Myšlením proti stárnutí. Důležitá pravidla, která vám pomohou
Pozitivní přístup k životu, obklopení se přáteli, zdravé myšlení, to vše působí proti toku času. Mnozí to už dávno vědí, prokazuje to i jedna ze studií Yaleovy univerzity.
Viswa Nathan je 81letý obyvatel Hongkongu a pracuje jako novinář a mediální poradce. Vede aktivní společenský život, pije whisky a pomáhá na své farmě. Je zdravý jako řípa. Na rozdíl od mnoha jeho vrstevníků mu stárnutí nedělá starosti – podle vlastních slov nikdy neměl ke stáří negativní postoj.
„Život je plný možností a člověk si musí užít každou minutu,“ říká. Výzkum Školy veřejného zdraví Yaleovy univerzity mu dává za pravdu: Lidé, kteří o svém procesu stárnutí smýšlejí pozitivně, jsou šťastnější a žijí déle než ti, kteří se stáří děsí. Studie prokázala ještě jednu výhodu pozitivního smýšlení o stárnutí: Snižuje riziko demence. „Stárnutí je stav mysli,“ dodává Viswa Nathan. „Já jsem optimista a obklopuji se lidmi, kteří mají stejný postoj.“
Užívat si pozitivní věci
„Myslím si, že je důležité, aby měli lidé, zejména ve vyšším věku, rádi sebe a své blízké. A také, aby si užívali to pozitivní, co nám život nabízí, a snažili se tolik si nevšímat těch trablů, které přicházejí – obojího je dost, ale šťastnější jsou ti, co si v tom umějí vybírat,“ potvrzuje osoba nad jiné povolaná, zakladatelka a ředitelka Gerontologického centra v Praze, doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.
„Když se díváme na životopisy těch opravdu dlouhověkých osob, hovoříme s nimi, a tím mám na mysli lidi nad devadesát a sto let, tak zpravidla vidíme, že to ani oni neměli v životě lehké, mnohdy úplně naopak – je až s podivem, jaké osudy je potkaly,“ říká Holmerová. „Ale oni se s tím uměli vyrovnat, překonat to a – jak říkala spisovatelka a novinářka Lenka Reinerová – nelitovat se. Je dobré se určitě věnovat sám sobě a užívat si, svůj čas bychom ale měli v každém věku rozmělnit i nějakou činností a pomocí jiným. To je, myslím, docela důležitá věc,“ zdůrazňuje. Její lékařská rada dále zní: Žít zdravě, dostatečně se hýbat, být duševně aktivní. „To je základ, na němž bychom měli stavět dobré stárnutí,“ uzavírá Iva Holmerová.
Psychiatr: žijte správně
„Jak říká kniha Kazatel, všechno pod sluncem má svůj čas, a tak jako nemá smysl prodlužovat mládí, je nelogické předstírat, že oddalujeme stáří. Jde více o to, jak se správně chovat, aby se nám co nejlépe žilo,“ odpovídá psychiatr MUDr. Radkin Honzák z ambulancí IKEM a REMEDIS na otázku, čemu se vyhnout a co naopak posilovat, abychom si zpomalili stárnutí. „Ty návody nejsou nic nového, znali je už filozofové v antice – a člověk se od té doby nijak významně nezměnil. Jde o umění zachovat si dobrou mysl, dost přátel, a jak naši vrstevníci odcházejí, umět se bavit i s mladšími, být si vědom svých omezení a podle nich také volit tělesnou zátěž. Uvědomit si, že pravda je velmi relativní stav dosaženého poznání, nikoli jenom to, co mám já,“ vysvětluje doktor Honzák. Po prožitém životě by už každý jedinec měl vědět, kdo je a kolik čeho si může dovolit.
Podle toho by měl volit psychickou i fyzickou zátěž, ale také vybírat jídlo, radovánky a všechno ostatní, co do života patří. Významný v každém věku je spánek: Kromě řady funkcí, které má pro psychiku, je spánek také časem intenzivní činnosti imunitního systému. „Šlofík“ po obědě je velmi zdravý. Psychická pohoda a individuálně přiměřené množství pohybu je to nejlepší, a to je univerzální rada. Francouzský spisovatel Anatole France řekl: „Ve vzpomínkách si udělejte občas úklid. Vymeťte zbytečné, spalte chmurné, oprašte příjemné a vyleštěte radostné zážitky své minulosti.“
Nalaďte se na radost
„Stárnutí je proces a stáří je jen etapa našeho života. Žijeme v době, kdy řešíme hodně vnějších okolností – jak vypadáme, jak se chováme, zda jdeme s dobou, zda si stále držíme kult mládí a svěžesti. Čím více se zaměstnáváme venkovním světem, tím méně máme čas na náš vnitřní pocit a emoce,“ říká koučka a autorka systému Epigen Terapie Monika Urbanová. Právě ony pocity a emoce jsou podle jejích slov zásadní pro přijetí běhu času a našich let. Ovlivňují chemické tělesné procesy, které dávají podněty tělu, aby buď bylo v dobré kondici, nebo v té špatné.
„Asi čtete články o tom, jak bojovat se stárnutím, jaké jsou prostředky proti stárnutí. Posuďte sami, už v těch slovech se doslova nese válečná nálada. Jestliže ‚bojuji‘ proti něčemu, mé emoce a pocity se bouří. Navenek se to projeví strachem, depresemi, obavami, chmurnou náladou, pocity vyhoření. Pokud však pozměním úhel pohledu a zaměřím se směrem, že jdu za zdravým tělem, vyrovnanou myslí a štěstím, pocítím velmi brzy ve svém životě náboj, novou energii. Jen si představte – jdete za štěstím, za moudrostí, radostí, zdravím! Tímto naladěním dáváte organismu i mozku signál – aha, sem vyplavuj všechny hormony, které mě ladí do dobré nálady,“ vysvětluje Monika Urbanová.
Zlaté pravidlo čtyřlístku
Pozor na slova – zaměřte se na to, co o sobě prohlašujete, a dokonce i na to, co si o sobě myslíte. Naše slova a „tiché“ myšlenky jsou mocným nástrojem pro život. Je rozdíl, zda o sobě říkáte, že jste staří, do starého železa, unavení, nebo jestli o sobě prohlásíte: „Cítím příval nové energie, cítím se spokojeně, cítím se krásná a moudrá!“ Vyzkoušejte si cvičení: Pozorujte, co o sobě prohlašujete, a napište si ta vyjádření na papír. Pozorujte i tiché myšlenky, které vám problesknou hlavou. Pokud jsou negativní, přetvořte je (Cítím se šťastný, cítím radost…).
Humor – humor je lékem na každou vrásku, tento proces smíchu vytváří skvělou půdu pro tvorbu hormonů štěstí. Zkuste se každé ráno zasmát před zrcadlem. Je to hra především pro mozek, on je opravdu velký humorista!
Radost – vše, co konáte ve svém životě, tvořte s radostí. Radost nám byla dána od dětství. To, že jsme dospělými, neznamená, že naše radost má být menší či vůbec žádná. Dospělost je jen etapa, která přináší nové zkušenosti. Čím více radosti přijímáte do života, tím spokojenější se cítíte. Spokojenost se pak odráží nejen na těle a obličeji, ale také v pocitu dostatku sil k novému tvoření.
Vděčnost – dlouhou existenci lidstva doprovází rituál díkůvzdání. Pozor, nejedná se o žádný náboženský obřad, jde o naše zastavení a uvědomění si, za co jsme v životě vděční. Co se nám podařilo a jakých úspěchů jsme dosáhli. Návrat k této tradici je jednoduchý – každý večer můžete zapálit svíčku a uvědomit si, za co jste vděční, nebo si pořiďte deníček a napište si pět vděčností. Velmi rychle pocítíte, jak se mění nejen vaše nálada, myšlení, ale i život.
