Léčení bolesti je stále výzvou

Léčení bolesti je stále výzvou
Vnímání bolesti je různé v závislosti na věku, pohlaví, etniku, liší se však i podle výchovy. • Autor: iStock.com
6. prosince 2016 • 10:49

„Akutní bolest je velice užitečný signál. Ta chronická nás naopak velice obtěžuje - je to strašná nemoc, se kterou bojuje v průměru 30 procent populace vyspělých zemí. Nejčastější je bolest zad, jež je zároveň také nejdražší bolestí na světě; kvůli ní mají pacienti nejvíce prostonaných dnů a stojí pojišťovny nejvíce peněz," říká fyziolog a patofyziolog prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., FCMA.

Z jaké doby pocházejí první zmínky o léčbě bolesti?

První záznamy pocházejí z doby před 4000 lety, takže víme, že se léčilo i ve starověku. Slovutný Hippokratés z Kósu například léčil bolest vínem (zevně i zevnitř) a už v jeho době byla používána psychoterapie. V sumerských textech se již objevuje opium a díky spisu Materia medica víme, že ve starověké Číně byly k léčbě bolesti hojně využívány léky vyráběné z rostlin, minerálů a zvířat. V Alexandrii žil okolo roku 250 před Kristem lékař a anatom Erasistratus, který již dokázal rozlišit nervová vlákna na motorická a senzorická. Plinius starší popsal v knize Naturalis historia léčbu rozličných neduhů. Aretaeus z Kappadokie uměl sto let před Kristem rozlišovat mezi akutní a chronickou bolestí a nám dobře známý starověký lékař Galén studoval mechanismus bolesti, popsal její typy a dokázal ji léčit.

Vnímají všichni lidé bolest stejně?

Vnímání bolesti se mění - je různé v závislosti na věku, pohlaví, etniku, liší se však i podle výchovy, potažmo podle sociálních skupin. Muži a ženy jsou dvě rozdílné bytosti rovněž z hlediska ustrojení systémů vnímání bolesti. Ženy mají nižší práh bolesti, ale zato vyšší produkci endogenních opioidů. Příkladem je třeba porod, během něhož se vyplavují endorfiny. Endogenní opioidy se vyplavují také při sportu nebo během duševní činnosti - tam všude vnímáme rozdíly mezi pohlavími. V jedné studii bylo provedeno měření hladiny endorfinů u skupiny fotbalistů, kteří vyhráli zápas, ale i u těch, kteří jej prohráli. Vítězové měli dvakrát vyšší hladinu těchto látek, stejně jako fanoušci vítězného mužstva! Jak vidíte, z tohoto hlediska tak trochu přestává platit Coubertinovo „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se."

Bratr Lisbeth Salanderové v knize Milénium trpěl zvláštní poruchou - necítil bolest...

Jde o vrozenou insenzitivitu k bolesti - a je to velký průšvih. Vzniká tak, že se člověk narodí s nadměrným množstvím endogenních opioidů. Je jich dokonce tolik, že obsadí receptory pro bolest. První popis této choroby vyšel v roce 1936 v časopisu Brain a poruchou, která se většinou pojí se sníženým IQ, tehdy trpěl jeden pražský Rom.

Fotbalista často dohraje zápas, přestože je zraněný - jde o stejný princip?

To je něco odlišného, jmenuje se to stresová analgezie - při ní se ve vypjatých okamžicích vylučují stresové hormony, zejména kortikoidy, ale také glutamát, substance P, neurotenzin a endogenní opioidy, především endorfiny, dynorfin a enkefaliny. Poprvé byl tento jev popsán během války Jihu proti Severu. Když vojákům ustřelili nohu, bojovali chvilku dál, podobně je tomu i u sportu, kdy hráči dohrávají utkání i s naštípnutými kostmi a natrženými svaly.

Jakou jste vy sám zažil největší bolest?

Před dvěma lety jsem si dal k obědu smažený sýr s tatarkou. A přišla akutní pankreatitida. To tedy byla bolest, na kterou se nezapomíná

Jak užíváte svůj volný čas?

Všechno věnuji vědě. Mám-li volný čas, jsem rád s vnoučaty, chodím na koncerty komorní hudby, za přáteli umělci, na výstavy. Před prázdninami se chystám pracovně do New Yorku a do Paříže, o prázdninách budu zejména na Šumavě a na Vysočině. Po prázdninách mě čeká pracovně Göttingen, Dubrovník a Jokohama.

***

prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., FCMA

Současný prezident České lékařské akademie se narodil roku 1938 v Užhorodu. Absolvoval Lékařskou fakultu UK v Plzni, zde poté pracoval v Ústavu patologické fyziologie. V letech 1982-2009 byl přednostou Ústavu fyziologie a patologické fyziologie 3. lékařské fakulty UK v Praze. Zastával řadu akademických funkcí, byl proděkanem 3. LF UK, členem Akademického senátu UK a 3. LF UK, byl a je členem mnoha vědeckých rad.

Jeho hlavním zájmem jsou talamo-kortikální vztahy, bolest, epilepsie, učení a paměť. Publikoval více než 500 odborných sdělení. Napsal a přeložil řadu vědeckých knih. Byl organizátorem mnoha mezinárodních i národních vědeckých kongresů, konferencí a sympozií. Je nositelem mezinárodních i národních vědeckých vyznamenání a ocenění.

 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.