Jak se tvrdý trénink podepisuje na zdraví sportovců: Kdy vzniká přetrénovanost a jak ji řešit?
Olympijské hry jsou bezesporu nejslavnější událostí sportovního světa, které se pravidelně účastní ti nejlepší sportovci. Pro každého z nich je účast na olympiádě jakýmsi vrcholem kariéry a také zpečetěním tvrdé práce, kterou do ní vložili.
O účasti na OH sní každý sportovec. Jedná se totiž o jedinečnou příležitost, jak před celým světem reprezentovat zemi svého původu. Divákům se pak nabízí úžasný pohled na ty nejlepší sportovní výkony, vysvalená těla a houževnatost jim vlastní. Co už ale nikdo nevidí, jsou hodiny a hodiny trénování, odpírání a drilu, který si jen málokdo z nás dovede představit.
Jak trénuje krasobruslařka Eliška Březinová, se podívejte níže:
Trocha historie
S novodobou olympijskou myšlenkou přišel na konci 19. století Pierre de Coubertin, díky kterému znovu ožívají antické olympijské hry, nově v podobě požadavku rovnoprávnosti všech sportovců (nepřipouští se tedy diskriminace politická, rasová nebo náboženská), to vše v duchu demokracie, míru a přátelství. Ovšem postupem času docházelo k mnoha změnám pravidel, zejména k posunu od amatérismu (což byla původní představa Coubertina) k profesionalitě sportovců. Během několika desítek let olympijské hry natolik narostly, že se jich účastní téměř každá země na světě. Pro pořadatelskou zemi je to také možnost, jak se celému světu představit, přivítat tisíce turistů a umožnit jim poznat dané místo.
Konkurence roste a s ní i tlak na výkon sportovce
Dnešní olympijské hry už nemají s amatérismem nic společného. Jde o událost doslova obřích rozměrů, která si žádá ty nejlepší výkony. Roste nejenom konkurence mezi samotnými sportovci, ale také již zmíněný požadavek na co nejlepší výkon. Laťka je možná až příliš vysoko, ale bez ní by sportovci nebyli tam, kde si přejí být.
Pohyb jako nedílná součást života
Popularita olympijských her je ukazatelem toho, jak moc si lidé sportování oblíbili. Je to nedílná součást jejich životů. Motivace ke sportu, účast na pravidelných trénincích, disciplína, ale také překonávání svých vlastních hranic, to vše dělá sportovce sportovcem. Láska k pohybu by měla být něčím, co je pro každého člověka přirozené. Mělo by to však mít své hranice, v nichž je potřeba svému tělu naslouchat.
Přetrénovanost
Abyste se stali profesionálním sportovcem, zapomeňte na to, že si půjdete občas zacvičit. Váš tréninkový plán bude pevně daný a k tomu také dieta a nejrůznější stimulanty. Jde přece o to vyhrát. Ne nadarmo se tak přetrénovanosti říká syndrom nevysvětlitelného poklesu výkonnosti. Tento pokles výkonnosti je však vědecky prokázaná chronická únava vycházející z nadměrného množství těžkých tréninků v kombinaci s nedostatečnou formou regenerace. Kromě únavy způsobuje ustavičné přetěžování organismu, které může vyústit ke zranění či nemoci.
Dalšími projevy pak mohou být: apatie, letargie, špatná nálada, podrážděnost, zhoršení koncentrace, nechuť k tréninku či závodění, porucha spánku, nedostatek motivace, či dokonce deprese.
Existuje řešení?
Je-li tělo naprosto vyčerpané a přetrénované, správné doporučení by bylo vyhledat lékaře a podrobit se krevním testům, aby se zjistily základní parametry v těle. Více práce je však na vás, je potřeba víc odpočívat a méně trénovat. Pokud balancujete na hraně přetrénování, měli byste uvažovat rozumně a radikálně snížit počet tréninků a zařadit více odpočinku a regenerace.
