Lazarův syndrom: Proč někteří lidé přežijí svou smrt a „vstanou z mrtvých“?
Děsivá vyprávění o lidech, kteří se probudí v márnici nebo rovnou v rakvi, známe všichni. Většina z nás za tím ale zpravidla hledá chybu personálu, který u domnělého nebožtíka správně nezkontroloval životní funkce. Vysvětlením může být ale také vzácný stav, kterému lékaři přezdívají Lazarův syndrom. O co jde?
Lazarův syndrom, známý také jako syndrom vzkříšení, svým názvem odkazuje k Novému zákonu. Podle něj měl totiž Ježíš vzkřísit jistého Lazara z Betánie celé čtyři dny po jeho skonu.
Co je to Lazarův syndrom?
Odborně lze Lazarův fenomén označit jako autoresuscitaci, zejména po neúspěšné KPR (kardiopulmonální resuscitaci). U člověka tedy dojde k spontánnímu obnovení krevního oběhu, ačkoli záchranáři už nepokračují v oživování. Stejně tak k tomuto jevu může dojít v případě, že k žádnému pokusu o oživování nedošlo a lékaři pouze na základě měření životních funkcí prohlásí pacienta za mrtvého.
Odborníci zatím přesně nevědí, proč k tomuto syndromu dochází. Nejspíše ale jde o opožděný účinek léku, který lékaři podávají během resuscitace nebo v posledních hodinách před zástavou oběhu.
Jak může Lazarův syndrom vypadat?
K autoresuscitaci podle dostupných dat dochází zpravidla do 10 minut po ukončení KPR. Proto je nutné pacienta dostatečně sledovat i po skončení snahy o oživení. Obnovení funkcí se může projevovat:
- dýcháním
- pohybem
- kašlem
- vrácením pulzu.
Lazarův reflex
Lazar z Betánie dal jméno i dalšímu vzácnému jevu. Lazarův reflex (Lazarovo znamení) má podle odborníků jasnější vysvětlení. Několik minut po klinické smrti a smrti mozku někteří zemřelí krátce zvednou ruce a přiloží je na hruď, jiní krátce vydechnou nebo se jim na rukou objeví husí kůže. Lékaři tento jev ale připisují jednoduchému reflexu, který nemá s mozkovou činností nic společného. Stejně jako známý patellární reflex, který lékaři vyšetřují pomocí úderu kladívka pod čéšku.
