Barevné léky: Psychicky na ně nejvíce reagují děti a senioři
„Paní doktorko, beru takovou velkou růžovou tabletu, tři malé bílé a pak ještě zelené…“ říká pán v letech na dotaz, jaké léky užívá.
Často se skutečně řídíme především vzhledem léků, místo abychom si pamatovali, jak se jmenují. Mnozí z nás jsou navíc silně konzervativní, a pokud výrobce změní krabičku či vzhled samotného léku, na který jsme zvyklí, vnese tím zmatek do našich duší a životů. Vše kolem (za)barvení léků objasňuje PharmDr. Barbora Růžková ze společnosti Novopharm, s. r. o., pracující jako odborná zástupkyně – vedoucí lékárnice Novolékárny v Liberci.
Z jakého důvodu se vlastně léky barví?
Barvení je technologický postup, který se používá při výrobě většiny lékových forem. Časté je zejména u tablet a suspenzí (sirupů), kde je oblíbenou rozlišovací a korektivní metodou. Snaha barevně lék odlišit, vtisknout mu určitou „barevnou identitu“, využívá poznatků z oblasti psychologie. Psychologové už dlouho vědí, že se s určitými typy barev pojí konkrétní asociace. Je dobře známo, že některé barvy léků vyvolávají u pacientů pozitivní a žádoucí pocity, jiné zase naopak. Pro výrobce je barva důležitým marketingovým nástrojem, který mu v silně konkurenčním prostředí umožňuje spolehlivě odlišit vlastní lék od ostatních přípravků. Korekce vzhledu neboli barvení je spolu s korekcí chuti obvyklou součástí výrobního procesu. Tak jako se úpravou chuti zakrývá nepříjemná chuť či pachuť léku, barvení pomáhá řešit nepříliš atraktivní, mdlé a leckdy i nepříjemné původní zbarvení léku.
Mají barevné léky (z psychologického hlediska) výraznější léčebný efekt? Čí podvědomí takto reaguje nejsilněji?
Z farmakologického hlediska barvení nezesiluje účinky daného léčiva. V oblasti psychologie je tomu ale jinak. Na barvy významně reagují dvě zajímavé skupiny pacientů, a to děti a senioři, v některých případech jsou tak schopni posunem své psychiky ovlivnit účinek daného léku. Nejčastější barvenou lékovou formou podávanou dětem jsou suspenze, které se užívají k léčbě horečky a bolesti. Dětské suspenze se barví s cílem zakrýt nevzhlednou původní barvu a simulovat chuť, která je pro dítě lákavá a příjemná. Výrobci léků volí nejčastěji chuť pomerančů (pomerančovou barvu simuluje emulgátor E110 oranžová žluť), jahod (jahodovou barvu simuluje emulgátor E122 azorubin) nebo malin (malinovou barvu simuluje emulgátor E163 anthokyany). Barvy výrazně ovlivňují i pocity seniorů, jinak též pacientů s nejvyšší spotřebou léčiv. Silnou fixaci staršího pacienta ke konkrétní barvě osvědčeného léku ještě umocňuje většinou konzervativní přístup k léčbě a slabá ochota cokoli měnit. V odborné praxi se pravidelně setkávám s případy, kdy starší pacient odmítá modernější molekulu léčiva s menšími nežádoucími účinky jen proto, že „má jinou barvu“. Třeba u skupiny léčiv na zvýšený krevní tlak jsou pacienti schopni ovlivnit svojí psychikou posun tlaku do vyšších hodnot jen proto, že jejich lék má najednou barvu odlišnou od té, na niž byli zvyklí, i když se na jeho chemickém složení vůbec nic nezměnilo. Vazba na konkrétní barvu léku, ale i na barevné řešení obalu je nejsilnější u pacientů starších 65 let.
Kterým barvám pacienti nejvíce důvěřují?
U dětských pacientů platí, že čím je lék nebo doplněk stravy barevnější, tím lépe je přijímán. V produktivní populaci barva léku ve většině případů nehraje žádnou podstatnou roli. U seniorů je ale vazba na konkrétní barvu a tvar léku (jak jsem již zmínila) velmi silná. Převod na jinak barevné léčivo, i když může být z farmakologického hlediska jakkoli prospěšnější, často končí zhoršením zdravotního stavu z důvodu špatného vlivu na psychiku. Spektrum určitých barev u léčiv neovlivňuje výběr konkrétního léku. Neexistuje pravidlo, podle kterého by ženy vybíraly léky růžové, muži modré, děti barvy teplé, senioři barvy studené. Z psychologického hlediska však pacienti obecně lépe reagují na barvy teplé, které u nich evokují léčbu v posteli, teplo domova a následné uzdravení.
Jsou bílé pilulky též barvené?
Některé bílé tablety jsou barvené, jiné nikoli. Nebarvené jsou ty, jejichž samotná účinná látka je čistě bílá (např. paracetamol). Barevná korekce – dobarvování bílým barvivem – se používá u léků, které nemají účinnou látku čistě bílou (například ibuprofen). Bílé barvivo (E171 titanová běloba) používané ke kolorování léků a doplňků stravy je pigment přírodního původu, který se nevstřebává do organismu a vylučuje se stolicí.
Jaká barviva (pigmenty) se vlastně používají či mohou používat na kolorování léků?
V Evropské unii platí pro použití barviv v léčivých přípravcích směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/35/ES z 23. 4. 2009. Směrnice o barvivech, která mohou být přidávána do léčivých přípravků, platí pro všechny členské státy, které ji individuálně řeší vlastními prováděcími předpisy. U nás je tímto předpisem vyhláška č. 228/2008 Sb., o registraci léčivých přípravků, kde se hovoří o konkrétních barvivech a jejich množství, jež výrobce může použít ke kolorování léčivého přípravku. Všechna barviva použitá při výrobě musí výrobce uvést do dokumentace potřebné k registraci výrobku na trh.
Existují určitá zdravotní rizika, například alergické reakce na použitá barviva/pigmenty? Alergici často reagují kupříkladu na žluté syntetické azobarvivo E110, uváděné jako oranžová žluť. Kterým „éčkům“ by se tedy raději měli vyhýbat?
Hypersenzitivitou na přídatné látky, tedy i barviva, trpí 5 až 10 procent populace. Mezi citlivé jedince patří ženy a děti, ale také ti, kdo příslušné látky konzumují často a dlouhodobě. Dalšími rizikovými skupinami jsou astmatici (zejména ti citliví na aspirin), atopici a lidé trpící chronickou kopřivkou. Nejčastější negativní reakcí organismu je takzvaná potravinová intolerance. Nejde o klasickou alergickou reakci, i když ji svým průběhem připomíná. Příčinou je požití potravy bohaté na histamin nebo potraviny či barviva, které během procesu trávení v zažívacím traktu histamin uvolňují a spouštějí celou reakci. Nejčastějším projevem intolerance barviv je reakce organismu nazývaná intoleranční kopřivka, charakteristická začervenáním a svěděním kůže. Tuto kopřivku způsobují nejčastěji azobarviva, tedy konkrétně žlutý tartrazin (E102) azorubin (E122) a zmiňovaná oranžová žluť (E110), dále barviva jiné chemické struktury (E102), růžový erythrosin (E127) a amaranth (E123). Alergici by se měli vyhýbat celé této rizikové skupině barviv.
Ve farmaceutickém průmyslu jsou používána barviva přírodní i syntetická – jaké jsou výhody a nevýhody obou skupin?
Výhodou přírodních barviv je jejich zdravotní nezávadnost, jsou součástí každodenní stravy všech věkových kategorií. Ve srovnání se syntetickými barvivy mají výrazně nižší alergizující potenciál. Nevýhodou je malá chemická stabilita a proměnlivost barevných odstínů, které se mohou lišit v různých šaržích léku. Přírodní barviva také mohou léku udělit nežádoucí chuť či vůni. A protože se jedná o látky rostlinného a živočišného původu, zvyšuje se náchylnost k mikrobiálnímu kažení. Výhodami syntetických barviv a hlavními důvody, proč je používáme, jsou nižší cena a vyšší stabilita. Syntetická výroba dokáže zajistit stálý odstín a širší paletu barev, přitom je levnější. Syntetická barviva také výrazně méně ovlivňují chuť a vůni léků. Nevýhodou je jejich vstřebávání se do organismu a s ním spojená kumulace v oblasti kůže, dýchacích a trávicích cest a následné intoleranční reakce u citlivých pacientů.
Která se využívají více a jak se v organismu chovají?
V 90. letech farmaceutický a potravinářský trh směřoval k využívání syntetických barviv, která byla ekonomicky méně náročná. Současným trendem je kvalita a šetrnost farmakoterapie, proto se výrobci léčiv vracejí k šetrnějším přírodním barvivům nebo své léky nebarví vůbec. Mimochodem, novým přístupem k výběru nejvhodnější farmakoterapie pro konkrétního pacienta je zohlednění pomocných látek v léčivech, tedy i použitých barviv. Jak se barvivo bude chovat v organismu, nezáleží na tom, jestli je syntetické, či přírodní. Vstřebatelnost barviva určuje původ, zda se jedná o pigment či klasické barvivo. Barviva se po požití vstřebávají do organismu buď ze žaludku, nebo z předních částí střev. Zejména metabolity barviva kumulující se v organismu mohou způsobit intolerance a jiné negativní reakce na barviva. Barviva se ale v určitých tkáních koncentrují pozitivně – například v případě přírodního barviva luteinu (E161b) dochází k jeho koncentraci v očním pozadí a pozitivnímu antioxidačnímu působení na oko. Pigmenty po požití procházejí celým gastrointestinálním traktem a vyloučí se stolicí, organismus je nevstřebává.
Mohou barviva v lécích způsobit vážnější zdravotní potíže v případě dlouhodobého užívání?
Všechny barvené léky, u kterých byla při výrobě použita barviva, musí mít množství barviva, jež pacient za den přijme, pod hodnotami ADI (akceptovatelný denní příjem aditiva). Barvené léky při správném dávkování neohrožují zdravotní stav pacienta. Problematickou skupinou, potenciálně ohroženou barvivy, jsou pacienti, kteří preferují samoléčbu před návštěvou lékaře. Ti mohou léky mnohonásobně nadužívat (což je nejpatrnější u léků na bolest) a dlouhodobě tak zvyšovat příjem barviv. Dalším faktorem je přídatný účinek barviv, která pacient přijme potravou. Pokud pacient preferuje samoléčbu a má sklony ke konzumaci barevně atraktivních potravin s obsahem syntetických barviv, stává se rizikovým z hlediska ohrožení těmito látkami.
Existuje vliv barviv v lécích na hyperaktivitu dětí?
Syntetická barviva skutečně mohou mít nežádoucí účinky na děti, zejména se může jednat o zhoršení ADD (poruchy pozornosti) a ADHD (poruchy pozornosti spojené s hyperaktivitou). Negativní vliv na hyperaktivitu u dětí potvrzuje i dvojitě zaslepená randomizovaná studie kontrolovaná placebem, provedená ve Spojeném království v roce 2007, která sledovala chování dětí v důsledku konzumace syntetických barviv. Do studie byly zařazeny dvě skupiny dětí (153 dětí ve věku 3 let a 144 dětí ve věku 8–9 let). Děti po dobu 6 týdnů konzumovaly šťávu s obsahem syntetických barviv (MIX A a MIX B). MIX A obsahoval oranžovou žluť, azorubin, tartazin a ponceau 4R, MIX B obsahoval oranžovou žluť, azorubin, chinolinovou žluť a červeň allura. Po 6 týdnech se hodnotil nárůst GHA (globální hyperaktivní agregát, který má vliv na hyperaktivitu, soustředění a schopnost učení) oproti placebu, který u MIX A narostl v obou věkových skupinách a u MIX B narostl ve skupině 3letých dětí. Dnes je legislativní povinností výrobců potravin uvést na obalový materiál, že barviva obsažená ve výrobku mohou ovlivnit aktivitu dětí.
Je tedy více než vhodné vždy prostudovat informace na příbalovém letáku daného léku či etiketu potraviny. Alergici by v každém případě měli těmto informacím věnovat zvýšenou pozornost, vyvarují se tak mnohdy životu nebezpečným situacím. A my ostatní? Pokusme se pečovat o své zdraví tak, abychom obecně léků (synteticky barvených) museli užívat co nejméně…
Veličinou, která legislativně stanovuje maximální denní příjem přídatné látky, je tzv. ADI (acceptable daily intake). Udává množství přídatné látky vyjádřené v miligramech na kilogram tělesné hmotnosti, které lze konzumovat denně bez zřetelného zdravotního rizika. ADI nepředstavuje hladinu toxicity, nýbrž hladinu bezpečného příjmu přídatné látky. Z dlouhodobého zdravotního hlediska je třeba, aby příjem potravinářského aditiva byl pod hladinou ADI.
Barviva patří mezi přídatné látky, potravinářská aditiva. Jsou označována tzv. evidenčními kódy (E) a běžně se jim říká emulgátory nebo „éčka“. Jako barviva jsou chápána aditiva ze škály E100–180 (některé zdroje uvádí i E100–182). E kódy jsou označována jak syntetická, tak přírodní barviva. Neexistuje jasné pravidlo v chronologii čísel, která čísla označují barviva syntetická a která přírodní.
Odborná spolupráce: PharmDr. Barbora Růžková vedoucí lékárnice Novolékárny Liberec, www.novolekarna.cz
