Sůl z nás dělá otroky chuti

Sůl z nás dělá otroky chuti
Jídlo si přesolují především muži. • Autor: istockphoto.com
28. července 2016 • 11:20

„Sůl podle studií ,oslovuje‘ v mozku stejná centra odpovídající za příjemné pocity a tvorbu,hormonu štěstí‘ jako některé drogy, proto se také u návyku na slanou chuť mluví přímo o závislosti,“ zdůrazňuje MUDr. Marie Nejedlá, vedoucí Centra podpory veřejného zdraví Státního zdravotního ústavu. 

Upřednostňování sladké chuti ovlivňují některé geny, chuť na slané je podle lékařky čistě „naučená“ a její preference klesá již po čtrnácti dnech cíleného snižování soli v potravě. „Lidé se dokonce diví, jak mohli tak přesolenou stravu vůbec kdy jíst,“ říká doktorka Nejedlá.

Stav závislosti v Česku 

O úrovni závislosti na soli u obyvatel Česka výmluvně hovoří čísla: muži u nás denně konzumují 16,6 gramu soli, ženy díky přece jen zdravějšímu jídelníčku s vyšším podílem ovoce a zeleniny i nižším porcím potravy „jen“ 10,5 gramu. Tolerovatelný příjem je přitom podle Světové zdravotnické organizace (WHO) pouhých 5 gramů soli, což odpovídá 2 gramům sodíku (připomeňme si -dospělému tělu stačí půl gramu). Třeba v Německu s tím nemají problém, v Rumunsku jsou na tom se spotřebou soli ještě hůře než my a zbytek Evropy se pohybuje někde mezi tím, většinou kolem 8-10 gramů NaCl denně. 

„Snížit příjem soli je zdravotní imperativ a každý člověk může přestat s dosolováním jídel při vaření a stolování. Avšak vzhledem k tomu, že až 80 procent soli se do organismu Čechů dostává s průmyslově upravenými výrobky, nestačí jen odložit slánku. Je nutné pečlivě vybírat potraviny a vyvíjet tlak na výrobce, aby používali zdravější receptury, což je úkol především pro ministerstvo zdravotnictví a další státní orgány,“ upozorňuje MUDr. Nejedlá. 

K přetrvávajícím obavám z jodového defi citu při omezování příjmu soli odbornice říká: „Hlavním zdrojem jodu pro českou populaci není sůl, ale mléko a mléčné výrobky. Nejbohatším zdrojem pak jsou ryby a mořské plody, které obsahují i nenasycené mastné kyseliny se schopností chránit cévy a tím částečně vyrovnat škodlivé působení sodíku.“

Cesta ze slaného království 

„Zvyknout si na méně slanou chuť je možné, snížení obsahu soli o 20 až 25 procent ani nepoznáte,“ ujišťuje také nutriční specialista Ing. Petr Havlíček. „Snížení spotřeby soli se však staví do cesty i jiné, vážnější překážky než chuťové návyky. Samozřejmě je možné nepoužívat sůl při vaření ani přípravě studených pokrmů a místo ní dochucovat bylinkami, paprikou, česnekem, citronovou šťávou, houbami či houbovým práškem (sušené houby obsahují překvapivě mnoho sodíku) a kvalitním, třeba panenským olivovým olejem, tím však odstraníme sotva deset procent denního příjmu sodíku.“

Zcela se vzdát tak prospěšných potravin jako červená řepa, čerstvé kysané zelí (to v sáčku), tvrdé sýry, sardinky v oleji nebo vejce jen kvůli vyššímu obsahu sodíku by nebylo moudré. Takže kudy vede cesta? Zopakujme si ještě jednou: 80 % přijaté soli připadá na sůl „skrytou“ v průmyslově upravených potravinách. Těch se vyvarujte nebo podle obsahu sodíku uvedeného na etiketě (či jednodušeji podle loga „Vím, co jím“) aspoň vybírejte výrobky nejméně zatížené tímto životně důležitým prvkem, jehož nadbytek vás však při souběhu nepříznivých okolností může i zabít. 


Odborná spolupráce: MUDr. Marie Nejedlá, Státní zdravotní ústav, www.szu.cz

Autor: Dita Váchová
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.