Psychedelika: Pádné důvody, proč je brát!
ÚČINKY PSYCHEDELIK ZKOUMÁ U ŠIROKÉ ŠKÁLY LIDÍ I KONTEXTŮ. LIDEM S DEPRESEMI, ÚZKOSTMI ČI TRAUMATEM, S ONKOLOGICKÝM ONEMOCNĚNÍM, ALE I ZDRAVÝM MOHOU TYTO LÁTKY VÝRAZNĚ ZLEPŠIT KVALITU ŽIVOTA. PSYCHOLOŽKA RITA KOČÁROVÁ SE ZABÝVÁ VÝZKUMEM TERAPEUTICKÉHO A SEBEROZVOJOVÉHO POTENCIÁLU PSYCHEDELICKÉ ZKUŠENOSTI A ZALOŽILA A VEDE ORGANIZACI BEYOND PSYCHEDELICS.
* Jak se psycholožka dostane k výzkumu účinků psychedelik?
Vždy mě zajímala povaha reality a vědomí, lidský potenciál a služba lidem. Psychedelika v tomto ohledu představují jasnou volbu zájmu. Začalo mě zajímat, co mohou psychedelika dát nemocným, ale i zdravým lidem. A jak redukovat to, co jim naopak mohou vzít.
* Pro koho je taková léčba vhodná?
Pro řadu duševních onemocnění, ale v současnosti se klinické studie v NÚDZ věnují zejména lidem s depresivním onemocněním anebo s posttraumatickou stresovou poruchou, u které se zkoumá MDMA – asistovaná terapie. MDMA nepatří mezi klasické psychedelické látky. Nevyvolává v takové míře efekt, který je při dostatečné dávce typický spíše pro látky jako psilocin a LSD, který popisujeme jako rozpuštění ega, někdy jako smrt ega, prožitek jednoty či mystickou zkušenost. Pod vlivem MDMA je člověk spíše empatičtější, otevřenější, zvýší se mu pozitivní emoce. Lidi s traumatickou stresovou poruchou, která je dnes obtížně léčitelná tradičními způsoby, jsou schopni nahlédnout na své trauma bez toho, aniž by byli zaplaveni tím obrovským množstvím negativních emocí, co se s tím pojí, jako jsou úzkosti nebo strachy. Umožní jim to postavit se do nějaké úrovně emočního vnímání, kdy jsou schopni trauma zpracovat. Psychedelika se dále ukazují mít pozitivní potenciál i u úzkostí či závislostí. Kromě samotné léčby ale přibývá důkazů, které ukazují, že mohou být prospěšná i zdravým lidem. Celá medicína je postavena primárně na tom, že se problém začne řešit ve chvíli, kdy člověk už nemůže fungovat. A já si říkám, jestli to není trochu pozdě. Jestli se spíš nezaměřit na prevenci, aby to nedošlo do toho stadia. Třeba i v rámci obecné péče o duševní zdraví. I tam se pořád zaměřujeme na opravování něčeho. Dokonce i Světová zdravotnická organizace již před lety prohlásila prevenci za jednu z klíčových priorit, praxe tomu ale zatím neodpovídá. Zda budou někdy psychedelika moci sloužit i v rámci prevence, je však zatím otázka, i když osobně se domnívám, že ano, podobně jako třeba psychoterapie.
* Jenže pro spoustu lidí je dodnes málo pochopitelné, že by například měli chodit na terapii a brát to jako součást psychohygieny, ne jako prohru. Jak chcete zdravým lidem vysvětlit, že se takto mají věnovat duši dřív, než mají problém?
Nebude to jednoduchý směr a možná že se k němu dostaneme až o mnoho let později. Teď je prioritní léčba různých onemocnění. Na nich je taky lépe měřitelný výsledek. V rámci klinických studií například u depresí můžete pomocí dotazníků pozorovat, jestli se pacient cítí lépe. Jenže zkoumat, že se někdo cítil dobře a dál se cítí dobře, je o něco komplikovanější.
* Jak se tedy dá změřit pozitivní vliv psychedelik?
My jsme se tomu věnovali v jednom textu společně s profesorem Horáčkem a doktorem Carhartem-Harrisem a navrhli jsme nějaké způsoby. Nejspíš by to skutečně byl model (design), kdy bychom se zaměřili na celou populaci. Zkoumali bychom na vzorku populace například během deseti let ty, kdo užívají psychedelika, jak je užívají a jak jsou na tom ve srovnání s jinými. Ale to je zatím skutečně hudba budoucnosti.
* V klasické psychiatrii se považuje v jistém slova smyslu za výhru, když je pacient dlouhodobě stabilizován, nemá zásadní propady nálad, má vhodně zvolené léky. Jaký je výsledek ve chvíli, kdy se k léčbě používají psychedelika?
Hlavní důvod, proč to zajímá mě i mnoho mých kolegů doma i ve světě, je stručně to, že se člověk může nejen léčit, ale i skutečně uzdravit. Cílem není redukovat symptomy, ale dostat se k jádru obtíží, které je vyvolaly. Jak jste popsala užívání antidepresiv, co je považováno za dobrý stav: člověk nemá až takové obtíže. Může to znít jako přehnané, ale někdy mi léčba antidepresivy připomíná spíše paliativní péči. Reálně k léčbě nedochází, jen se stabilizují emoce. Nemáte takové propady do depresí, ale zároveň to oseká i pocity pozitivní, to vidím často u svých klientů ve své soukromé praxi. Jeden terapeut to přirovnával k momentu, kdy jste v boji zraněna, a měla byste se jít do bezpečí uzdravit. Antidepresiva vás jakoby zastaví na půli cesty, zraněná ležíte na poli, v zimě, neléčíte se, ale ani nebojujete. Antidepresiva vám umožní fungovat, třeba se nezabít, ale zdravý život to není. Vidím to u klientů, kteří léta užívali antidepresiva a přicházejí ke mně do praxe, protože je zajímají psychedelika. Někteří se dostanou do studií, někteří ne, a tak zvažují, jaké jsou jiné možnosti. Jsou zoufalí a uvědomují si, že tohle není život, který by chtěli žít. Láká je na tom to, že by mohli vyřešit problém, který je k duševnímu onemocnění dovedl.
* Existují už data, nakolik je léčba psychedeliky účinnější než léčba antidepresivy?
Dlouhodobě se zabývám tím, nakolik je v případě psychedelik úspěch dán jimi samotnými a nakolik souvisí s kontextem a konkrétně terapií, která tuto léčbu doprovází. S antidepresivy se v současné době pracuje tak, že přijdete za psychiatrem, on vám je předepíše a vy je pak užíváte doma. Ale často nedostanete tu terapii. Zatímco když mluvíme o psychedelikách, mluvíme o psychedelické terapii nebo psychedeliky asistované terapii. Neříkáme tedy, že sama látka něco vyřeší. Před samotným psychedelickým sezením je celá řada sezení, pak je ono sezení s látkou a pak se s nabytou zkušeností pracuje. Nazýváme to integrací, učíme, jak zkušenost, která může být zajímavá, ale nemusí nám nic víc dát, přivést ven, usadit ji v každodenním životě, zjistit, co znamená a jak ji dostat do vztahů i činností. Četla jsem před časem zajímavou studii, která srovnávala studie u lidí, kteří podstupovali terapii, s lidmi, kteří užívali antidepresiva. Na konci na tom byly obě skupiny podobně, ale z dlouhodobého hlediska po ukončení léčby to byli ti, kteří podstupovali terapii. Tyto výsledky naznačují, že farmakoterapie může být účinná během samotné léčby při redukci symptomů, ale terapie poskytne častěji úlevu i po jejím skončení. Na základě toho byla designována jedna studie na Imperial College v Londýně pod vedením doktora Carharta-Harrise. Poskytovali psilocybinovou terapii lidem s depresí a druhé skupině dávali antidepresiva, ale podstupovali stejný počet sezení. Tam už výsledky nebyly tak jednoznačné. Je to sice hypotéza, ale poukazuje na to, že nebylo až tak důležité, jakou látku užívali, ale že dostávali tu péči od terapeutů. Podle mě je ohromně prospěšné, že by takové studie mohly přenést větší pozornost na psychoterapii, která teď žádné velké místo v klinickém prostředí léčby duševních onemocnění nemá a zásadní místo mají psychofarmaka.
* Když řeknete psilocybin, představím si les a houbičky. A k tomu rovnou varování, že se nedá odhadnout, jaké množství účinné látky v nich je. Vyrábějí se tyto látky uměle, abyste mohli ve studiích použít správnou a ověřenou dávku?
No, tohle je zajímavý bod. V klinických studiích musí být ověřená látka. Mě osobně ale zajímá i směr využití přírodních produktů. V Čechách máme spoustu lesů, kde rostou lysohlávky, které psilocybin obsahují. Pěstují se i doma. Namísto toho v klinickém výzkumu musíme projít několika lety schvalování a za velké peníze získáváme látku v laboratoři, abychom ji pak mohli zkoumat. Má to význam, protože víme, kolik látky lidem podáváme, ale i když víme přesně, co podáváme, existuje obrovské rozpětí toho, jak na to budou různí lidé reagovat a jakou dávku budou potřebovat. Někdo je rezistentní, jiný citlivější. Například léčebné konopí je u nás už možné získat na předpis, proto teď zvažujeme, zda se nevydat stejnou cestou a zkoumat třeba i houby ověřené kvality. Je to poměrně unikátní model, který dnes funguje například na Jamajce a bude se teď zavádět v Oregonu. Tam si občané v referendu odhlasovali, že chtějí psilocybinová centra, která ale nebudou zdravotnická zařízení, a kde se bude pracovat s psilocybinem a nejspíše i s houbami, které budou dodávat licencovaní dodavatelé. Je to první oficiální státem řízený model, kde chtějí pracovat v kontrolovaném kontextu a poskytovat zkušenost i lidem bez klinické diagnózy.
* Jak to bude fungovat, budou v nějakém zkušebním provozu?
Ne, rovnou to zavedou do praxe, protože tamní legislativa to umožňuje. Budou tam mít i facilitátory, průvodce, kteří nemusejí být nutně zdravotníky. Teď mají období, kdy řeší provoz, licence, vzdělávání facilitátorů, ale poté službu začnou nabízet. Mě to zajímá i proto, co jsme probíraly před chvílí, protože budou využívány samotné houby a látka získávaná z nich, ne syntetický psilocybin. Osobně mám dobrý vztah k přírodě i díky tomu, že mám negativní zkušenosti s konvenční medicínou: na jisté obtíže jsem pořád užívala léky, a nakonec mi pomohly bylinkové čaje. A nejsem jediná, kdo nenalézá útěchu v klasické medicíně a zajímá se i o přírodní prostředky. Klinický směr je skvělý a možná i nenahraditelný pro pacienty zejména se závažnými duševními problémy, ale osobně se mi líbí i tento směr na škále péče o duševní zdraví. Třeba právě k psychoterapeutům a facilitátorům, kteří nemusejí mít medicínské vzdělání.
* Lze to dělat bezpečně?
Na základě dostupných důkazů i zkušeností z praxe jsem o tom přesvědčena. Je potřeba vytvořit a otestovat protokoly a kontexty užití. Facilitátoři či životní terapeuti musejí být proškolení a rozhodně to nemůže dělat každý. Na to se zaměřujeme i v rámci organizace Beyond Psychedelics, kterou jsem založila před pěti lety. Věnujeme se osvětě, pořádáme mezinárodní konference, měli jsme potřebu přivézt světové zkušenosti sem a navázat nové spolupráce. V současnosti se zaměřujeme právě na vzdělávání v oblasti psychedelické péče, které dnes v ČR v podstatě neexistuje.
* Mluvily jsme o tom, jak těžká je stále osvěta v případě duševních chorob. Vyhledat terapii je pořád bráno jako selhání, trpět depresí zase jako nedostatečnost. Jak těžké jednou bude lidem říct, že psychedelika mohou být prospěšnější než léky?
Mohou, ale taky nemusí. Podobně jako léky ani psychedelika nebudou vždy vhodná pro všechny. Osvětě se věnuji zejména v instituci Beyond Psychedelics. Záleží nám na tom, abychom vedle kladných účinků zmínili i rizika, která psychedelika přinášejí. Nebo ještě lépe rizikové způsoby užívání, protože v podstatě nejde jen o ty látky, ale také o to, jak je užijeme – kdo, jak, s kým. Třeba zda člověk nemá kontraindikace, které mohou být v kombinaci s psychedeliky zdraví, či dokonce život ohrožující. Informace, kontext i dostupná adekvátní péče pak zásadně ovlivňují to, jaký účinek bude zkušenost mít. Zda pomůže, či ublíží. Nejsou až tak nebezpečná na somatické úrovni, pokud jde o toxicitu, ale zejména na psychické. Léčba v Národním ústavu duševního zdraví pomáhá tyto látky představit jako potenciálně prospěšné. V médiích se píše, jak účinná jsou psychedelika v případě depresí. Tou v České republice trpělo přes půl milionu lidí, zásadní nárůst přinesl i covid. Do velké míry podle mě už destigmatizace probíhá. Problém je, že se o tom dlouho nemluvilo. Do téhle oblasti jsem se dostala před deseti lety, a tehdy bylo těžké shánět jakékoli informace. Dnes si zadáte do vyhledávače „psychedelika“, a dostanete stovky odkazů. Vnímám, jak rychle se ta změna děje. Otázku komunikace s veřejností považuji za velmi důležitou. Hodně jsme se zabývali i problémy, které se s užíváním pojí, a například i ze strany kolegů jsem dostala kritiku. Když prý budeme mluvit o rizicích, může to zastavit klinický výzkum.
* Nelze je přece ignorovat.
Ano, navíc mně to přišlo už trochu jako politikaření. Já jsem pro absolutní transparentnost, mluvme o tom, jak to je. V 60. letech se psychedelika podle mě zakázala i proto, že se na jednu stranu glorifikovala a na druhou démonizovala. Podle mě je důležité vyvážené, věcné informování a tam patří vedle výčtu kladů i výčet rizik. Je potřeba o nich mluvit, učit se, jak jim předcházet, to mi zatím chybí. Víme, že represivní přístup nefunguje. Lidé chtějí užívat nelegální látky a užívat je i budou. Pojďme jim tedy pomoci k tomu, aby to dělali bezpečně, dejme jim edukaci, co ony látky dělají, a nabídněme jim adekvátní péči a podporu, když už se pro užití rozhodnou. Z průzkumů více než čtrnácti set uživatelů v Národním psychedelickém výzkumu vyplynulo, že by ocenili jak krizové linky, psychoterapeutická centra, tak i jakési aplikační místnosti. To se dnes v Holandsku už děje, ve specializovaném obchodě si vyberete vzorek, který chcete vyzkoušet, zaplatíte a místo abyste si to brali někde na ulici, můžete využít bezpečný prostor a základní podporu, aby nedošlo k úrazům nebo špatným zážitkům. Můžete si najít facilitátora nebo terapeuta, který vás zážitkem provede.
* Co jsou nejčastější rizika?
Rozvoj duševních obtíží různé závažnosti. V našem průzkumu to byl třeba rozvoj depersonalizačních symptomů, pocit oddělení od sebe sama. Lidé to popisují, jako by byli v kresleném filmu, jako by sem nepatřili. Rizikem je rozvoj depresivních i úzkostných obtíží, ale i nespavost nebo sebevražedné tendence. Mohou vyvolat řadu obtíží, v zásadě vše, s čím také dokážou pomoci. A je tu i zajímavý fenomén, který pracovně označujeme jako psychedelické trauma. To je zkušenost plná úzkostí, často při špatném settingu. Může dojít i k tomu, že i když jste předtím traumatizovaná nebyla, trauma se rozvine. Součástí mohou být flashbacky, krátké návraty do psychedelické zkušenosti nebo symptomy posttraumatické poruchy. Většina se dá ošetřit přípravou, bezpečným kontextem užití i následnou integrací.
* Co by měl mít ideální facilitátor, který člověka psychedelickou zkušeností provádí?
Jen o tom by se dalo mluvit dlouho, je to kombinace teorie, zkušeností i osobnostních charakteristik. I tuhle otázku jsme na úrovni potřebné praxe a vzdělání v našem průzkumu řešili. Uživatelé nejčastěji označili jako důležitou vlastní zkušenost s psychedeliky pomáhajícího pracovníka. A poskytovatelé péče častěji uvedli třeba kurz první pomoci a psychoterapeutický výcvik. Je zajímavé zkoumat rozdíl mezi tím, co si odborníci myslí, že lidi potřebují, a tím, co si o svých potřebách myslí ti, kterých se to týká.
Antidepresiva vám umožní fungovat, třeba se nezabít, ale zdravý život to není.
Neříkáme, že sama psychedelická látka něco vyřeší. Před jejím podáním je celá řada sezení a pak se s nabytou zkušeností pracuje.
Je důležité informovat o psychedelikách vyváženě, podat výčet kladů i rizik.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
