Paradentóza (parodontitida)

Parodontitida, latinsky parodontitis, je jediné medicínsky správné pojmenování zánětlivého onemocnění parodontu (závěsného aparátu zubu). Právě připojením koncovky -itida (lat. -itis) ke slovnímu základu „parodont“ se dává najevo, že jde o onemocnění zánětlivé povahy (podobně například dermatitida - zánět kůže, neuritida - zánět nervu, hepatitida - zánět jater). Do hovorového označení „paradentóza“ se promítá latinský název zubu (dens), zatímco název „parodontóza“ operuje s řeckým pojmenováním zubu - odontos.

Největší rizikový faktor pro vznik parodontitidy představuje takzvaný zubní mikrobiální povlak, zkráceně plak. Ten se usazuje na povrchu zubů okamžitě po jejich vyčištění, ale zpočátku není nijak nebezpečný, protože nebývá tolik osídlený bakteriemi. Pokud lidé ze svých zubů plak pravidelně neodstraňují, zvětšuje postupně svůj objem a vznikají v něm dobré podmínky pro růst další skupiny bakterií – pozdních kolonizátorů. Ty uvolňují toxiny a způsobují zánět dásní, který se postupně stává chronickým. Parodontitida začíná jako zánět dásně (gingivitida), který se postupně šíří do hlubších částí.

Z neléčeného zánětu dásní, postupně se šířícího v okolí kořenů zubů do hloubky, se časem vyvíjí parodontitida – vznikají parodontální choboty, zánět postihuje čelistní kost, zuby mění v pozdním stadiu choroby svoji polohu a začínají se viklat. Objevuje se zápach z úst. Na rentgenovém snímku je patrný úbytek kosti zubního lůžka. V konečném stádiu zub vypadává.

Riziko vzniku parodontitidy se odvíjí nejen od zubní hygieny, tedy od způsobu odstraňování zubního plaku. Svou roli tu do určité míry hrají i dědičnost a různé vnější faktory, jako jsou přítomnost zubního kamene, nesprávné zhotovení výplně zubů, odchylky v postavení zubů nebo v samotném závěsném aparátu.

Příznaky parodontitidy

Chronický zánět dásní se projevuje jejich začervenáním, otokem a hlavně krvácením, například při čištění zubů, při jídle, ale i spontánním. Při parodontitidě také dásně ustupují a obnažují se krčky zubů. Je-li již porušeno vazivo v okolí zubu, ten se viklá. U hnisavého zánětu se přidává zápach z úst.

Léčba

Zabývá se jí obor zvaný parodontologie. Při zjištění mírného stádia parodontititdy je třeba zuby především důkladně a správnou technikou čistit, aby se zcela odstranil plak. Rovněž je třeba odstranit zubní kámen usazený na povrchu korunky zubu a mírně pod úrovní dásně. Na čistém povrchu zubu nemají bakterie kde ulpívat. V pokročilejším stádiu parodontitidy musí lékař nebo dentální hygienistka obvykle při několika návštěvách pacienta odstranit nedásňový a poddásňový zubní kámen. Lékař v případě nutnosti rozhodne o chirurgické léčbě, která zahrnuje obnovení tvaru dásně nebo se přikloní k regenerační metodě obnovení ztráty kosti. Parodontitidu zcela vyléčit nelze, lze ale zpomalit její postup a oddálit ztrátu zubů.

Jedinou účinnou metodou je správná ústní hygiena a používání dobrých pomůcek – zubních a mezizubních kartáčků a zubních nití vybraných každému přesně na míru jeho chrupu.

Léky

speciální zubní pasty, ústní vody, kloktadla, masážní roztoky

Bylinky

chytrá houba, šalvěj lékařská, heřmánek pravý, dubová kůra, měsíček lékařský, sléz lesní, mochna nátržník

Homeopatika

Argentum nitricum, Arsenicum album, Calcium phosphoricum, Chamomilla, Lachesis, Lycopodium, Mercurius solubilis, Phytolacca, Phosphorus, Silicea, Thuya

Domácí léčba a babské rady

Především ukončení kouření, protože to riziko parodontitidy několikanásobně zvyšuje. Dobré je omezit jednoduché cukry ve stravě, užívat vitamin C a vitamin B5 (kyselina pantotenová).

Vyšetření

Zubní lékař onemocnění odhalí pečlivým vyšetřením dásní a provede rentgenový snímek, na kterém je patrný úbytek kosti zubního lůžka.

V těhotenství

Parodontitida je zkoumána i s ohledem na možnost ovlivnění těhotenství. Některé studie ukazují na snížení porodní hmotnosti novorozenců u pacientek s parodontitidou. Bakterie vyskytující se při parodontitidě byly také v některých případech nalezeny v tkáni placenty.

Možné komplikace

Zánětlivě změněná dáseň, jako výrazně prokrvená tkáň, uvolní mikroorganismy nebo jejich produkty do krevního oběhu, jímž putují do celého organismu.

Trvalé následky

Kromě ztráty zubů hrozí i větší nebezpečí v podobě přenosu infekce do dalších částí těla. Pokud je nemoc pokročilá, bakterie z úst se prokazatelně objevují také v krevním oběhu a touto cestou mohou být roznášeny i do vzdálených orgánů v lidském těle, například do srdečních chlopní, do cévní stěny a do dalších orgánů a systémů organismu. Neléčená nemoc může zhoršovat aterosklerózu („kornatění“ tepen), být rizikovým faktorem pro vznik kardiovaskulárních onemocnění včetně těch nejzávažnějších (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda), může komplikovat průběh těhotenství nebo zhoršovat chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN).

Prevence

Pravidelné návštěvy dentální hygienistky zhruba jednou za šest měsíců. Pravidelné a správné čištění zubů a pravidelné preventivní prohlídky u stomatologa.