Jak ve zdraví přežít období dětského vzdoru? Poradíme vám
Spousta dospělých považuje nevhodné chování dvouletého, tříletého či čtyřletého dítěte za rozmazlenost, rozmar nebo snahu provokovat a upozorňovat na sebe, podle psychologů jde ale o zcela přirozené situace, které vznikají v souvislosti s tím, jak se vyvíjí dětský mozek a nervová soustava, což je velmi komplikovaný proces, který probíhá skokově. Afektivními záchvaty se nám dítě snaží vždy něco sdělit a spustit lavinu může i zdánlivá maličkost, třeba když ho uprostřed hry donutíte jít si sednout ke stolu, kde má připraven oběd.
Boj kdo s koho?
Máte pocit, že jde jen o divadýlko a snahu upoutat na sebe pozornost? Často to tak není. Pláčem, křikem, smýkáním sebou o podlahu nebo rozdupáním hradu ze stavebnice pouští dítě ven nahromaděné emoce a napětí, které se v jeho centrální nervové soustavě nakumulovaly pod tlakem vnějších podnětů (což může být např. únava nebo nedostatek spánku, hlad, potřeba čurat, nedostatek pohybu, příliš horké počasí…).
Své emoční výlevy a nálady je více než 80 procent dětí schopno ovládat až po čtvrtých narozeninách. Důvodem je nedostatečné propojení všech neuronů v mozku se zbytkem těla. „Vztek je důkazem rozvíjejícího se rozumu a procesu osamostatňování, zároveň také následkem frustrace „chci, ale nesmím“ nebo „musím, ale nechci“ a k tomu se ještě přidává „chci, ale nezvládnu to“. A frustrace musí ven! Nemůžete své dítě uchránit před tím, aby prožilo frustraci a zklamání. Můžete se ale postarat o to, aby se z každého svého záchvatu vzteku naučilo něco užitečného,“ zdůrazňuje ve své knize Výchova v období vzdoru německá psycholožka Annette Kast–Zahn.
Dopřejte mu tu zkušenost
Téměř dvě třetiny dětí od roku a půl do tří let trpí častými záchvaty vzteku. V naprosté většině případů se jedná o zcela normální „krize“, vaše dítě potřebuje prožít tu zkušenost, že ne všechno může pokaždé jít podle jeho vůle a přání. Jedině tak se naučí, jak se s tím v budoucím životě vyrovnat. Nepoddávejte se vůli svého potomka pokaždé, když se rozvzteklí. Krátkodobě sice nastane vytoužený klid, ale dítě se tímto způsobem naučí, že jeho negativní chování je tolerováno, a navíc ještě odměněno.
Na straně rodičů vzniká nejistota a napětí, malý umíněnec si vytvoří vzorec „dostanu vždy, co chci, jen stačí pořádně křičet“. A vzniká začarovaný kruh. Buďte svému dítěti příkladem. Ukažte mu, že i vy musíte někdy zkrátka zatnout zuby a dělat nebo vydržet něco, co se vám nelíbí, ale že i tak se s takovými situacemi dokážete vyrovnat, aniž byste házeli věcmi, utíkali do koupelny a zavírali se tam nebo ječeli na celý dům.
Ptejte se, co mu chybí
Každé dítě do tří nebo čtyř let žije naplno právě aktuálním okamžikem. Trpělivě se pokuste zjistit, jaký problém byl spouštěčem záchvatu. Není nervózní z plánované návštěvy lékaře? Nemá žízeň? Není mu zima nebo nepokouší se o něj viróza? Nepotřebuje na záchod? Nechybí mu odpolední spánek? Neztratil oblíbeného plyšáka? Buďte nablízku, dejte mu láskyplně najevo, že jste tady pro něj, nasloucháte mu a rozumíte.
Zároveň se ale nenechte vtáhnout do jeho citové bouře a hlavně si nic neberte osobně. Myslete na to, že jeho vztek není namířen proti vám. Učí se překonávat neúspěchy a při tomto strastiplném procesu je jen náhoda, že jste právě vy, jako jeho nejbližší osoba, která je stále „po ruce“, hlavním objektem vyjádření jeho frustrace. Snažte se nereagovat podrážděně, ovládněte stoupající adrenalin, mluvte na něj nadále přátelským a klidným tónem a ukažte mu, že ho přijímáte i v tomto jeho rozpoložení a pro jeho světabol máte pochopení.
Zažeňte nudu
Pokud ještě nával vzteku nedospěl do „akutní“ fáze, máte určitou šanci odvrátit pozornost potomka zcela jiným směrem. Jednejte rychle. Věnujte se mu, vytvářejte vhodné podněty, hry a aktivity. Dítě, které se nudí, začne dříve nebo později zlobit. Zlobení je to však z našeho dospělého pohledu, ono si jen prostě začne vyhledávat vlastní zábavu (nehledě na zákazy a nastavená pravidla), která vám nejspíš nebude pokaždé po chuti. Nabídněte oblíbenou hračku, přečtěte knížku nebo zadejte dítěti nějaký malý úkol a slibte odměnu, zapojte ho do domácích prací.
Umožněte mu uvolnit napětí
Samozřejmě, pokud právě přihlížíte záchvatu vzteku, který je v plném proudu, je nejspíš nejlepším řešením nechat ho doznít a počkat, až si dítko „vybije baterky“ a pustí negativní emoce ven. Nechte ho vyřádit, jen hlídejte, aby si nedopatřením neublížilo nebo něco nezničilo a jednoduše vyčkejte, až se bouřka přežene.
Pak ho můžete pevně obejmout a snažit se ho přesvědčit, že jeho emocím rozumíte a chápete, proč se tolik zlobí. Například stylem: „Ty jsi se tak rozzlobil, protože jsme nekoupili čokoládu? Rozumím ti, taky mě občas pěkně naštve, když nemůžu mít to, co bych chtěla.“ Nebo „Rozbila se ti ta červená mašinka, protože jsi s ní hodil o zem? Taky bývám smutná, když mi upadne sklenička a zbydou z ní jen střepy, to je opravdu k pláči, ale pokusíme se to nějak spravit.“
