Klid a bezpečí nejsou zadarmo
Náš zdravotní stav ovlivňuje mnoho věcí. O tom, jak velkou roli hraje naše psychika, nikdo nepochybuje. Jestliže budeme v klidu a zároveň v nás přetrvá pocit bezpečí, určitě nám to pomůže s mnoha dalšími (i zdravotními) problémy.
Ve sdělovacích prostředcích se často opakuje varování před domovními zloději, kteří mívají své žně zejména o dovolených. Stejně tak se na stejném místě uvádí, že varování si nevzala k srdci spousta lidí, kteří svůj majetek vlastně nabídli zlodějům „na podnosu“. Statistiky dokazují, že počet vloupání stále stoupá, a to nejen ve zmiňovaných letních měsících. Lupičům, jak se zdá, dokonce nevadí, když jsou obyvatelé objektu doma. Z odborných průzkumů vyplývá, že zkušení lupiči dovedou otevřít průměrně zabezpečený byt do 5 minut. Co tedy máme dělat, když chceme v noci klidně spát a také každý rok spokojeně odjet na zaslouženou dovolenou?
Mezi lupiči je podle odborníků v zásadě pět hlavních typů: První v pořadí je takzvaný profesionál-recidivista, pro nějž je násilné vniknutí do objektu otázkou několika minut a ještě nebezpečnější je, když se zapojí do organizované skupiny s patřičným technickým vybavením. To potřebuje i druhý typ - specialista na jemnou práci, který odmítá násilné postupy a hluk. Dovede otevřít a zase za sebou zavřít tak, že se po jeho akci na dveřích a zámku žádné stopy nenajdou.
Třetí typ lupičů si vyhledává oběti pomocí sociálních sítí, a říká se mu proto facebookový slídil . Nebere šmahem všechno, většinou si vytipovává starožitnosti a podobné cennosti, za nimiž potom jde najisto, mnohdy s pomocí jiného profesionála. Dalším typem je lupič noční, který pracuje potichu a usnadňuje si cestu za kořistí faktem, že lidé před ulehnutím se nenamáhají nastavit zabezpečení bytu tak, jako když odcházejí. Přítomnost spáčů mu nevadí. Nevyzpytatelnou kategorií je příležitostný nenechavec, jenž prostě využije situaci, kterou mu poskytne špatně zavřené okno nebo nezamčené dveře. Nedostatečně zabezpečené okno je také podle lapených zlodějů nejsnazší cestou do objektu.
Věnujme pozornost dveřím
Věčný souboj mezi majitelem čehokoli a zlodějem je podobný jako souboj útočníka a obránce ve válce. Jednou má navrch ten, podruhé onen. To, že každá překážka na cestě lupiče za naším majetkem se nakonec vždy dá překonat, ale ještě neznamená, že bychom je měli nenechavcům do cesty přestat stavět. Slabých míst je hodně, méně jich bývá u bytů, kde se jedná prakticky o dveře, okna, popřípadě balkon nebo lodžii, u domu jich bude více. K již uvedeným se přidávají vrata garáže, okna od sklepa či různé větrací otvory. Přes všechny tyto možnosti se prakticky ve čtyřech případech z pěti vloupání ke své kořisti dostávají zloději dveřmi. Proto by první místo v našich úvahách o zabezpečení bytu měly dostat právě ony.
Podívejme se nejdříve na to, jaké dveře máme. Jsou to jen takové obyčejné, jaké známe z paneláku a kterým se neříká jen tak pro nic za nic „papundeklové“? Jsou z dřevěného masivu a dvoukřídlé, typické pro starší zástavbu? Pořídili jsme si dveře bezpečnostní, ale víme, jaký stupeň ochrany mají v certifikátu? Dveře zcela jistě musejí chránit náš majetek, ale také klid a měly by vyvolávat pocit bezpečí. A nejde jen o dveře; jejich součástí jsou i zámek a kování. Nemá cenu mít složitý bezpečnostní zámek, když pak lupič s minimálním úsilím projde přímo dveřmi, na nic budou ocelové plechy, když zárubně drží prakticky jenom malta.
Zámek musí mít bezpečnostní vložku, která umožní vícebodové uzamknutí a bude odolávat vylomení, planžetování, odvrtání i takzvanému bumpingu. K tomu patří bezpečnostní klíč, u něhož je výroba duplikátu vázána na bezpečnostní kartu. Vedle vložek s kovovými stavítky existují cylindrické vložky fungující na principu magnetu i jejich kombinace. To se bude hodit v případě ztráty klíče, kdy se zámek nemusí hned měnit, ale postačí jej pouze překódovat. Existují ovšem i zámky, které se odemykají otiskem prstu či prstů, u nichž odpadají problémy s klíčem.
Kamera lepší než kukátko
Obyčejné dveře neodolají prosté síle, kterou použijí amatérští lupiči, a pochopitelně nezadrží ani zloděje zkušeného. Potřebujeme tedy dveře bezpečnostní, které mají být z odolného materiálu, navíc vyztuženého ocelovými plechy (takzvané celoplošné krytí), s ocelovou kostrou a rámem. V místech, kde se dá očekávat pokus o proniknutí, jsou ještě dále zpevněny. Podle třídy odolnosti tu je navíc rozvorový systém a jištění třeba na deseti i více místech. Povrchová úprava se pak přizpůsobí prostředí, kde jsou použity, například v interiéru starého měšťanského domu. V zásadě ale výrobci doporučují nenápadnost, aby majitel takových dveří zbytečně neupozorňoval na to, že chce chránit víc než jen běžnou domácí elektroniku.
Takové dveře se liší podle třídy odolnosti. Je jich šest a běžně se využívají první čtyři, ostatní jsou určeny pro zvlášť zabezpečené objekty. Bezpečnostní dveře jsou také neprůzvučné a do jisté míry odolávají požáru. K bezpečnostnímu zámku a dveřím patří bezpečnostní zárubeň. Jedná se o ocelový rám upevněný kotevními čepy, popřípadě kovové zárubně vylité betonem, aby nešly rozevřít. Nesmíme zapomenout na panoramatické kukátko nebo ještě lépe kameru, která bude monitorovat okolí, a takzvaný vymezovač otevření dveří, ať už v podobě zajišťovacího řetízku nebo bezpečnostního klínu. Podobně jako dveře bychom měli zabezpečit i okna. Jestliže bydlíme v přízemí, máme tato opatření za opodstatněná, ve vyšších patrech na ně nepomyslíme, ale prakticky stejně snadno přístupná jsou okna v patře posledním. Můžeme je ochránit fólií, která zabrání roztříštění skla. Na exponovaném místě mohou mít i vrstvené nerozbitné sklo. Často se zapomíná na sice málokdy vzhledné, zato nesmírně účinné mříže a rolety. Obdobně bychom měli zabezpečit i sklepní či střešní okénka.
Chytrá čidla a neteční sousedé
Ochrana bytu či domu se v poslední době stále více opírá o elektroniku. Detektory mohou zaznamenávat otřesy nebo zvuk rozbitého skla, infrapasivní snímače objeví nezvaného hosta na základě změny teplot a mikrovlnné senzory zase budou reagovat na pohyb. Všechna tato zařízení mohou reagovat jako odstrašující prvek, což znamená, že se rozsvítí skryté refl ektory a rozezvučí sirény, nebo naopak skrytě - v tom případě upozorní přes centrálu, na kterou jsou všechny senzory napojeny, jak majitele objektu, tak případně bezpečnostní službu či policii.
Nespoléhejme se ovšem na to, že zvuk sirén zloděje odradí. Ten zkušený ví, že lidé ze sousedství většinou zůstávají neteční a do příjezdu zásahového oddílu má dost času, zoufalému lupiči amatérovi to bude v podstatě jedno. Je tedy důležité všechny typy nenechavců zastavit ještě před dveřmi a okny. Mimochodem, více než polovina zlodějů si podle průzkumu akci rozmyslí, jestliže je v objektu pes, naopak na sousedy neberou ohled čtyři z pěti nenechavců. Všechna opatření budou mít ještě další výhodu - kromě zvýšení bezpečnosti před lupiči dobře poslouží zabezpečovací signalizace i v případě požáru v chráněném objektu. Navíc si majitel může zažádat o slevu na pojistném.
Prvotní šok může přejít v doživotní trauma
Při zjištění vloupání do vašeho soukromí zažijete nejdříve šok, ale tím to nekončí. Až při zjišťování škod může vaše psychické rozpoložení vystupňovat v doživotní trauma. Rozbité zařízení bytu se dá vždy opravit a nahradit novým, ale při loupeži obvykle také přicházíte o cennosti, k nimž máte silnou citovou vazbu. Nemusí se jednat pouze o drahé šperky, ale lidé citlivě reagují hlavně na ztrátu takzvaných rodinných památek, které se dědí z generace na generaci.
Přišli jste o pocit jistoty, bezpečí, ve vašem soukromém prostoru se pohyboval někdo cizí a ještě jste přišli o nejdůležitější předměty, které dosud tvořily váš domov domovem. Posttraumatická stresová porucha pak může poškozeným narušit zbytek života. Bývají úzkostní, hlavně v noci, bojí se ponechávat svůj byt bez dozoru a ztratí důvěru ve své nejbližší okolí. Až tehdy se rozhodnout pro opatření na ochranu svého majetku. Ačkoliv jim pojišťovna může vyplatit odškodné i za ztrátu věcí zvláštní obliby, nikdy není tato kompenzace dostatečná.
