Ageismus: Jak se díváme na seniory?

27. března 2018 • 06:00

Jak se chová dnešní společnost ke starším lidem? Na tuto otázku není jednoduchá odpověď. Lidé ve věku nad 65 let budou ve vyspělých zemích brzy tvořit čtvrtinu populace. Počítá se s touto realitou v dnešní společnosti?

Robert Butler, americký psychiatr, gerontolog, použil poprvé pojem ageismus v knize Why Survive? Being Old in America. Kniha mapuje příčiny, okolnosti a důsledky ageismu a autor za ni byl odměněn Pulitzerovou cenou.

Do amerického slovníku pojmů bylo slovo ageismus zařazeno v roce 1979. Co vyjadřuje? Ideologii založenou na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu. Stručnější definice ageismu hovoří o stereotypizování a diskriminaci lidí pro jejich stáří.

Se starými se nepočítá

„S jedním z nejvíce a nejlépe dokumentovaných projevů věkové diskriminace se můžeme setkat na pracovním trhu. Před třiceti lety to bylo téměř nemyslitelné, nejspolehlivější ,pracantky‘ byly starší ženy. Sekretářka po čtyřicítce, to byla vždycky ideální pracovnice. Dneska je v tom jen zmatek. Po čtyřicítce si dnes totiž mnoho žen teprve pořizuje první dítě, protože moderní medicína to umožňuje. A v padesáti se jim pod nohama plete desetileté dítě,“ říká socioložka, spisovatelka a pedagožka PhDr. Jiřina Šiklová, CSc.

„Za dob našich prarodičů byl status starších lidí vysoký, takže i velmi mladí lidé se stylizovali do starších. Jen se podívejte na tehdejší maturitní fotografie. Vypadat starší znamenalo vyšší společenský status, vyšší prestiž. Proto ten pevný límeček a hůlka coby módní doplněk dvacetiletých mladíků,“ doplňuje socioložka.

Dnes je tento trend dávno přebitý, otočený: Cílem je vypadat mladý, být aktivní do vysokého věku. Dotvářet obraz neustále úspěšných, aktivních lidí pomáhají média: Senioři, nedej bože nemohoucí, nemocní, jsou zde zobrazováni jako skupina lidí, na kterou se doplácí a která zadlužuje děti a vnuky.“

I senioři mohou být aktivní

Jak se chová dnešní společnost ke starším lidem? „Každý z nás má jiný vztah ke starším lidem a také každý starší člověk je jiný. Hodně se u nás opakují klišé o starých lidech. Jací jsou: zpravidla (kromě toho, že staří) také nemocní, bezmocní, nemohoucí, šediví, nezajímaví, neatraktivní, asexuální, chudí, bez zájmů, bez potřeb… Mohla bych ještě pokračovat. Ale to přece není pravda, jsou to lidé stejně různí jako ostatní, někteří naopak velmi aktivní, pracovití a pracující, se spoustou zájmů, vstřícní a ochotní, pomáhající  nu a samozřejmě také ti jiní. Tak jako jsou různí lidé v jiném věku, tak jsou (a možná ještě více) různí lidé vyššího věku,“ říká MUDr. Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra v Praze 8.

A pokračuje: „Společnost a lidé v ní se mění, to je samozřejmé. Ale myslím si, že ani tady se nedá říci, že je vše tak či onak. Jsme asi zpravidla poněkud jiní, to platí i ve vztazích, ale nedokázala bych soudit, zda je to horší, či lepší. Musíme se nějak přizpůsobit světu, ve kterém žijeme, často je náš život rychlejší a v něčem náročnější, než byl dříve. To vše zasahuje do našeho života, do našich vztahů. Někdy více spěcháme, na to si starší lidé zejména stěžují, ale zase na druhou stranu spolu (i se staršími lidmi) dokážeme lépe komunikovat třeba i prostřednictvím moderních médií.“

Stáří jako téma pro filmaře

Režisér seriálu Život je ples Petr Slavík říká: „Tématu stáří se mladí lidé vyhýbají, nechtějí o něm mluvit. To byl jeden z důvodů, proč jsem seriál natočil.“ Herci, které si do seriálu vybral, vesměs říkají: Starší lidé by si zasloužili mnohem větší respekt.

„Sama si velmi vážím stáří. Jejich zkušenosti, energie, informovanosti, vzpomínek, vtipů, je to zážitek!“ říká jedna z protagonistek Lenka Vlasáková. Stáří se zkrátka stává multidimenzionálním prostorem, ve kterém se mísí sociální, ekonomické, kulturní a psychologické vlivy a v němž se odehrává jedna z výjimečných a neopakovatelných zkušeností životního cyklu. Herečka Jana Plodková dodává: „Je velmi důležité mluvit o stáří. Jednou taky budu stará a budu mít tolik let, co moje babička. Je potřeba s tím začít něco dělat už teď.“

Příklad z Ameriky

„Už v devadesátých letech přišli Američané se sloganem: Druhá dospělost začíná po padesátce. Proč? Dávají lidem perspektivní vzor, i když jejich problém to ještě zdaleka není. Spojené státy mají relativně hodně mladých lidí a nebudou stárnout tak rychle jako střední Evropa. Přesto to už dnes berou vážně. V listopadu jsem tam byla několik týdnů a často se dívala na zprávy. A překvapilo mě, kolik starších žen sedí na moderátorských židlích. To je jeden z nejlepších způsobů, jak pozitivně ovlivnit názor obyvatelstva,“ uvedla Jiřina Šiklová.

I starší lidé by měli své vztahy pěstovat

„Čím více stárnu, tím jsem kritičtější právě ke starším. On totiž každý vztah má dvě strany. A právě i ze strany starších lidí je zapotřebí vztahy pěstovat, nečekat automaticky, že budou či jaké budou, či dokonce že musejí být. To platí podle mého názoru nejen na úrovni individuální, ale také celé společnosti. I starší lidé by měli své vztahy pěstovat a seniorské organizace se zajímat o život celé společnosti,“ říká Iva Holmerová.

Názorové neshody mezi generacemi jsou přirozené. Ze společnosti se však vytratila schopnost naslouchat si navzájem, komunikovat a vážit si zkušeností starších a zároveň být otevřený názorům mladších.

Máme k dispozici spoustu vymožeností, o kterých naši předkové ani nesnili. Která babička kdysi mohla sledovat vnoučky po Skypu?

Autor: Markéta Ostřížková
 
720p 480p 360p 240p

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.