Charakteristika chronického lháře: Když potkáš amerického prezidenta uprostřed džungle!
Kdo nikdy nezalhal, ať hodí kamenem! Občas se to povede každému. Problém však nastává ve chvíli, kdy lžeme natolik, že jednak sami nevíme, co je pravda, a často na to nakonec zapomeneme. Tím ale uděláme službu těm, kdo na naše odhalení trpělivě čekají.
Jsou lháři a lháři. Milosrdná lež někdy může pomoci, jindy zalžeme v práci, že nám není dobře, protože jsme noc předtím zkrátka vypili moc vína. Není to správné, ale pokud to není časté, je to odpustitelné. Pokud ale lžeme pořád a s velkou oblibou, pak zcela jistě máme problém. Jsme totiž chorobní lháři.
Chronický lhář se pak od toho občasného liší především v tom, že plácá páté přes deváté a jeho historky ztrácejí na věrohodnosti.
Chronický lhář je člověk, který většinou všude byl, všechno zná, žádné téma pro něj není tabu a tam, kde ještě nebyl, se jednoznačně brzy podívá. Takový člověk vás s oblibou zásobí historkami o tom, jak se s ním všichni baví a všichni všechny pomlouvají, jen on ne. Realita je však většinou jinde. A ne nadarmo se říká, že pod lampou je největší tma.
Chronický lhář vás tak v jednom kuse zásobí historkami o svých dovolených, bohatých rodičích či zajímavých pracovních nabídkách. Zkrátka lže, jako když tiskne. Ba co víc, sám svým historkám věří.
Je chronické lhaní nemoc?
Ano i ne. Chronické lhaní je diagnostikováno jako vážná porucha osobnosti, která se projevuje tím, že svůj život stavíme na piedestal, který neexistuje. Pomoci může vhodně zvolená psychoterapie, problém však nastává hlavně v tom, že chorobný lhář si jen zřídka uvědomuje, že vůbec nějaký problém má. Tím vzniká začarovaný kruh, ze kterého mnohdy neexistuje cesta ven.
Co je příčinou chronického lhaní?
Na vině této poruchy je převážně nízké sebevědomí a nedostatečně vyvinutá sebeláska. A tak si dotyčný člověk začne vymýšlet život, který by chtěl a měl rád, bohužel však není s to s tím něco udělat. Často je také jednodušší lhát než sám na sobě dostatečně zapracovat.
Charakteristika chronického lháře
Chronického lháře odhalíte na první dobrou. A když ne, dříve nebo později se vám to stejně povede. Nejprve si vymyslí jednu historku, a pokud zjistí, že ho lidé poslouchají, přidá další. Problém pak tkví především v tom, že s každou další lží se jeho historky stávají méně věrohodnými. Laicky řečeno, jsou tak nesmyslné, že lež odhalíte.
Pro chronického lháře tak není problém potkat uprostřed džungle amerického prezidenta, být na koncertě zpěvačky, která dávno nežije, nebo přeplout oceán na voru, který si postavil z plotu svého souseda.
Jasným ukazatelem je pak především to, že život, který takový člověk ve svých historkách žije, jen stěží odpovídá tomu, jak žije a vypadá v reálu.
