Sex za socialismu: Kondomy v papírových sáčcích a orgasmus podmíněný prací
V době, kdy komunismus usilovně číhal za oknem každého člověka, nebyla sexualita příliš diskutovaným tématem. Respektive se dbalo na to, aby lidé, kteří se rozhodnou pro akt sexu, nejprve spojoval akt skutečné lásky.
Sex jako takový se za socialismu příliš neřešil. Když ano, pak jedině jako součást manželství. Žena, která chtěla prožívat plnohodnotný sexuální život, měla být vdaná a mít alespoň jednoho potomka. Sex byl svým způsobem kontroverzní téma, které se sice učilo na školách, informace o něm však záležely na učiteli, který sexuální výchovu přednášel. Dost často se skutečného pojetí sexu tento předmět vůbec netýkal.
Sex bez manželství nic neznamenal. Přesto byla doba totality v tomto ohledu na jednu stranu přece jen nadčasová. Ačkoliv se sex jako takový neřešil a měl být součástí manželství, existovali odborníci, kteří na sex a hlavně na orgasmus přece jen pohlíželi jinak.
Týkalo se to především názoru, že ženy, které nemají chuť na sex a nejsou schopné dosahovat orgasmu, nejsou příliš zaneprázdněné. Řešením byla realizace skrze práci a kariéru.
Tuto tezi podporovala i psychiatrička Jiřina Knoblochová, která v roce 1951 provedla klinickou studii, jejíž výsledky byly překvapivé. Knoblochová dospěla k názoru, že ženy, které chtějí mít kvalitní sexuální život a které chtějí zažívat plnohodnotný orgasmus, musí pracovat, setkávat se s lidmi a plnit si své sny.
Věřilo se, že teprve v okamžiku, kdy se žena bude realizovat ve svém individuálním životě, bude schopná orgasmu bez problémů dosáhnout.
Tehdejší sexuologové šli ale mnohem dál. Zastávali názor, že mimomanželský sex je ve vztahu, zvláště dlouhodobém, vítanou veličinou, která může obnovit chuť k sexu a udržet manželství pohromadě. Vznikala tzv. „mrtvá manželství", v nichž manželé byli formálně spolu, neformálně si ale žili po svém.
Jak to bylo s nechtěným těhotenstvím?
Fakt, že v době socialismu byla každá žena, která do 22 let neměla alespoň jedno dítě, považována za divnou, byl všudypřítomný. Přesto se tehdejší společnost bránila nechtěnému těhotenství. A to hned několika možnými způsoby.
K dostání byly kondomy v papírových sáčcích, hojně se využívala přerušovaná soulož, od roku 1961 zde byla k dostání také klasická hormonální antikoncepce ve formě pilulky, která se do tehdejšího Československa dostala ze Spojených států.
Socialistické Československo ale nezahálelo a v roce 1965 začalo vyrábět svou vlastní „pokrokovou“ pilulku s názvem Antigest. Nutno podotknout, že ačkoliv jsme jako národ nijak nezaostávali, osvěta ohledně chráněného sexu zde rozhodně nebyla taková, jakou známe dnes. Jak by mohla? Děti si pořizovali téměř všichni v poměrně nízkém věku a hrozba nákazy HIV byla v té doby neznámým pojmem.
Zajímavostí je, že v době socialismu se státy, které jsou dnes známé odmítáním potratů, proslavily právě tím, že potraty nejen plně schvalovaly, ale hojně podporovaly. Patřily mezi ně například Polsko, které se tak snažilo vymanit se z vlivu katolické církve. Maďarsko bylo pro otevřená manželství.
Důvody byly vysoká rozvodovost a časté nevěry partnerů. Tamní odborníci na sex tak přišli s doporučením, aby lidé v manželském soužití měli více sexuálních partnerů.
