Zimní období: Otužování je důležité již v dětství
Zima zpravidla prověřuje, jak jsme schopní reagovat na výkyvy počasí. Pokud jsme již jako děti přirozeně otužovali organismus, je to jen dobře.
Do dospělosti si neseme vklad nejen genetický, ale též zkušenosti a otužilost z dětství. Pokud jsme byli v péči příliš úzkostných rodičů, kteří nás bez ohledu na to, zda venku skutečně mrzlo, či nikoli, navlékali do několika vrstev oděvů, posléze (postupem času) naše tělo ztratilo citlivost správně reagovat na výkyvy počasí a nedokáže se přirozeně přizpůsobit „tepu“ přírody. Pak samozřejmě, pokud si čepici opravdu na hlavu nevezmeme, je zaděláno na zdravotní problémy, např. právě s nastuzenými dutinami…
Z pokojové květinky lze udělat otužilou a odolnou pouze pozvolným postupem, nicméně nejlepší je nevytvářet „květinky“, které nic nevydrží, ale od malička otužovat a nechat dítě, ať si samo řekne, kdy je mu zima a potřebuje další vrstvu navíc… Pravda, muži jsou na tom s otužilostí mnohdy mnohem lépe než ženy, které si rády pohoví v teple. V dospělosti tedy bývají odolní zpravidla ti, kdož za dětství „rebelovali“ s oblékáním. Nicméně dnešní dětská generace se z polí, luk, strání a lesů definitivně přesunula k displejům počítačů a do virtuálního světa her, takže si zakládá na hlubokou neodolnost.
„Člověk rozhodně nebyl ,vytvořený‘ k tomu, aby byl od rána do večera zavřený v místnosti, u počítače, za volantem svého vozu… Všechny dnešní vymoženosti, které nám usnadňují život, na druhou stranu oslabují naši odolnost a obranyschopnost. Taková klimatizace má na nás vyloženě negativní účinek, na druhou stranu přetápění v zimním období nám též neslouží - ideální teplota v místnosti by měla být kolem 18 stupňů,“ říká otorinolaryngolog MUDr. Jan Paska, který působí v Praze na Poliklinice Budějovická a zároveň ve Středisku lékařské péče Hradčanská.
„Pokud tedy nejsme imunitně odolní či máme predispozice pro různé alergie, můžeme se setkat (a setkáváme se) s ne zrovna příjemným zánětem, který postihuje vedlejší nosní dutiny (čelistní, čelní, klínové, etmoidální). Nejčastěji jsou postiženy dutiny čelistní (velké dutiny nad či v horní čelisti a po stranách tváře) a čelní (neboli frontální - dutina pod nadočnicovými oblouky mířící někdy vysoko do čela).“ Diagnostika, zda se skutečně jedná o zánět nosních dutin, se opírá o podrobnou anamnézu, lékař zjišťuje pohmatem a poklepem citlivost postižené oblasti, následuje rinoskopie, která podrobněji ukáže stav sliznic, a diafonoskopie - pomocí speciálního světla zavedeného do úst lékař zkoumá, jak moc dutiny „září“, tedy zda jsou průchozí a čisté. Často je zapotřebí provést též RTG vyšetření či CT (počítačovou tomografii) pro vyjasnění velikosti a stavu dutin daného pacienta.
Typické potíže: zhoršené nosní dýchání, rýma, specifická bolest hlavy nad velkými dutinami, tzn. v lícní krajině nebo na čele. Možná vás překvapí otázka lékaře: Jak si zavážete tkaničky? Při zánětu dutin se totiž při předklonu (změna polohy hlavy dopředu) bolest prudce násobí. Je možné zhoršení čichu, otoky obličejové části, může se objevit bolest zubů, uší, krku, tlak za očima či v lebce, slzení, zhoršení zraku… Malátnost, únava, někdy teploty (nebývají u alergických zánětů dutin).
Helena Míková MUDr. Jan Paska, lékař ORL, odborná spolupráce: Poliklinika Budějovická, Praha 4 (www.mediconas.cz), Středisko lékařské péče Hradčanská, Praha 6 (www.poliklinika-hradcanska.cz)
