Jak by ses choval, kdybys věděl, že zítra zemřeš?
Smrt je veličina, která k životu neodmyslitelně patří. Přesto nás děsí, ale často nad ní přemýšlíme. Jak moc nás vlastně vědomí smrti ovlivňuje? A jak bychom se chovali, pokud bychom věděli, že třeba právě zítra zemřeme?
Každý člověk to může mít jinak. Někdo bere smrt jako veličinu, která jednou přijde, druhý nad ní možná přemýšlí víc, než je potřeba.
Odborníci se shodují, že vědomí smrti se u každého člověka může projevit jinak. Přesto existují tři cesty, které jsou nejpravděpodobnější.
Plnými doušky
První z nich předurčuje, že ten, kdo si bude vědom své smrti, bude dělat vše pro to, aby si zbývající čas užil co možná nejlépe. To v praxi znamená, že začne cestovat do míst, o kterých dosud jen mluvil, začne ochutnávat jídla, která odmítal, protože byla drahá, nebo si konečně koupí vysněný kousek oblečení do svého šatníku od světoznámého návrháře.
Odevzdanost
Druhým možný způsobem, jak se vědomí vlastní cesty může projevit, je jakási apatie. Dotyčný začně na všechno kašlat, protože bude mít pocit, že všechno už je stejně ztraceno. Může začít nezřízeně konzumovat alkohol nebo i jiné návykové látky.
S ohledem na blízké
Posledním typem, jak člověk na vědomí vlastní smrti může nahlížet, je z pohledu své rodiny. Tedy těch, kteří ho bezmezně milují. Právě tato cesta dokáže člověka ovlivnit nejvíce. Uvědomění si toho, že až odejdeme, budou se ostatní trápit a budou plakat, může mít vliv na to, jaký přístup ke svému „zbývajícímu“ životu nakonec zaujmeme.
Obecně platí, že ten, kdo si smrt jako takovou uvědomuje intenzivněji, více přemýšlí nad vším, co dělá a nedělá a jakým způsobem žije. Na každém pak je, jaké zaujme stanovisko. Někdo začne víc kouřit, protože je názoru, že tělo musí do hrobu zhuntované, jiný bude do poslední chvíle věřit, že každý osud lze zvrátit.
Pokud však smrt uchopíme správně, můžeme díky ní změnit nejen pohled na život, ale také vylepšit mezilidské vztahy. Jde ale o to, jak na smrt budeme nahlížet, jakým způsobem nám bude podávána a jak se fakt, že jednou skutečně zemřeme a nejsme stoprocentně schopni to ovlivnit, naučíme akceptovat.
Stejným dílem
Smrt nám všem dává stejným dílem. To znamená, že ať přijde kdykoli a je jakákoli, je to stále smrt, která přijde a které se vyhnout nemůžeme.