Čtení pro alergiky: Jak se léčit a kde hledat úlevu?

Čtení pro alergiky: Jak se léčit a kde hledat úlevu?
Alergie se můžete zbavit díky vakcínám. • Autor: istockphoto.com
22. září 2016 • 11:58

Vše kvete, zurčí, pučí… je krásný jarní čas, který ale zpravidla nemilují alergici. Proč? Kýchají, smrkají, kašlou, teče jim z očí a krátí se krok v důsledku dechových obtíží vyplývajících z více či méně prudkých alergických reakcí především na pylové podněty. Na otázky odpovídá prof. MUDr. Václav Špičák, CSc. z imunologické a alergologické ambulance Immuno-Flow, Praha 9

Pane profesore, bývá často alergie na pyly provázaná s dalšími typy alergie? Projeví se toto „nastavení“ již od narození, nebo až posléze v průběhu života? 

Záludnou komplikací bývá skutečnost, že pokud jste alergik, máte sklon a vysoké riziko nabalovat na původně jednu či několik alergizujících látek další a další, stejně jako v zimě válíte z malé kuličky obrovskou kouli… Pokud jste alergičtí na pyly jako takové, pak s velkou pravděpodobností můžete postupem času reagovat i na další (nepylové) alergeny, které se vyskytují ve vašem blízkém okolí, prostředí domova, v práci… Krajně rizikové jsou například koberce, protože dokážou nenápadně pojmout do svých útrob všemožné látky: kromě roztočů, kteří jsou vysoce alergizující (Z prudce zvyšují riziko alergického zánětu!), to mohou být plísně, chlupy domácích mazlíčků a podobně. 

Může pylový alergik hledat úlevu v dalekých krajinách, na mořském břehu? 

Pylový alergik by měl ideálně sledovat pylovou informační službu, která se netýká jen naší republiky, ale je spojená s evropskou pylovou informační službou. A samozřejmě se zaměřit na ty pyly, na které je výrazně alergický, protože by u moře mohl mít tentýž problém jako zde, pokud kvetou právě ty „jeho“. Bohužel se však ukazuje, že řada lidí začíná nepříznivě reagovat také na rostliny (trávy, stromy…), které u nás nerostou a s nimiž dosud ani nepřišel do kontaktu, kupříkladu na olivovníky nebo cypřišové stromy. Díky podobnosti takzvaných alergenových molekul (vysvětlení dále) se může stát, že bude dušný a mít potíže přesto, že ten „jeho“ alergen se v této oblasti oficiálně nevyskytuje… Pobyt mimo domov, například u moře nebo ve vzdálených končinách, tedy pro alergika nemusí být zaručenou výhrou. 


Pokud kupříkladu pyl jabloně vyjde při imunologických testech negativně, je předpoklad, že ani jablko by nemělo danému člověku činit potíže. Přesto na něj ale zareaguje alergicky. Jak si to vysvětlit? 

Tomu říkáme takzvaný orální, čili ústní, alergický syndrom. Jde o velice zajímavý jev. Vysvětlíme si to na soudobé diagnostické metodě - molekulární diagnostice, což je moderní přístup umožňující nové pohledy na senzibilizační profily alergiků. Nejčastější pozorovanou je senzibilizace na molekuly pylů trav, dále pyly břízovitých stromů, cypřišovitých stromů a platanu. Když vezmu kupříkladu alergen břízy, už ho dnes máme molekulárně rozdělený na řadu složek (komponent), které se chovají různě - některé jsou agresivnější, a dokonce zvyšují rizikovost celkové alergické reakce, tedy vyvolání anafylaktického šoku. Díky poznání jednotlivých molekulárních typů jsme došli k vysvětlení toho, proč existují lidé, kteří jsou přecitlivělí na břízu nebo trávy, ale nemohou sníst jablko. Škrábe je pak v krku, nebo jim dokonce otečou rty, nastane svědění na kořenu jazyka, mají nepříjemný pocit. Důvod? Protože právě TO jablko, které snědli, mělo molekulární složky, které jsou velice totožné -homologní - s tím, co se nachází v břízovém alergenu (na který jsou alergičtí). Jiný druh jablka by tuto reakci nemusel vyvolat (nevyvolal). Někdy dokonce postačí dané jablko oloupat, sníst bez slupky a vyvarovat se tak zdravotních problémů. Dnes jsme již schopní zjistit u daného člověka reakce na jednotlivé alergenové komponenty, nicméně je to složité a drahé pátrání. 

Jakým způsobem se dá s alergií „pracovat“? 

To, že je člověk alergik, už mu nikdo nevymaže, má to v sobě geneticky zakódováno. Co ale může tandem lékař-pacient ovlivnit, je dostat alergii pod kontrolu. Léčba se zhruba dělí na úlevovou a preventivně protizánětlivou. Otázka antihistaminik, kortikoidů a dalších léků je pro laickou veřejnost určitým tabu, což zažívám dodneška, kdy mi maminky alergických dětí v ambulanci říkají: „Pane profesore, všechno, jenom ne chemii, hlavně ne kortikoidy…“ Jde o hluboké nepochopení. Inhalační kortikoidy působí na sliznicích lokálně a medikamenty, zejména ty novodobé, jsou i při opakovaném, dlouhodobém podávání bezpečné a v mnoha případech nenahraditelné. Některé doslova zachraňují život. Kromě toho lze u mnoha pacientů s úspěchem využít předností alergenových vakcín (takzvaná specifická alergenová imunoterapie - SAIT), tedy dostat se na kořen imunitní reakce a provést regulaci imunity, což je možné pomocí podkožních injekcí, aplikací kapiček pod jazyk nebo nejnověji užíváním tablet. Tato „tabletová“ metoda se však prozatím týká pouze travin (tedy alergenů trav), ale připravují se i další… Výhodou injekcí či kapek je, že se zde mohou namixovat tři čtyři spouštěče dohromady (stejné skupiny, tedy například vdechované pylové alergeny), a tím rychleji potlačit riziko alergické reakce. 

Je nutné dlouhodobé podávání, aby se projevil efekt? 

Vakcína, ať už je injekční nebo kapková, se může projevit příznivě již v prvním roce užívání, je-li správně vybraná, ale optimální je kúra tříletá. Máme samozřejmě pacienty, kteří se brání posléze tuto kúru přerušit, protože jim výrazně pomáhá. Na druhou stranu máme též „netrpělivce“, kteří nevydrží dlouhodobé užívání s tím, že chtějí vidět výsledek pokud možno ihned (!), a vůbec je nezajímá, že efekt „ihned“ je zpravidla krátkodobý. Bonusem imunizace však je, že po dané kúře už pacient nepotřebuje žádná další farmaka, je bez potíží… 

Podle genů je tedy daný člověk potenciální alergik, ale záleží na mnoha faktorech, zda se alergikem skutečně stane…? 

Gruntovní, základní otázka našich životů… Moje osobní představa směrem ke genům byla ta, že se narodíte s nějakým genofondem a s tím už se nedá nic dělat. Ukazuje se ale, že geny nejsou něco, co je nedotknutelné! Dneska víme, že se sice narodíme vybaveni nějakým „potenciálem“, ale velká část tohoto genofondu je tichá, neaktivní, jsou to vlastně spící geny, které čekají na to, jestli je probudíte, nebo ne. 

Máme možnost s tím něco udělat? 

Jediná šance je změnit způsob soudobého života. Dříve byly děti a koneckonců i dospělí podstatnou část dne někde venku, na hřišti, v přírodě… Dnes jsme všichni uzavření v budovách, při umělém osvětlení, s minimem přirozeného pohybu a nadbytkem stresu. Pusťme se do obnovy, renovace starých babičkovských rad ohledně otužování, zdravého přístupu k životu, pohybu i jídelníčku a věřím, že se situace začne postupně zlepšovat. Smutnou kapitolou je naše neschopnost boje proti kuřáctví. A přitom vystavení člověka pasivnímu kuřáctví už před narozením prokazatelně vzbouzí geny, které mají zásluhu na vzniku astmatu už v prvních letech života. Každý by měl začít sám u sebe a ve svém nejbližším okolí.

Odborná spolupráce: prof. MUDr. Václav Špičák, CSc., imunologická a alergologická ambulance Immuno-Flow, Praha 9

Autor: Helena Míková
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.