Nejsme nevychovaní, máme ADHD: Jak se projevuje vnitřní neklid a neustálá potřeba měnit aktivity v podobě této nemoci?
Trpíte vnitřním neklidem a potřebujete neustále měnit své aktivity? Žijete v jiném tempu a ostatní nechápou, proč je často tak těžké být k vám tolerantní a držet s vámi krok?
„Žijeme stále jako s nějakou chybou. Nestíháme odevzdávat včas zadané úkoly, stejně tak nejsme schopni včas na úkolech pracovat. Krátkodobé aktivity plníme a zvládáme snáze než ty, co vyžadují dlouhodobou pozornost a výkon. Velkým problémem je například skákání do řeči, působíme pak nevychovaným dojmem. Ovšem není to nevychovanost, je to naše impulzivita. V partnerském vztahu pak často od partnera slyšíme: ,Vždyť jsem ti to před chvílí říkal‘,“ popisuje Pavel Vacek to, co zažívají lidé s poruchou pozornosti. Jako jeden z mála psychoterapeutů se věnuje ADHD v dospělosti. Zatímco v minulosti byla porucha pozornosti spojována výhradně s dětmi, dnes je stále častěji diagnostikována až v dospělém věku.
Je to těžké
Společnost často na lidi s ADHD pohlíží jako na povrchní, nespolehlivé osoby, se kterými je těžké vyjít. Nedodržují termíny, úkoly nedotáhnou do konce, skáčou do řeči, přehnaně vystartují… Ostatní už ale nevidí, že nejvíce se trápí sám člověk postižený touto poruchou. ADHD není nevychovanost či rozmazlenost, ale závažný problém, který má co do činění s centrální nervovou soustavou. Její odchýlení od normálu narušuje sebeovládání, plánování, udržení pozornosti, ale i předvídání. Člověku nedají vydechnout, nutí ho jednat impulzivně a stíhají ho vnitřním neklidem. „Klíčovými charakteristikami ADHD neboli Attention Deficit Hyperactivity Disorder jsou nepozornost, hyperaktivita a impulzivita. Postižení lidé nejsou schopni udržet či přenášet pozornost nebo se zkoncentrovat například na nějaký úkol. Člověk je roztěkaný a trpí vnitřním neklidem. Celé je to doplněno impulzivním chováním. Někdy se hlava diví, co huba kecá,“ říká na rovinu Pavel Vacek.
Trefa do černého
Dost dobře ví, o čem mluví, protože sám získal potvrzení této diagnózy až v dospělosti. „Pamatuji si, že jsem byl označován za neposedného, nesoustředěného a nejvíc ze všeho za hloupějšího,“ vzpomíná a je rád za změny, které přinesly nové diagnostické nástroje, nové pojetí a přijímání ADHD společností a odborníky. „Problémům s ADHD se nyní věnují neurologové, psychiatři, farmaceuti a naproti jim jdou pedagogové, psychologové a terapeuti. Nyní se pozornost z dětského ADHD posouvá i na tento problém u dospělých,“ říká odborník. Zároveň však upozorňuje, že ne vše lze schovávat za oficiální diagnózu. Některými příznaky trpíme občas všichni. Mohou být dané třeba pracovním vytížením či stresem. Proto bychom si měli při těchto projevech uvědomit, jestli právě neprocházíme těžkým životním obdobím, nebo zda nás obtíže provázejí celý život.
Ptáme se na příčiny
Přesné příčiny jsou stále nejasné. Největší vliv je přisuzován dědičným a biologickým faktorům. Například abnormálnímu vývoji plodu nebo jeho poškození. „Na vzniku ADHD se podílejí dysfunkční geny pro dopaminové receptory a řada dalších genetických nesrovnalostí. Takže tento handicap přichází s genetickým a biologickým přispěním. Například i tím, že matka během těhotenství kouří nebo pije,“ uvádí psychoterapeut. Příznaky se projevují už v raném dětství. Podle Pavla Vacka je důležité, aby se některé aspekty diagnózy projevily již před sedmým rokem života: „Projevy v dětství se nejlépe vysvětlují při charakteristikách žáka ve škole, kdy se uvádí neposednost, nesoustředěnost, neschopnost spolupracovat na společných úkolech. S dítětem šijí všichni čerti.“
Pokud si stále nejste jisti, jestli se i vás problém s ADHD netýká, můžete si udělat jednoduchý test. Zodpovězením otázek pak budete mít rychle jasno.
Ačkoliv se jednotlivé otázky v testech mohou lišit, obecně jde o to zjistit, jaké chování a pocity u testovaného převládají:
1. Dělá vám problém udržet pozornost, a to zejména v situacích, které vás nudí?
2. Jak často pak v takových situacích chybujete?
3. Jaká je vaše schopnost soustředění během rozhovoru s jinými lidmi?
4. Dělá vám problém dodělat detaily tam, kde je struktura práce již hotová?
5. Pokud musíte na něco vynaložit více pozornosti, než je běžné, máte tendenci tento „problém“ odkládat?
6. Rozptyluje vás často něco/někdo?
7. Jste pořádkumilovní, nebo žijete spíše v neustálém chaosu?
8. Máte problém dodržet plán schůzek a úkolů a často se stává, že na něco zapomenete?
9. Dokážete být v klidu, nebo jste spíše v neustálém pohybu?
10. Cítíte se často mimo svou kůži?
11. Dáváte v kolektivu prostor ostatním, nebo neustále mluvíte jen vy?
12. Skáčete často ostatním do řeči?
13. Umíte být trpěliví, nebo své kolegy i rodiny neustále rušíte, pokud chcete něco vědět?
Odpovědi na tyto otázky se pak pohybují v rozmezí od „nikdy“ až po „velmi často“. Převládající skladba odpovědí následně určí, zda testovaný člověk skutečně trpí ADHD, či nikoliv.
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Moje zdraví, které koupíte na stáncích. Předplatné pořídíte z pohodlí vašeho domova na www.ikiosek.cz/mojezdravi nebo přes predplatne.cnc@cpost.cz.
