Historie roušek: Blána z močového měchýře i masky přes celou hlavu
Historie roušek sahá hluboko do minulosti a představuje fascinující cestu skrze čas. Od prvních známek používání ochranných prostředků ve starověkém světě až po jejich dnešní nezbytnost ve světle globální pandemie roušky prošly značným vývojem. Byly a stále jsou symbolem zdraví, bezpečnosti a ochrany před nebezpečnými látkami a infekčními chorobami.
Díky pohledu na historii roušek můžeme lépe porozumět tomu, jak se společnost vyrovnávala s různými ohroženími a jak se tyto ochranné prostředky proměňovaly a zdokonalovaly v průběhu času. S přihlédnutím k minulosti můžeme také lépe porozumět současnému využití roušek a tomu, jak by se mohly vyvíjet v budoucnosti, neustále se adaptující na nové výzvy a technologie.
Pro mnoho z nás bylo používání roušek během pandemie covidu naprostou novinkou, svět ale roušky používal od dob dávno minulých, a to dokonce ze zcela stejného důvodu: k ochraně zdraví.
Starověk a středověk
Používání ústních roušek není v dějinách ničím novým. Starověké civilizace v různých částech světa, jako byly stará Čína, staré Řecko nebo Řím, používaly různé formy ústních krycích prostředků. V Číně byly během epidemie nemocí využívány roušky z tenkého hedvábí, které měly chránit nositele před škodlivými částicemi ve vzduchu. V Evropě se ve středověku používaly ústní roušky ze speciálních látek nebo kusů látky, které zakrývaly nos a ústa a měly sloužit jako ochrana proti nečistotám a šíření nemocí.
17. století a roušky z močového měchýře
První konkrétní zmínky o obličejových maskách jsou známé ze 17. století. Tehdy se používaly roušky vyrobené z blány močového měchýře zvířat. Tento typ masek se později využíval také v těžebním průmyslu.
V 17. století se ale nosily také masky, které měly zobák a připomínaly hlavu ptáka. Nosili je zejména lékaři jako způsob ochrany před morovou epidemií, kdy se věřilo, že hlavním zdrojem nákazy jsou pachy šířící se vzduchem. Zobák vycpaný bylinkami, kořením a sušenými květinami tak zahnal pachy šířící mor.
Průlom v oblasti obličejových masek pak přinesl rok 1879 v Japonsku. Vznikly dva typy roušek černé barvy, které byly určené nejen pro zdravotnický personál, ale také pro širokou veřejnost jako alternativa prevence nemocí. Masky byly dvojího typu. První zakrývala pouze ústa, druhá pak ústa spolu s nosem.
Za vznikem těchto roušek stojí edinburský lékař, který masku primárně vynalezl pro svou sestru trpící neustálým kašlem. Aby zmírnil jeho projevy, vynalezl respirátor, ten roku 1836 získal patent. Tento typ respirátoru byl zvláštní tím, že uvnitř obsahoval kovovou mřížku. Ta zadržovala teplo a zvlhčovala vzduch.
Průlom 19. století
Na konci 19. století se roušky staly běžnou součástí zdravotnických zařízení. Předním průkopníkem byl polský chirurg Jan Mikulicz-Radeck z fakultní nemocnice ve Wroclawi. Mikulicz byl známý tím, že vyznával naprostou sterilitu své práce. Jeho posedlost zašla tak daleko, že na sále dokonce zakázal veškerou zbytečnou mluvu. Jakékoliv pokyny si operatéři předávali za pomoci gest. Nemyslitelné pak bylo, aby se operace – byť s rouškou – účastnil kdokoliv postižený rýmou.
Mandžuský mor
Používání roušek zdravotnickým personálem se velmi rozšířilo v letech 1910 až 1912 v době mandžuského moru. Během epidemie plicního moru se textilní masky začaly masově používat i venku, tj. mimo nemocnice a ordinace. Infektolog Wu Liangde pověřený vedením protiepidemické kampaně se během studia v Británii seznámil s textilními chirurgickými rouškami.
Španělská chřipka
Konec první světové války pak znamenal další vlnu rouškového šílenství v důsledku španělské chřipky, jejíž vrchol nastal v letech 1918 až 1920. Tehdejší noviny vyzývaly všechny, aby si zakrývali nos a ústa maskou. Dokonce poskytovaly návod, jak si takovou ochranu vyrobit svépomocí doma. Španělská chřipka znamenala první typ sociálních opatření, která tehdejší společnost přijala k potlačení epidemie. Veřejnost začala používat tzv. gázové masky jako účinnou prevenci před touto nákazou.
Pandemie covid-19
Vstupem do 21. století začala být prevence šíření infekcí stále důležitější. S nástupem různých epidemií a pandemií, jako jsou prasečí chřipka, SARS nebo covid-19, se ústní roušky staly neodmyslitelnou součástí veřejných zdravotních opatření. Moderní ústní roušky jsou vyrobeny z různých materiálů, včetně látek a mikročástic a speciálních filtrů. Existují také respirátory, které poskytují vyšší úroveň ochrany.
