Vidí méně než ostatní: Zraková stimulace nejmenších dětí
Máte malé miminko a zdá se vám, že občas špatně vidí? Kdy by mělo přestat šilhat a kdy už začíná plně vnímat předměty v zorném poli? A jak mu můžete pomoci, pokud má problémy?
Důležitost zrakové stimulace u slabozrakých dětí zdůrazňoval oftalmolog MUDr. Milan Odehnal. „U dětí je vždy naděje na zlepšení,“ připomněl. Podpořit zrakové schopnosti potomka můžete i v domácích podmínkách.
Mezi nejčastější příčiny poškození dětského zraku patří vrozené vady oka (například anomálie sklivce, zrakového nervu, rohovky, degenerativní onemocnění sítnice), postižení zrakových center v mozku, retinopatie (poškození sítnice) u nedonošených dětí, vrozený zelený zákal (glaukom), vrozený šedý zákal, nádory oka nebo úrazy. Včasná diagnóza je zásadní pro stanovení dalších postupů a stabilizaci, nebo dokonce zlepšení stavu.
Dítě se nerodí s plně vyvinutým zrakem, vývoj vidění pokračuje až do šesti let věku. Hned po porodu se u dítěte začíná objevovat světlocit neboli schopnost vnímat zrakem rozdíl mezi světlem a tmou. Dítě obrací hlavu za zdrojem světla, upoutá ho třeba zářivka či okno. Nejprve se dívá převážně periferně (do stran) a teprve asi od druhého týdne i centrálně (před sebe). Fixovat (zaměřit pohledem) lidský obličej dokáže jen velmi krátce a pohyb vnímá spíše ve vodorovné rovině (ze strany na stranu).
Kolem jednoho měsíce dokáže fixovat předměty střídavě vždy jedním okem, okolo dvou měsíců věku již umí fixovat oběma očima, navazuje oční kontakt a projevuje zájem o pohyby rtů člověka, který k němu mluví. Sleduje hračky zavěšené nad postýlkou a vnímá pohyb i ve svislé rovině. Ve třech měsících již intenzivně reaguje na pohyb, začíná pozorovat pohyb vlastních rukou. Prodlužuje se vzdálenost, na kterou vidí, zlepšuje se ostrost vidění.
V půl roce již dítě využívá zorné pole v celém rozsahu a to, co vidí každým okem zvlášť, spojuje v jeden vnímaný obraz. Do jednoho roku se zrakem bezpečně orientuje v domácím prostředí, poznává známé osoby a dívá se z okna. Kolem tří let věku se upevní schopnost vidět oběma očima a vývoj ostrosti vidění je téměř u konce. Definitivně je ukončen v pěti až šesti letech.
Přírodě se musí pomoci
Čím méně zraku mají nevidomí, tím lepší sluch, hmat, paměť jim příroda nadělila. To je velký mýtus. Že nevidomí například díky absolutnímu sluchu často vynikají v hudbě, je sice pravda, ale důvodem je nutnost co nejvíce využít zbývající smysly a schopnosti a tím jejich neustálý trénink v každodenním životě.
Nejen zrakem, ale i hmatem lze u předmětů vnímat tvar, velikost, směr, vzdálenost, trojrozměrnost, klid a pohyb, ale bohužel jen v okruhu omezeném délkou paží. Zatímco zrak postupuje od celku k podrobnostem, hmat od podrobností k celku.
Zrakové vnímání je výrazně ovlivněno zkušeností a tendencí přizpůsobovat viděné tomu, co známe, naproti tomu hmat nikdy nezkresluje. Některé děti se však věcí kolem sebe dotýkají nerady nebo se vyhýbají některým materiálům. Povzbuzujte děti k hmatání, nechte je osahat vše: lžičku i jogurt při krmení, plastovou drátěnku na nádobí, kartáček, sítko, houbičku, šroubek, plastovou sponu ve vlasech, kůru borovice, peříčko na cestě…
Mnoho hraček pro nejmenší je záměrně vyrobeno z dotykově kontrastních materiálů, a když navíc šustí, stávají se velice atraktivními. Třeba taková multifunkční pestrobarevná světluška k zavěšení na kočárek nebo nad postýlku má tělo a šustící křídla z látek s různou strukturou (len, manšestr, pletenina, hedvábí, samet atd.), na křídlech je umístěno dotykové pískátko, malé zrcátko a v kapsičce ještě kousátko… Větším dětem pořiďte třeba hmatové pexeso.
Zvuky přinášejí významné informace o prostoru, dění a našem místě v něm. Děti se zrakovým postižením často odmítají čepice, kapuce a cyklistické helmy, protože chtějí mít volné uši. V rozvoji sluchu pomáhá spojit zvukové vjemy s dalšími: hmatovými, chuťovými, čichovými. Například: „Takto zní fén proto, že z něj fouká horký vzduch. Tady se fén drží a tímto tlačítkem zapíná.“ „Takhle zní, když se do hrnečku nalévá pití.“ Nabízejte dítěti co nejvíc zvuků, ale nikoli v nepřehledné směsici. Agresivní hlasitá hudba nebo zvuková kulisa z rádia či televize jsou nejen nevhodné, ale přímo rušivé a přinášejí negativní emocionální prožitky. Kromě toho dítě kvůli nim třeba přeslechne otočení klíče v zámku, které signalizuje, že tatínek už přišel domů…
TIP: S většími dětmi se na procházce do přírody zaměřte na zvuky kolem: zpěv jednotlivých ptáků, klepání datla, praskání větviček, když se křovím prodírá nějaké zvíře, štěkot psa, zurčení potůčku, šum obilí ve větru, ťukání dešťových kapek do asfaltu nebo listí, hrom za bouřky, zvuk kroků na různých površích… Buďte úplně zticha a pokuste se tyto zvuky ztvárnit pohybem celého těla. Komu se to podaří nejlépe?
S využitím knihy Dítě s postižením zraku (Portál, 2015)
