Bahno jako lék: Proč se do něj naložit, i když to nevypadá moc hezky
Je černá, mazlavá a na první pohled nevypadá příliš vábně. Ale jakmile se slatina dostane do kontaktu s lidským organismem, má skvělé léčebné účinky. Při lázeňských procedurách se využívá v České republice již dvě stě let a přináší úlevu mnoha lidem.
O skvělých vlastnostech slatiny se ve svých spisech zmiňoval švýcarský lékař Paracelsus již v šestnáctém století. Trvalo však dvě stě let, než se poprvé začala využívat. Došlo k tomu ve Švédsku a nový přírodní léčebný prostředek vyvolal vlnu zájmu v celé Evropě. Postupně se pro těžbu odkrývala první slatiniště. Nejprve v Dolním Sasku a pak i v Čechách, v Konstantinových a Mariánských Lázních, kde první zmínky o peloidních procedurách uvedl ve svých dokumentech doktor Josef Nehr.
Zde také místní lékárník Brehm provedl první chemickou analýzu slatiny. Od poloviny devatenáctého století začali odborníci podrobně sledovat chemické vlastnosti peloidů (přírodní látky tvořené anorganickými a organickými složkami), došlo ke zdokonalení jejich analýz a ke zkoumání obsahu a vlastností minerálních látek. Bádání, studie a testy probíhají i v současnosti, protože do dnešní doby nebyly vysvětleny některé chemické účinky a reakce peloidů.
Přírodní alchymie
Slatiny vznikají nejčastěji z rostlin, jako jsou rákos, orobinec nebo ostřice, a to v prostředí minerálních vod při zamezení přístupu vzduchu. Nejčastěji se tyto rostliny vyskytují v rybnících a ve slepých ramenech řek. Tyto peloidy obsahují padesát až pětadevadesát procent organických látek. Ve slatině jsou zastoupeny i některé anorganické prvky, jako například železo, síra nebo vápník. Slatina se pak dělí na prostou a sirnoželezitou s přítokem železité minerální vody, která obsahuje čtyři až dvacet procent železa. V České republice se slatina těží například na Třeboňsku, v Bechyni, Lázních Bělohrad, v lokalitě Čistá-Krásno a ve Františkových Lázních. Právě tady mají se slatinou bohaté, dvě stě let staré zkušenosti.
Ve Františkových Lázních vznikly první slatinné lázně na světě a jejich blahodárné účinky na vlastní kůži pocítil i císař František Josef I. Romana Omáčková, hlavní balneotechnička Lázní Františkovy Lázně, a. s., k tomu dodává: „Sirnoželezitá slatina vzniká přímo ve Františkových Lázních, v prostředí minerální vody rozkladem rostlin jako rákos, ostřice a orobinec. Má unikátní složení, neboť rostlinné složky doplňují minerály, písečné jíly s kaolinem, markazit, epsomit a více než čtyři procenta pyritu.“
Hřejivá procedura
V lázních se nejčastěji slatina používá ke koupelím, kdy se osmdesát kilogramů hmoty smíchá se sto dvaceti litry minerální vody na požadovanou teplotu. Klient ulehne na dvacet minut do vany a dopřává si příjemnou regeneraci v mazlavé vodě. Po koupeli pak musí aspoň čtvrthodinku odpočívat a pít větší množství tekutin, protože slatina má detoxikační účinky. Při koupeli totiž organismus vylučuje odpadní látky potem. „Největší přínos slatiny je při léčbě nemocí pohybového aparátu a ženské neplodnosti. Její tepelný účinek se projevuje například urychlením metabolických dějů v organismu či uvolněním stažených svalů. Ve slatině se nacházejí i fytosteroidy, které příznivě ovlivňují záněty kloubů. Snižují otoky, bolesti a pomáhají při léčbě artrózy a degenerativních onemocněních páteře. Další obsahové látky mají protibakteriální a protiplísňový účinek, působí hojivě na ekzémy a záněty kůže. Pokožkou se také do organismu dostávají důležité minerály jako železo, draslík a hořčík,“ říká MUDr. Robert Michalič, vedoucí lékař společnosti Františkovy Lázně AQUAFORUM, a. s.
Slatina má vysokou akumulační schopnost udržet teplo (oproti vodě sedmkrát až osmkrát vyšší), proto se rovněž využívá k zábalům. Do drobného prášku se přidá malé množství vody, směs se nechá zahřát na teplotu 37–42 °C a poté je nanesena na dané místo na těle v několikacentimetrové vrstvě. Zábal trvá dvacet minut a po něm následuje čtvrthodinový odpočinek v suchém ovinu. Peloidní procedury jsou velmi oblíbené, ale lze je absolvovat jen na základě lékařského předpisu.
Panenská slatina
Specifickou kategorií je takzvaná panenská slatina. Pro gynekologické použití se těží, zpracovává, skladuje a upravuje zvlášť. Podle požadavků hygienika se tato slatina pasterizuje s případným přidáním vody. Panenská sirnoželezitá slatina se uplatňuje v proceduře zvané vaginální tampon. Pacientka se položí na gynekologické křeslo a lékař jí zavede do vaginy tenkou „punčošku“, do které vstříkne účinnou přírodní látku. Žena se pak odebere na lůžko odpočívat. Po dvaceti minutách se vrátí zpět na křeslo, aby lékař tampon vyjmul a provedl výplach pochvy vodou. „Sirnoželezitá slatina svým nízkým pH vytlačuje z ženské pochvy patogenní mikroorganismy. Podporuje růst přirozené poševní mikroflóry a léčí chronické vaginální záněty, které často odolávají antibiotikům. Společně se zábaly a koupelemi přispívá tato procedura k léčbě neplodnosti. Sirnoželezitá slatina obsahuje fytoestrogeny, jež napomáhají k dozrávání vajíček v ovariálních folikulech a ke zlepšení kvality děložního epitelu, jak pro přirozené, tak i umělé oplodnění. Šest měsíců po absolvování slatinných lázeňských procedur se výrazně zvyšuje šance na otěhotnění,“ komentuje účinky MUDr. Robert Michalič, vedoucí lékař společnosti Františkovy Lázně AQUAFORUM, a. s.
Zpátky do přírody
Po procedurách slatina odtéká do speciálních jímek a v souladu s lázeňským zákonem se přepravuje zpět do původního ložiska těžby. V přírodě pak dochází k její regeneraci a po uplynutí pěti let se může k léčebným účelům použít znova.
Slatina má vysokou akumulační schopnost udržet teplo.
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Moje zdraví, které koupíte na stáncích. Předplatné pořídíte z pohodlí vašeho domova na www.ikiosek.cz/mojezdravi nebo přes predplatne.cnc@cpost.cz.
