Proleženiny: Správnou prevencí lze většině z nich zabránit

Proleženiny: Správnou prevencí lze většině z nich zabránit
Proleženinami trpí častěji ženy • Autor: shutterstock.com
2. srpna 2017 • 06:00

Dekubity čili proleženinami bývá postiženo 3–5 % hospitalizovaných pacientů, jejichž úmrtnost je až 4x vyšší než u nemocných se stejnou diagnózou, ale bez dekubitálního vředu. Dekubity se hojí dlouho a složitě, a představují tak velký problém nejen zdravotní, ale i sociální a ekonomický.

Dekubity často vznikají u dlouho ležících a nehybných pacientů, zpravidla vyššího věku a v celkově špatném zdravotním stavu. Ke vzniku proleženin přispívá například diabetes (poškozuje cévy a zhoršuje prokrvení), obezita stejně jako nízký podkožní tukový polštář, podvýživa (nedostatek bílkovin a minerálů, dehydratace) nebo neschopnost udržet moč a stolici. Chybná manipulace zdravotnického personálu s ležícím pacientem (tření a působení takzvaných střižných sil) pak dílo zkázy dokoná.

Léčba je svízelná

Hojení dekubitů je problematické a často ho komplikuje přítomnost nekrózy (odumření tkáně) a bakteriálního osídlení, které může přerůst v celkovou infekci (sepsi) ohrožující pacienta na životě. Léčbu mnohdy ztěžuje také hloubka dekubitů (ve čtvrtém a pátém stupni vřed zasahuje svaly a šlachy a dochází k destrukci tkání až na kost) a jejich nepravidelný tvar. Terapie spočívá v odstranění patologického tlaku až do úplného zhojení tkáně, dále v chirurgickém ošetření a ve vytvoření podmínek pro tzv. vlhké hojení. V boji proti infekci se využívají antibiotika a antiseptické léky.

Prvním varovným signálem je erytém - začervenání pokožky, někdy bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalším stadiu se tvoří puchýře, dochází k porušení kůže. Defekt se postupně prohlubuje a tvoří se nekróza. Správnou prevencí však lze předejít až 95 % dekubitů. Klíčové je polohování rizikových pacientů každé dvě hodiny (záda - pravý bok - levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30stupňového úhlu, pro větší komfort se používají polohovací pomůcky (válce, klíny), dále podložky ze studené pěny nebo aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunům na lůžku.

Ženy jsou ke vzniku proleženin náchylnější než muži

Zvláštní pozornost je třeba věnovat odlehčení pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunům na lůžku. Důležitá je rovněž redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu s použitím vhodné kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. S tímto režimem je těsně spojená i výživa pacienta. 

Dekubitus (dekubitální vřed, z latinského cubo = ležet) je defektem kůže a podkožních struktur. Jedná se o ohraničené odumření tkáně v důsledku tření a dlouhotrvajícího tlaku podložky způsobujících poruchu prokrvení na disponované části těla.

Tato nejkritičtější místa představují zjednodušeně řečeno oblasti, kde jsou pod kůží snadno hmatatelné kosti - jde zejména o paty, kotníky, zevní hrany chodidel, křížovou krajinu, oblast trochanterů (kyčlí), kolena, lokty, ramena či lopatky. Navzdory využívání nejmodernějších metod prevence a léčby nelze vzniku dekubitů zcela zabránit. Evropský poradní panel pro otázky prevence dekubitů (EPUAP) proto ve snaze upozornit na tento problém vyhlásil 20. listopad Světovým dnem „Stop dekubitům“. 

Ministerstvo zdravotnictví ČR podporuje evropské aktivity v boji proti dekubitům a pracuje na vytvoření národní strategie řešení tohoto závažného problému. Oporu nachází mimo jiné v České asociaci sester, neboť kvalita ošetřovatelské péče hraje v předcházení proleženinám i jejich léčbě zásadní roli.

 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.