Dítě má ten druhý aneb Syndrom odcizeného rodiče
Rozvod rodičů je velký zásah do života dítěte. Čím je dítě mladší, tím je pro něj situace nepřehlednější a ono je manipulovatelnější rodičem, který je mu v tu chvíli citově i fyzicky blíže. Extrémní situací, ke které u dítěte může dojít, je rozvoj syndromu odcizeného rodiče.
Syndrom odcizeného rodiče (někdy i odmítnutého, či zavrženého) není lékařskou diagnózou v pravém slova smyslu. Jde o soubor příznaků chování, které jsou typické pro děti, jejichž rodiče se za vyhrocených až dramatických okolností rozvádějí. Syndrom odcizeného rodiče má určité společné rysy s vymýváním mozku.
Dítěti je jedním z rodičů, v drtivé většině matkou, které je svěřeno do péče, neustále předkládáno a omíláno, že druhý rodič, tedy v drtivé většině otec, je nějak špatný, že je příčinou zla a probíhajících hádek, že je důvodem toho, proč je matka ve špatné finanční situaci a nemůže dítěti koupit to, co si ono právě přeje. Mnohdy je dítěti vtloukáno do hlavy, že se rodič na dítě "vykašlal", přestal ho mít rád a našel si jinou rodinu, které se věnuje. "Toto se děje i přesto, že nejde o objektivní stav, nepřítomný rodič má o dítě prokazatelně zájem a chce se podílet na jeho výchově," doplňuje psycholožka a sexuoložka doc. PhDr. Dr.phil. Laura Janáčková, CSc., z Institutu partnerských vztahů a Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN v Praze.
Manžel (ka) mi nechce dát dítě
Rodič, v jehož péči dítě zrovna je a který se přes dítě snaží získat situaci pod kontrolu, ve svých manipulacích cíleně pokračuje. Prostředkem, který k tomu často využívá, je snaha zamezit kontaktu svého expartnera se společným potomkem, případně jej zcela znemožnit. "Přítomný rodič mívá tendence zabraňovat druhému rodiči v tom, aby se s dítětem setkal. Ruší společné schůzky, vymlouvá se na nemoc dítěte, zapírá dítě, zadržuje dárky určené pro dítě, znemožňuje telefonickou komunikaci a podobně. Vše trvá tak dlouho, že dítě uvěří předkládanému obrazu, druhého rodiče začne odmítat a vytvoří si k němu zcela bez důvodu negativní postoj. Čím mladší dítě je, tím rychleji a silněji k odmítnutí dojde," vysvětluje psycholožka. Proč tolik zla?
Manipulace v péči o dítě
Důvody, které rodiče vedou k tomu, aby dítě používal jako zbraň proti svému expartnerovi, jsou různé. Někdy chce přes dítě demonstrovat svou sílu a převahu ve vzniklé situaci, mnohdy jde o pomstu za to, že si partner založil novou rodinu. V mnoha případech jde jen o to, aby manipulující rodič získal na svou stranu někoho, kdo je mu blízký, jen proto, aby v tíživé životní situaci nebyl sám, ale aby k sobě měl spolubojovníka a parťáka. "Odmítnutý rodič se vzniklým stavem věcí nemůže příliš dělat. Pokud je od něj dítě odizolováno, nemá možnost se bránit a pokřivený obraz narovnat. Jeho jedinou nadějí je čas a skutečnost, že dítě dospěje a udělá si vlastní názor na to, co se v rodině odehrálo," popisuje psycholožka.
Bojím se, že dítě už neuvidím
Mnoho rodičů pomlouvajících svého expartnera si však neuvědomuje rizika svého chování. Ta hlavní jsou tři. První riziko spočívá právě ve snadné manipulaci s dítětem. "Pokud by došlo ke změně situace, dítě by se ocitlo v péči doposud pomlouvaného rodiče a on by použil stejnou taktiku, je velice pravděpodobné, že by se karty obrátily. Dítě by se během chvíle přiklonilo k tomu z rodičů, kterého celou dobu mělo nenávidět, a naopak by odmítlo a zavrhlo toho, u koho bylo a kdo pomlouval," vysvětluje docentka Janáčková.
Druhým rizikem je, že dítě samo pochopí, že mu rodič, v jehož péči bylo a jemuž celé roky bezmezně věřilo, o druhém rodiči lhal, a odsoudí ho za to. Narovnání zdeformovaných vztahů v rodině může trvat roky a jsou i případy, kdy negativní vztahy přetrvají navždy.
Třetím velkým rizikem je i to, že dítě pochopí sílu manipulace s druhým člověkem a začne být samo tím, kdo chce silou situaci dostat pod kontrolu. V těchto případech je značné riziko, že převezme předkládaný rámec chování, samo jej začne využívat k dosažení svých cílů a stane se manipulátorem. "Vzniklé situace mohou být pro dítě velkou zátěží a ne každý jedinec si dokáže poradit sám. Mnohdy je nutné, aby zasáhl odbornou pomocí psycholog či psychoterapeut," uzavírá odbornice.
Narovnání zdeformovaných vztahů v rodině může trvat roky a jsou i případy, kdy negativní vztahy přetrvají navždy. Dítě se s uměle vytvořeným obrazem postupně sžije natolik, že běžně používá fráze, které mu byly přítomným rodičem omílány, a odmítá argumenty obhajující poškozeného rodiče. "Tyto fráze dítě používá před kamarády, ve škole, ale i před soudem či psychologem. Mnohdy říká věci, jejichž obsahu nemůže samo zcela rozumět," doplňuje Laura Janáčková.
Odborná spolupráce: doc. PhDr. Dr.phil. Laura Janáčková, CSc., Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN v Praze, Institut partnerských vztahů
