Za únavou, vyčerpaností či podrážděním mohou stát potíže se štítnou žlázou

Za únavou, vyčerpaností či podrážděním mohou stát potíže se štítnou žlázou
U podezření na onemocnění štítné žlázy je potřeba provést klinické vyšetření a odběr krve • Autor: Shutterstock.com
27. října 2016 • 15:42

Dokud nám zdraví slouží, bereme jej jako samozřejmost. Když se u nás začnou stále častěji překrývat stavy únavy, vyčerpanosti, podrážděnosti, registrujeme přibývání hmotnosti či její rapidní úbytek, změny kvality pokožky, vlasů apod., to vše nás vyburcuje k pátrání po příčině. U žen, zejména v období dospívání, těhotenství, po porodu či během menopauzy, bývá mnohdy na vině onemocnění štítné žlázy… 

Prof. MUDr. Ivan Šterzl, CSc., se na poli endokrinologie pohybuje již více než 35 let. „Za tu dlouhou dobu se samozřejmě mnohé změnilo, pokrok medicíny je nejvíce znát na technologii. Když jsme začínali, biologické produkty se určovaly v miligramech, nyní se pohybujeme v řádech nanogramů, lze dokonce sledovat jednotlivé buňky… Postupně též krystalizovalo pochopení souvislostí mezi endokrinním a imunitním systémem. Rozšířily se možnosti diagnostiky a ukázalo se, že vyšetření je vlastně poměrně jednoduchou a levnou záležitostí,“ říká profesor Šterzl a dodává: „U podezření na onemocnění štítné žlázy je nejprve zapotřebí provést klinické vyšetření a základní odběr krve, který ukáže hladiny hormonů, případně protilátek. Přístupnost diagnostiky je tím pádem větší, opticky se tedy zdá, že pacientů narůstá. Není tomu tak proto, že by počet případů onemocnění rapidně narůstal, jsme však schopni mnohé odhalit lépe než kdysi. Bohužel tato situace platí pro větší města se specializovanými centry endokrinologie, menší města jsou na tom poněkud hůře, tam erudovaný endokrinolog stále často chybí…“

Kde vzít jod? Kromě ryb a mořských plodů jsou na jód bohaté třešně, brokolice, jódem obohacená sůl a některé minerálky.

Jsme často unavení, se špatnou náladou, v depresi… Jak ale přijít na to, že skutečně trpíme onemocněním štítné žlázy? Vždyť tyto příznaky má dnes (nadneseně řečeno) téměř každý. „Dáváte příklady stavů, kterým se v poslední době začalo říkat subklinická hypotyreóza, kdy pacientky mají subjektivní potíže, ale vcelku normální hladiny hormonů při ranním odběru. Záludnost spočívá v tom, že proces autoimunitní destrukce může potichu a nenápadně trvat třeba pět, deset, patnáct let… Štítná žláza je totiž tak životně nezbytný orgán, že nás příroda vybavila obrovskou nadstavbou, to znamená, že klinicky se dané onemocnění projeví, až když dojde k destrukci více než 90 procent buněk daného orgánu. A to už je bohužel v momentu, kdy se s tím nedá nic moc udělat, pak lze již jen substituovat… Proto je nezbytné se zaměřit na včasnou a správnou diagnostiku v komplexním pojetí celého organismu,“ vysvětluje prof. Šterzl.

Kde bývá počátek onemocnění, měl by jej včas zachytit praktický lékař?

Problém v oblasti štítné žlázy se často objevuje už v dětství, kdy již sebedestruktivní autoimunitní proces mnohdy začíná. Organismus však má obrovskou snahu udržet si homeostázu (vyváženost), a tak používá řadu kompenzačních mechanismů, díky kterým to vypadá, že funguje normálně. Dnes by již každý obvodní lékař měl být schopen provést základní odběr krve a případně odeslat pacientku na další vyšetření. Problém je v tom, že se výsledky, respektive jejich vyhodnocení u jednotlivých laboratoří bohužel mohou lišit a liší se…! Další z důležitých vyšetřovacích metod je sonografie štítné žlázy, kterou může dát provést též praktik, ale mnohdy je lepší ženu předat rovnou do péče endokrinologů, kteří ultrazvuk provedou, protože je třeba dané vyšetření správně vyhodnotit (u sonografisty, jenž se štítnou žlázou nezabývá, může být popis tak trochu jako věštění z křišťálové koule…). Na správné interpretaci výsledků nesmírně záleží, proto je v této oblasti zapotřebí mít dlouholeté zkušenosti.

Co vlastně znamenají zvýšené protilátky?

Když jsou u někoho nalezeny pozitivní autoprotilátky, znamená to, že v daném orgánu probíhá zánět – s největší pravděpodobností půjde o autoimunitní zánět, který vede k destrukci buněk. Tato destrukce však může probíhat ve vlnách, a dokonce může nastat situace, kdy má pacientka destruovaných více než 70 procent buněk, nicméně z pohledu lékaře je stále v pořádku!. Bohužel se ukázalo, že už toto období zdánlivého klidu bez vnějších příznaků je pro ženu dosti nebezpečné.

Neustále se připomíná dostatečný příjem jodu ve stravě. Je třeba, aby ženy sledovaly jeho příjem do organismu?

Jod je velice důležitá látka, kterou v žádném případě nesmí opominout nastávající maminka. Je naprosto nezbytný pro tvorbu hormonu štítné žlázy a pro maturaci (tedy vyzrávání) centrálního nervového systému plodu, minimálně v prvním trimestru. Těhotné ženy by tento fakt neměly podceňovat – bez dostatečného příjmu jodu by mohlo dojít k poškození plodu, které nazýváme kretenismus (dříve častý zejména v odlehlých oblastech naší země). Jod je tedy v těhotenství nezbytný pro rozvoj mozku dítěte! Normální hladina jodu je asi 100–150 mikrogramů/den, nicméně v těhotenství dochází k navýšení bazálního metabolismu cca o 20–30 procent, samozřejmě zde sehrává svou roli i potřeba pro dítě, takže se celkový „nárok“ na den zvyšuje na 250 mikrogramů, aby měla dost maminka i dítě… Bohužel na druhé straně vysoké dávky jodu ve stáří mohou vést k aktivaci takzvané kardiální tyreotoxikózy, která může vyvolat fibrilaci srdce a úmrtí.

Je vůbec ještě v dnešní době zapotřebí řešit potíže se štítnou žlázou operativně, tedy jejím chirurgickým odstraněním?

Co se týče hypotyreózy nebo tyreotoxikózy, v současnosti operace zcela nutná není. U tyreotoxikózy se může podat radioaktivní jod, který štítnou žlázu částečně vypálí, u hypotyreózy operace není indikovaná, zejména pokud tam probíhá autoimunitní zánět… Nicméně jsou jiné indikace pro operaci: V každém případě pokud struma naroste do takové velikosti, že začne vadit při polykání či při dýchání. Dále jsou-­li v oblasti štítné žlázy velké uzly, které mají nejasnou příčinu vzniku, nebo zakrvácené uzly, u nichž je vysoké riziko prekancerózy – tam je skutečně důležité operativně zasáhnout. Jedním ze základních vyšetření je punkce tenkou jehlou – jakmile se v této bioptické tkáni objeví nádorové buňky, indikace k operaci je okamžitá! K nutnosti operativních zákroků tedy vede řada změn spíše mofrologických než funkčních.

Mají negativní vliv na štítnou žlázu vyšetření pomocí rentgenu či CT? Jaká jsou zde rizika?

Ano, jsou-­li často opakována, a zvláště jsou-­li opakována od různých lékařů, kteří nejsou o předchozím vyšetření informováni. V podstatě jako jeden z rizikových faktorů pro rozvoj hypotyreózy, zejména u starších žen, je uváděno opakované rentgenové a izotopové vyšetření. Může též zvyšovat nebezpečí morfologických změn buněk ve smyslu aktivace onkogeneze (vzniku nádorového onemocnění), proto si myslím, že by bylo dobré mít nějakou celkovou kontrolu nad jednotlivými vyšetřeními, aby bylo hned jasné, co který člověk podstoupil a v jaké síle… Ale když si celou věc vezmete z jiného pohledu, nesmírně na nás působí též vnější prostředí a nikdy nevíte, co se do tohoto prostředí dostane a v jaké míře (třeba kvůli jaderným neštěstím či zkouškám nukleárních zbraní).



„U autoimunitních onemocnění štítné žlázy je primární genetická predispozice. Ovšem není to jediná příčina, též se silně uplatňují epigenetické mechanismy – to s čím se novorozenec v životě dále setkává, co ‚obdrží‘ od své matky, jak dlouho je kojen, co mu může maminka ‚nabídnout‘, aby se vyrovnal s vnějším prostředím. Vliv mají též naše zlozvyky (kouření, alkohol, drogy), návyky v jídle, zda se narodíme v zimě, či v létě, na teplém jihu, či studeném severu (nedostatek vitaminu D)… To všechno sehrává svoji roli. Když někdo prožívá život plný naděje, spokojenosti a vyrovnanosti, má úplně jinou náchylnost k onemocněním, než když prožívá těžce stresové momenty, ať už sociální nebo existenční… V každém případě, pokud budete včas řešit, co je třeba, nebudete podléhat stresu ani vyvolávat negativní prostředí kolem sebe, snadněji si to své zdravé já udržíte,“ uzavírá profesor Šterzl. 

Máte-li štěstí na dobrého a zkušeného lékaře a neužijete-li před zákrokem žádné léky na zvýšení krvácivosti (od ibuprofenu přes aspirin až po warfarin), měl by celý zákrok proběhnout zcela bez potíží. Punkce se provádí tenkou malou jehličkou, problém zpravidla žádný nebývá, pokud ovšem nedojde k nakrvácení, pak to bolí… Ale jako u každého invazivního výkonu může být i zde nějaké to promile pravděpodobnosti, že se lékař trefí do cévky a žena to pocítí, nicméně k tomu dochází vzácně.

Hypofunkce neboli hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy):

Únava, nesoustředěnost, poruchy paměti, přibývání na váze, pocit chladu. Časem se mohou přidat další obtíže: zácpa, bolesti a křeče svalů, pomalý srdeční tep, suchá kůže, lámavé nehty. Pokud se žena neléčí, může mít problémy s početím, vyšší riziko potratu či předčasného porodu. V důsledku snížené funkce štítné žlázy se často objevují deprese.

Hyperfunkce neboli hypertyreóza neboli tyreotoxikóza (zvýšená funkce štítné žlázy):

Nervozita, podrážděnost, rychlý tep, pocit horka, úbytek váhy, padání vlasů, měknutí nehtů. Oči mohou být zarudlé, suché a oteklé. Při Gravesově-­Basedowově chorobě oči doslova „vylézají“ z důlků (typické tzv. vykulené oči). Možností léčby je několik. Podává se radioaktivní jód, který činnost štítné žlázy vyblokuje, léky na zastavení zvýšené produkce hormonu, někdy je na místě chirurgické odstranění štítné žlázy. 

Odborná spolupráce: prof. MUDr. Ivan Šterzl, CSc. Endokrinologický ústav Praha www.endo.cz

Autor: Helena Míková
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.