Cesta za sluncem: Opalování je letní vášeň | Moje zdraví

Cesta za sluncem: Opalování je letní vášeň

Cesta za sluncem: Opalování je letní vášeň
Někteří lidé mohou být na opalování i závislí. • Autor: istockphoto.com
19. října 2016 • 10:50

Blíží se pro mnohé nejkrásnější období roku. K letním vášním patří i opalování a z dovolené se obvykle všichni chtějí vrátit se snědou pokožkou.

Opalovacímu šílenství podlehnou zpravidla i ti, kteří se během roku chovají rozumně – přece se z dovolené nevrátí bledí, vždyť by to vypadalo, že měli špatné počasí a vůbec si ji neužili! Jak se tedy vystavovat slunečním paprskům, abychom se vrátili domů bronzoví a spálením si hned první den nezkazili dovolenou? Stačí nedodržet několik bezpečnostních pravidel a v budoucnu mohou přijít větší zdravotní problémy. V době těsně před odjezdem na dovolenou se vyvarujte estetických zákroků, včetně epilace. „Když je kůže podrážděná a vystaví se sluníčku, vzniká riziko, že se v místě podráždění utvoří více pigmentu,“ varuje primářka Dermatovenerologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze MUDr. Ivana Krajsová, MBA. Špatně jsou na tom i osoby, které mají přirozený sklon k pigmentacím, těm zpigmentuje každá jizva. Před slunečními paprsky se proto musejí chránit zvláště důkladně.

Najednou jsme u moře v hotové sluneční lázni, a tak si chceme užít! Pamatujme ale na to, že v jižních státech se intenzita záření zvyšuje až o 80 procent. Nezkazme si svou nedočkavostí dovolenou tím, že bychom se hned první den spálili. Jak tomu předejít? Krém bychom měli aplikovat zhruba 20 minut před vystavením se slunečním paprskům a každé dvě hodiny poté ochrannou vrstvu obnovovat. Na slunci bychom alespoň zpočátku měli pobývat co nejméně. I 15minutové opalování bez ochranných prostředků může naši kůži značně poškodit. Zárukou bezpečného opalování nejsou ani hodiny před nebo po „špičce“, tedy před 11. a po 15. hodině. Spálit se můžeme kdykoli, přestože se nám zdá, že nejde o přímé slunce. Nesmíme zapomenout také na to, že slunce opaluje, i když se skrývá za mraky. Ty sice zadržují značnou část slunečního tepla - infračerveného záření; zato škodlivého, tedy ultrafialového, blokují jen 20 procent. Jestliže si na den s podmračeným počasím naplánujeme výlet, musíme se namazat stejně důkladně jako při ležení na pláži. Vždyť dokonce ani jízda autem nebo sezení u okna neušetří naši pokožku od UV záření.

K již známým radám patří varování před parfémy. Aplikujeme je obvykle na krk, kde se často zapomeneme natřít ochranným krémem. „Parfémy představují problém, protože řada jejich složek, například bergamotový olej nebo citrusové silice, je fototoxická,“ upozorňuje doktorka Krajsová. „Znamená to, že na kůži vyvolávají zánět, a když na ni zasvítí sluníčko, hyperpigmentace je častá, skvrny dlouhodobé a špatně se odstraňují.

Před odjezdem na dovolenou, zejména do teplých krajů, nás často přepadnou obavy, že budeme na pláži svítit bělobou, a máme chuť to ještě napravit. „Rozhodně bychom se před tím neměli opalovat,“ zní trochu překvapivá rada paní primářky. „Když půjdu do solária a kůže mi zhnědne, nabudu dojmu, že už opalování přivykla, a tedy můžu na sluníčku zůstat déle.“ Nechceme-li si připadat jako „ředitel vápenky“, můžeme před odjezdem zajít na samoopalovací nástřik nebo se samoopalovacím krémem natírat průběžně doma. Mějme ale na paměti, že nabytá snědost kůže nás při opalování nechrání. Středoevropan, který právě přicestoval k moři, může pobýt na slunci jen pár hodin a postupně dávky zvyšovat. Kůže tím pádem nedostane tak rychle velkou dávku slunečního záření. Jenže co když se přece jen spálíme? „Dokud se spálení nezahojí, už bychom se neměli na sluníčku vyskytovat. Jinak na spálenou kůži postačí přípravky po opalování, které obsahují panthenol a vitaminy. Po zhojení je pak třeba se mazat padesátkou,“ uzavírá Ivana Krajsová. To je jistě důvod k opatrnosti, abychom si nedočkavostí nezkazili volné dny a na sluníčko se nemuseli dívat jen z přítmí pokoje.

Přehnaná touha po bronzové pokožce může vést až k tanorexii. Jde o chorobnou závislost na opalování, ať už na slunci nebo v soláriu. Postihuje hlavně ženy a dívky, které si neopálené připadají ošklivé a tlusté. Pokud se vystavují slunci celou dovolenou a jsou přitom chráněny opalovací prostředkem s vysokým faktorem, nelze jim až tak moc co vyčítat. Tanorexie je ale nemoc, skutečná závislost na opálené pokožce, a často se vyskytuje v kombinaci s anorexií. Spadá do kategorie fobií souvisejících se strachem z nedokonalosti těla („jsem příliš tlustá, malá, bledá, mám malá prsa, velký nos…“). Takto postižené ženy mají strach, že když slunění třeba jen jednou vynechají, zblednou a přestanou se líbit. Proto stále více prodlužují dobu pobytu v soláriích nebo na slunci. Tuto škodlivou činnost jim nelze vymluvit ani hrozbami předčasných vrásek, či dokonce rakoviny kůže. Léčba tanorexie už proto nepatří do rukou kožního lékaře, ale psychiatra.

Asi tak tři týdny před výpravou za sluníčkem je dobré ošetřovat pokožku speciálním mlékem (většinou bývá označeno jako „před opalováním“), které tělu dodá ochranné látky. Před jeho první aplikací se doporučuje udělat si tělový peeling, který rychleji odstraní odumřelé buňky.


Odborná spolupráce: prim. MUDr. Ivana Krajsová, MBA Dermatovenerologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Autor: Adéla Nová
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.