Klíšťová encefalitida
Středoevropská klíšťová encefalitida představuje jednu z nejvýznamnějších infekcí přenášených klíšťaty v Evropě. Výskyt onemocnění je geograficky nerovnoměrný, přičemž nejvyšší počet případů je pozorován ve státech střední a východní Evropy, včetně České republiky a Slovenska, a v pobaltských státech v Litvě a Estonsku. Onemocnění může vést k závažným neurologickým následkům a způsobovat dlouhodobou práceneschopnost.
V poslední dekádách je u nás každoročně v průměru zaznamenáno 500-800 případů.
Onemocnění klíšťovou encefalitidou způsobuje virus, který přenášejí klíšťata Ixodes ricinus při přisátí. Zdrojem infekce jsou většinou drobní hlodavci či savci. Vývojový cyklus klíštěte je složitý, prochází v našich podmínkách několika stádii v průběhu několika let. Virus se může přenášet i mezi jednotlivými stádii klíštěte. Krev saje nejen dospělá samička, ale i nižší vývojová stádia, která jsou díky své velikosti snadno přehlédnutelná. Jsou známé i epidemické výskyty, kdy k přenosu došlo neošetřeným mlékem nakažených domácích zvířat, případně mléčnými výrobky, které byly vyrobeny z takového mléka. Virus se totiž vylučuje do mléka nakaženého savce. Pak můžeme vidět několik souvisejících případů v krátkém období.
Výskyt onemocnění je v přírodě vázán na výskyt viru v rezervoárových zvířatech a na vhodné podmínky pro život těchto zvířat – biotop, nadmořská výška. Člověk je většinou slepým článkem v celém řetězci, protože se při pracovních či volnočasových aktivitách dostane do ohniska nákazy. Výskyt klíšťat je vázán také na specifické podmínky, vhodné teploty, vlhkost. Pokud teplota několik dní po sobě překročí 7 stupňů, začnou být klíšťata po chladném období aktivní, což jistě dosvědčí majitelé pejsků. Není tedy výjimkou najít u psa přisáté klíště i v průběhu ledna či února. Nicméně hlavní „sezóna“ klíšťat začíná v březnu a dubnu. Lidé začnou trávit více času v přírodě a první vrchol výskytu nemoci klíšťovou encefalitidou pozorujeme v květnu a červnu (podle aktuálního počasí), v létě pak dochází většinou k přechodnému poklesu (pokud je horko a sucho) a další vrchol vidíme začátkem podzimu.
Nemoc má typicky inkubační dobu asi 1-2 týdny a často pobíhá dvoufázově. V první fázi se objeví bolesti hlavy, horečka. Pak po přechodném několikadenním zlepšení může přijít druhá fáze, kde už se začnou projevovat neurologické příznaky. Kromě bolesti hlavy a zvracení, světloplachost, projevy z postižení hlavových nervů či poruchy vědomí. Při nejtěžších formách může dojít k postižení mozkových center, které mají na starosti základní životní funkce. Pak je nemocný přímo ohrožen na životě. Smrtnost nemoci se uvádí kolem 1 %. U některých lidí (většinou nižších věkových kategorií) může zůstat jen u první fáze. K diagnostikování nemoci dochází většinou za hospitalizace. Průběh onemocnění lze jen těžko ovlivnit léčbou, která je pouze podpůrná. Při těžkých neurologických projevech mohou zůstat doživotní následky, poruchy hybnosti, hluchota, bolesti hlavy, poruchy učení a soustředění atd. Rekonvalescence trvá většinou mnoho měsíců.
Obecně roste závažnost nemoci s věkem, ale neznamená to, že by děti nemohly mít po proběhlé nemoci trvalé následky, jen je to méně běžné.
Jedinou specifickou ochrannou proti této nemoci je očkování. Často rodiče nechají naočkovat děti a nemyslí na sebe. V rodinách je dobré připomenout očkování i aktivním seniorům.
Očkování se provádí neživými vakcínami (2 výrobci). Nejvhodnějším obdobím k absolvování očkování jsou chladné měsíce roku, ale pokud to nestihneme, lze se naočkovat kdykoli, jen je třeba vědět, že očkování začíná chránit až 10-14 dnů po druhé dávce. Do té doby je člověk stále k infekci vnímavý a může onemocnět. Očkování samotné však nezhoršuje průběh nemoci, naopak postupně se tvořící protilátky mohou zmírnit případnou infekci. 2 dávky, které lze dát v intervalu 14 dnů až 3 měsíce (schéma je třeba přizpůsobit ročnímu období, věku, zdravotnímu stavu, riziku nemoci apod.), pak chrání zhruba po dobu 1 roku. Třetí dávku je dobré absolvovat za 5-12 měsíců. Přeočkování jednou dávkou se pak provádí podle věku a podle zvolené vakcíny za 3 nebo 5 let. Pokud na přeočkování člověk zapomene, lze tolerovat i určité překročení tohoto intervalu. O očkovacím schématu a postupu po promeškaném očkování by měl vždycky individuálně rozhodnout lékař.
Kromě ochrany očkováním je třeba při pobytu v přírodě používat repelenty, pokud možno dlouhé nohavice a uzavřené boty, především v oblastech, které jsou známé jako ohniska výskytu (byly tam opakovaně zaznamenané případy onemocnění), a to i kvůli dalším nemocem, které mohou klíšťata přenášet.
A nakonec mýty:
Klíšťata padají ze stromu – není to tak, klíšťat vylézají ze země, kde přezimují na povrchu, případně těsně pod povrchem. Samičky jsou schopné vylézt třeba po stéblu trávy až 1 metr vysoko.
Klíšťata jsou jen v lese, proto nebudeme chodit do lesa – naopak, mnohem nebezpečnější jsou polní a lesní pěšiny s travním porostem, místa kudy se pohybuje zvěř, okraj lesa, louky, parky,
Klíšťata padají ze stromu – není to tak, klíšťat vylézají ze země, kde přezimují na povrchu, případně těsně pod povrchem. Samičky jsou schopné vylézt třeba po stéblu trávy až 1 metr vysoko.
Klíšťata jsou jen v lese, proto nebudeme chodit do lesa – naopak, mnohem nebezpečnější jsou polní a lesní pěšiny s travním porostem, místa kudy se pohybuje zvěř, okraj lesa, louky, parky, ale i zahrada. Pravidelná údržba může snížit počet klíšťat, protože nízká tráva nebude atraktivní pro pobyt a pohyb divoké zvěře, ale neeliminuje je úplně.
Larvy a nymfy virus nepřenáší – ale přenáší, infekční dávka může být menší než od samičky, ale lze se nakazit.
Klíště je třeba odstranit vytáčením proti směru hodinových ručiček – klíště je třeba odstranit co nejdříve za pomoci pinzety kývavým pohybem (prohlédnout se hned po návratu z procházky, projížďky na kole a pak ještě jednou večer či ráno) a místo vydezinfikovat a pak sledovat.
