázy a zadruhé je důležité, jak u vás probíhá takzvaná pozátěžová termogeneze v souvislosti s pohybovou aktivitou. Vysvětlíme vám to. Ještě nějakou dobu po fyzické zátěži vydává tělo teplo, tedy spaluje. Jenže zatímco u „normálních“ lidí to může trvat ještě klidně celý den nebo dva, u jedinců s úspornými geny organismus za pár hodin neví, že měl pohyb. Dá se s tím něco dělat, aby byl metabolismus rychlejší? „Jediný orgán, který přirozeně zrychluje metabolismus, je aktivní tělesná hmota, tedy sval. Při jeho i mírném zvětšení, například díky navýšení dávek chůze, se může zvýšit především takzvaný klidový energetický výdej. To znamená, že i v klidu sval pracuje a vydává energii. V konečném důsledku to pak může znamenat, že hubnete i při ne tak přísné dietě,“ rozebírá celý princip docent Matoulek s upozorněním, že bez pohybu se při dlouhodobé redukci hmotnosti prostě neobejdete.
Čím tedy začít?
Říká se, že všechno začíná v hlavě. V první řadě je dobré si ujasnit pár věcí. Odpovězte si na otázku, proč vlastně chcete zhubnout. Je spousta lidí, kteří drží diety kvůli partnerovi nebo proto, že jim to nařídil lékař. Jenže to je jen malá motivace. Šanci na úspěch máte tehdy, když budete hubnout především kvůli sobě, ze svého vlastního přesvědčení. Jestliže si nejste jisti, zda máte dostatek znalostí o výživě, a nevíte, kolik kalorií máte za den přijmout, neřešte to sami. Můžete se obrátit na odborníka, ať už je jím nutriční terapeut, nebo obezitolog.
Chcete na to být sami
V tom případě se vám budou hodit následující rady. „Pokud to myslíte se změnou opravdu vážně, měli byste si nejprve udělat pořádnou analýzu toho, jak žijete. Stačí monitorovat jídlo, což znamená co nejpřesněji jeden až dva týdny zapisovat zkonzumované jídlo, eventuálně i vážit porce. Dalším krokem je uvědomit si, zda vás ovlivňuje spíše hlad, nebo chuť. Stejně tak je to s pohybovou aktivitou, kdy zpočátku bohatě stačí monitoring kroků přes den,“ radí docent Matoulek. Následně si uděláte rekapitulaci, a tak zjistíte, jak na tom se svým životním stylem jste. Abyste začali hubnout, musí být váš energetický příjem menší než výdej. Třeba přijdete na to, že jíte příliš tučná nebo sladká jídla. Nebo se stravujete sice relativně dobře, ale máte malý výdej.
Bez změny se nestane nic
Abyste byli v hubnutí úspěšní, počítejte s tím, že vaše přemýšlení o něm se musí změnit. Ve chvíli, kdy budete shazování kil brát jako trest, nebude to fungovat. Stravovací směr i pohybové aktivity vás musejí tak nějak „chytit“. Je důležité, abyste se cítili dobře a netěšili se jen na to, až všechno skončí. Změna musí být trvalá. „Pokud jste v zajetí přísné, radikální diety, objevují se negativní emoce. Jste emočně labilní, můžete se dostat až do deprese. Stále myslíte na jídlo a radost z prvních výsledků je velice krátkodobá. Dělejte tedy jen takové změny, při kterých výrazně nestrádáte. S tím souvisí nastavení reálných cílů a postupování po malých krůčcích, které vás dovedou k cíli mnohem spolehlivěji. „Když se vrhnete na redukční dietu, vyřadíte sacharidy a každý den se budete mučit na rotopedu, je to krátkozraké. Mnohem lepší bude ubrat sacharidy třeba jen z jednoho jídla, nahradit je bílkovinami a místo rotopedu, který vás nebaví, se půjdete každý den projít. Zapomeňte i na všechny možné diety typu keto, paleo a podobně, pokud vám zase tak moc nevyhovují. Nemáte totiž šanci u nich vydržet dlouhodobě. A i kdyby ano, mají řadu negativních vlivů na organismus,“ říká docent Matoulek.
