Jaké kroužky dětem vybrat? Ty, kde se budou hodně hýbat!
Chcete, aby se vaše dítě správně vyvíjelo, aby nebylo obézní? Vyberte mu takové kroužky, kde se bude hýbat. Čím víc se na nich fyzicky vyřádí, tím lépe.
Děti mají stále méně pohybu. Problém je, že některé z nich nechodí pěšky ani do školy, natož aby sportovaly. Velký šok v tomto směru nastane v první třídě. „V mateřských školách děti běhají, skáčou, lezou, hýbají se celý den. Pak nastoupí do školy a náhle jsou nuceny sedět hodiny v lavici. Taková statická zátěž bez dostatečné pohybové kompenzace negativně ovlivňuje vývoj páteře, kostí a svalů, což se projeví bolestí zad v pubertě či dospělosti,“ upozorňuje Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka pražské FYZIOkliniky.
Špatné držení těla má skoro polovina českých dětí
Vadné držení těla tak má stále více českých dětí. Mají málo fyzické aktivity, přitom jiných – sedavých koníčků mají dostatek. Přitom podle fyzioterapeutů by však šestihodinové sezení ve školní lavici měly kompenzovat alespoň tři hodiny pohybu denně. Což se zdá při současné organizaci školního rozvrhu téměř nemožné.
Také podle studie Státního zdravotního ústavu (Zdraví dětí 2016) má vadné držení těla 42 procent českých dětí. Nejohroženější skupinou jsou děti kolem 13. roku života, v období zrychleného růstu – z nich má problémy s pohybovým aparátem přes 53 procent.
„Jestliže dítě půl dne sedí ve škole, mělo by pro zdravý vývoj minimálně tři hodiny sportovat – nejen v kroužku, ale místo vození se autem chodit do školy a ze školy pěšky, jezdit na koloběžce, lézt po stromech, skákat, běhat. Pokud chce dítě chodit na keramiku nebo hrát na klavír, proč ne, ale takové aktivity by měl doplnit ještě pohybový kroužek, ideálně jednou až dvakrát týdně 90 minut. Čím akčnější, tím z hlediska fyzioterapie přínosnější – zlepší si pohybovou koordinaci, zvýší kapacitu plic, posílí záda a bříško, které dlouhým sezením ve škole trpí nejvíc,“ radí Bílková.
Choďte pěšky
Podle fyzioterapeutů přitom není tak důležité, jakou pohybovou aktivitu si dítě vybere. Pohyb by je měl hlavně bavit, jednostranné zatížení nebo příliš náročné sportování podle ní není vhodné. To je samozřejmě poměrně teoretická rada, protože zejména kolem dospívání je velmi těžké najít pro dítě aktivitu, která by ho rozvíjela rovnoměrně a přitom nebyla na vrcholové úrovni.
Rodiče by proto měli myslet taky na to, jak důležité je motivovat děti k aktivnímu pohybu o víkendech, neměli by je – pokud je to možné – vozit do školy autem a vůbec by se měli zamyslet nad tím, jak moc pohodlní jsou sami a jak to od nich přebírají děti.
Pokud se dítě věnuje nějakému jednostrannému sportu, je třeba, aby ho dostatečně kompenzovalo. Na to samozřejmě částečně ve sportovních klubech dbají. „Například malí florbalisté nebo hokejisté, kteří se hrbí pouze na jednu stranu, by měli rovnat záda běháním, plaváním nebo sportovní gymnastikou. Tenisté a golfisté mohou na konci tréninku zkoušet i opačné ruce a podobně. Jinak je bude v pubertě bolet šíje, rameno a z tenisového postoje budou mít lehce pokřivenou páteř. Pokud bude dítě hrát tenis jednou až dvakrát týdně a k tomu bude dělat stejně pravidelně atletiku, získá takzvaný všestranný pohybový rozvoj a jeho tělo se bude vyvíjet zdravěji,“ doporučuje Iva Bílková.