Je tu jaro. Hurá na lyže!
Ne, nezbláznili jsme se ani vás nebudeme nutit přezout na kolečka. Představíme vám pohyb, který spíše než běh připomíná lyžování bez lyží. Ze severské chůze si pak bere to nejlepší - použití holí, s nimiž nejen rychleji zhubnete, ale také výrazně posílíte paže, ramena a prsní svaly.
Imitace skluzu při běhu na lyžích klasickou, tedy střídavou technikou a odpich holemi vedle těla (místo za ním jako u nordic walking) dělá z běhu s holemi (nordic running) zcela originální novou tréninkovou metodu. Nepřišla k nám - na rozdíl od mnoha jiných novinek - ze zámoří, „narodila“ se u nás, v hlavách dvou běžeckých nadšenců Milana Kůtka a Aleše Tvrzníka. Ti měli kromě nápadu a zápalu pro věc k dispozici i přístroje a nástroje pro vědecká měření všech možných přínosů tohoto způsobu běhání. S jejich pomocí zjistili, že nordic running má ve srovnání s jinými, málo efektivními nebo nevhodně zatěžujícími pohybovými aktivitami řadu předností.
„Hlavní výhoda spočívá v odlehčení. Při běhu s holemi výrazně ubereme zátěž na klouby dolních končetin, protože ji z velké části převezmou paže,“ vysvětluje jeden z „otců“ nordic running Milan Kůtek. „Intenzivněji se při něm dýchá a mnohem více se zapojují ruce a hrudní oblast, takže určitého energetického výdeje lze dosáhnout za kratší dobu a na kratší trati. To je ostatně také změřené. Dále jde o skvělé zpestření tréninku. Běžcům mohou hole vylepšit techniku tak, aby si takzvaně nepřisedávali a neničili si bederní páteř, ale zaujímali správnou polohu mírného náklonu vpřed, protože běh s holemi je vlastně kontrolované přepadávání. Na mokrém, blátivém, podmoklém či namrzlém terénu díky opoře neuklouznete a v neposlední řadě můžete hole použít jako zbraň proti psům i jiným potenciálně nebezpečným živlům, což jistě ocení osaměle běhající dámy,“ říká v nadsázce Milan Kůtek.
Nordic running je z hlediska energetického výdeje druhou nejnáročnější formou běhu s výdejem 1200 kcal (za jednu hodinu u člověka vážícího 70 kg); více energie vydáme jen při závodním běhu. To je vynikající při hubnutí i pro zvýšení intenzity běžeckého tréninku. „Netrénovaní lidé bez solidní aerobní zdatnosti a potřebného kondičního základu by však měli začínat opatrně - zprvu s holemi jen chodit, dělat s nimi různá protahovací a posilovací cvičení a teprve pak zkusit uvolněný běh v příhodném terénu. Vhodným povrchem, zejména než si na hole zvyknete, se rozumí například rovná měkká lesní cesta nebo upravená travnatá plocha s nízkým porostem, tedy hřiště, parky a podobně. Beton, asfalt či dlažební kostky nejsou ideální (ani pro obyčejný běh), i když hroty holí lze vybavit gumovými koncovkami, které tlumí nárazy,“ upozorňuje autor metody nordic running.
Úplní začátečníci, zvlášť pokud nikdy ani neběhali na lyžích, by měli absolvovat alespoň jednu „zasvěcovací“ lekci s instruktorem, na které si osvojí základy techniky a dozvědí se, na které chyby si hlavně dávat pozor. „K nejčastějším prohřeškům patří strnulé, rovné držení těla s již zmiňovaným,přisednutím‘ místo mírného náklonu vpřed s aktivní účastí ramen, dále,máchání‘ lokty do stran a nedodržení pravidla jednooporového střídavého běhu, kterým běh s holemi, stejně jako běh na lyžích, je,“ vyjmenovává Milan Kůtek. Jednooporový střídavý běh znamená, že na každý krok vpřed připadá současný odraz holí opačnou paží, než je stojná noha. Tedy vpřed jde střídavě pravá noha s levou paží, pak levá noha s pravou paží... Vypadá to složitě, ale zvyknete si brzy. Ono je vlastně nejlepší na „seno a slámu“ moc nemyslet a prostě si běžet, jen tak pro radost.
Odborná spolupráce: Mgr. Milan Kůtek, www.behsholemi.cz
