Epilepsie je nemilé překvapení: Jak je to u zvířat?

Epilepsie je nemilé překvapení: Jak je to u zvířat?
Epileptické záchvaty se projevují různými způsoby. • Autor: shutterstock.com
9. září 2016 • 13:00

Naši předkové vymysleli pro epilepsii přezdívku „božská nemoc”. Ve skutečnosti však číhá nejen na obyčejné smrtelníky, ale i na domácí mazlíčky. 

Počet zvířecích epileptiků je dnes podobný jako před dvaceti lety, jejich život je však o mnoho kvalitnější. „Za tu dobu se významně změnily možnosti léčby i přístup majitelů,“ říká MVDr. Hanuš Velebný z Veterinární nemocnice AA-Vet v Praze 10. Z domácích zvířat se epilepsie nejčastěji objevuje u psů, kteří naštěstí dobře reagují na terapii a nemoc u nich zpravidla nemívá nijak vážný průběh. U koček naproti tomu bývá toto onemocnění vzácnější, ale obvykle i závažnější. 

Příčin, které toto onemocnění vyvolávají, může být řada. Psi mladší 6 let bývají nejčastěji postiženi epilepsií vrozenou. Dědičné dispozice se podařilo objevit u bíglů, kolií, labradorů a dalších plemen, ale nemoc může postihnout jakéhokoli psa včetně kříženců. „U starších psů a koček je epilepsie obvykle způsobena zánětem nebo nádorem mozku, popřípadě metabolickým onemocněním,“ uvádí doktor Velebný. Epileptický záchvat přitom mívá nejrůznější podoby, ať už to jsou krátkodobé výpadky vědomí či motoriky nebo různé tiky, kterých si leckdy majitel zprvu ani nepovšimne. Mnohem závažnější však bývají celkové (tzv. grand mal) záchvaty, spojené s křečemi, bezvědomím, sliněním, ale někdy i pomočením či pokálením. S první pomocí opatrně! 

Řada páníčků se snaží svému psovi během záchvatu pomoci a bojí se, aby mu nezapadl jazyk. „Jenže pes má úplně jinou anatomii dutiny ústní než člověk, jazyk mu skoro nikdy nezapadne,“ upozorňuje veterinární lékař, „zato může při podobném zásahu svého majitele pokousat.“ Nejlepší je proto podle jeho slov v takovém případě se zvířetem manipulovat co nejméně.

Pokud se ovšem nenachází na nebezpečném místě, kde by si mohl během záchvatu ublížit. Pak je zapotřebí ho šetrně přemístit do bezpečí. Ani po odeznění záchvatu bychom však ke zvířecímu pacientovi neměli přespříliš spěchat. V takovém okamžiku totiž bývá zmatený a leckdy nepoznává ani svého páníčka, ani důvěrně známé místo. Cítí pouze, že se mu stalo něco nepříjemného, a v pocitu ohrožení může zaútočit. Nejbezpečnější je proto počkat, až se pes či kočka po záchvatu proberou a můžeme si být jisti, že nás poznávají. Epileptický záchvat obvykle trvá 1–5 minut a odejde stejně rychle, jako přišel.

Bezpečně odhalit nemoc 

Určit správně diagnózu bývá předpokladem úspěšné léčby. „Především se opírám o důkladnou anamnézu,“ uvádí doktor Velebný, „pak přijdou na řadu klinické a neurologické vyšetření a laboratorní rozbory.“ Pokud existuje podezření, že záchvat může souviset se zánětem či nádorem mozku, následuje i odběr mozkomíšního moku, počítačová tomografie či magnetická rezonance. V některých případech bývá nutná také konzultace s veterinárním kardiologem. Teprve když se podaří zjistit možnou příčinu onemocnění, je možné nasadit účinné léky – takzvaná antiepileptika. 

Když doktor Velebný v 90. letech minulého století s veterinární praxí začínal, poměrně často se setkával se špatně léčenými nebo vůbec neléčenými psími epileptiky, kteří pak měli ve stáří epileptický záchvat i několikrát denně. To už je složité pro psa i jeho majitele, a tak někdy nezbývalo než zvíře nechat utratit. Dnes už se naštěstí nic podobného běžně nestává, výrazně se zlepšila nejen diagnostika, ale i léčba. Díky tomu se i zvířecí epileptici mohou dožít vysokého věku, podobně jako jejich zdraví kolegové. Epilepsii je navíc podle slov lékaře možné dostat natolik pod kontrolu, aby se s ní dalo kvalitně žít. 

Jak pečovat o zvířecího epileptika? 

*Nemocné zvíře zbytečně nepřetěžujte. Vyčerpání může přivolat epileptický záchvat. Vyvarujte se výkyvů v zátěži.

*Nezasahujte zbytečně do jeho zavedeného spánkového režimu. Také nevyspání může mít na svědomí záchvat epilepsie. Velice často k nim proto dochází třeba o dovolené, kdy pes mívá úplně jiný režim dne, než na jaký je zvyklý.

*Fenobarbital a bromid draselný patří k nejčastěji užívaným lékům u zvířecích epileptiků. Tyto léky mohou sice zatěžovat játra, ale zpravidla ne tak, aby zvířeti ublížily.

*Je vhodné, aby majitelé nezapomínali alespoň jednou ročně zajít s nemocným psem nebo kočkou k veterináři a nechali je řádně vyšetřit.

*Zvíře s epilepsií není vhodné zařazovat do chovu, aby se nemoc nepřenášela na další generace.

*Epilepsie se vyskytuje nejen u psů a koček, ale i u potkanů, myší, morčat a dalších zvířat.


Odborná spolupráce: MVDr. Hanuš Velebný Veterinární nemocnice AA-Vet, Praha 10

Autor: Ivana Matyášová
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.