Rodiče jsou často největší komplikací v léčbě dětí, říká dětský chirurg Ladislav Plánka
„Děti jsou lepší pacienti než dospělí,“ říká dětský chirurg prof. MUDr. Ladislav Plánka, Ph. D. a dodává, že občas jsou největší komplikací v léčbě dětí jejich rodiče. Proč si vybral dětskou chirurgii? Jak poznat, který pohyb je pro dítě přirozený a jak se vyhnout nejčastějším zraněním?
Loni jste se ve 34 letech stal nejmladším profesorem v oboru medicíny v České republice. Lékařem jste prý chtěl být od dětství. Proč vás zlákala zrovna dětská chirurgie?
Odmalička jsem navštěvoval dětský folklorní soubor a v něm je zvykem od určitého věku pomáhat mladším dětem učit se tancovat a zpívat. Tak jsem záhy získal zkušenosti v péči o malé děti a zjistil jsem, že mě to naplňuje. A když se k tomu připojilo rozhodnutí stát se lékařem, bylo jasné, že budu lékařem dětským. Pro dětskou chirurgii mě získal můj učitel profesor Petr Gál, který v době mého studia zastával na klinice funkci primáře a nabídl mi, abych začal na kliniku chodit pomáhat. Po několika týdnech mi bylo jasné, že tato práce – spojující děti, manuální zručnost a trochu adrenalinu – pro mne bude ta pravá.
Častým mechanismem vzniku úrazu u malých dětí jsou pády na hlavu. Jaké mívají následky a co proti nim dospělí mohou udělat?
Pád na hlavu pro dítě buď znamená minimální následky, nebo naopak může ohrozit jeho život. Je tedy nutné pečlivě odlišit „prosté“ naražení hlavy od otřesu mozku, případně od zlomeniny v oblasti lebky, která může způsobit krvácení do dutiny lební, což je stav velmi nebezpečný. V prevenci stačí už jen to, že rodiče pozorně vnímají změny v chování dětí a reagují na nové pohybové schopnosti. Díky tomu snadno odhadnou, kdy již dítě nemohou nechat ležet samotné například na posteli nebo na stole, a jednoduše provádějí veškeré činnosti v bezpečí na zemi. Pak ani nevadí, když odběhnou třeba pro hračku. Obecně je třeba dítěti mechanicky vymezit prostor, který je pro něj bezpečný a uzpůsobený jeho věku.
Musel jste někdy orgánům sociálněprávní ochrany dětí sdělit podezření na týrání malého pacienta rodiči nebo opatrovníky?
Musel a považuji tyto případy za ty „šťastnější“, neboť měly velkou šanci na vyřešení. Mnohem častěji se na násilí v rodinách nepřijde a nejde proti němu nijak zakročit.
Jste odborným garantem zdravého cvičení dětí v pražské Monkey’s Gym – „opičí“ tělocvičně. Vedete k pohybu i své potomky?
Moje sedmiletá dcera je už teď ve všech sportech lepší než já a stejně povedu i mladší dceru, která se zatím vozí v kočárku. Pohyb je přirozenou součástí života a je naše škoda, že se mu vyhýbáme. Za pohyb dětí odpovídáme my dospělí, proto kdo dítě k pohybu nevede, chová se nepřirozeně. Pro dětský věk je navíc typický růst a vývoj, a je tedy dobře, když se sportujícím dětem věnují lidé, kteří tomu rozumí.
Jsou děti lepší pacienti než dospělí?
Podle mě mnohem lepší! Ne nadarmo se říká, že častou komplikací v léčbě dětí jsou jejich rodiče. Proto se snažíme přijímat je do nemocnice spolu s dítětem a zasvětit je do aktuální i následné péče o malého pacienta. Někdy mi to přijde až smutné a nespravedlivé, ale čím více je dítě nemocné nebo zraněné, tím pokorněji a trpělivěji snáší svoji diagnózu a léčbu. Teprve v pubertě děti před své zdraví předřazují další zájmy, což už je specikum nás dospělých. Děti také nemají tolik komplikujících diagnóz typu cukrovky nebo vysokého tlaku, takže se dá říct, že na léčbu odpovídají lépe a výsledky se dostavují rychleji. Nelze na to však spoléhat, protože když se dítě nedaří vyléčit, je situace emočně i lidsky velmi zdrcující. Důvěru dítěte získáte snadno, ale jak ji jednou zklamete, je téměř nemožné získat ji zpět.
Zdá se mi, že všichni dětští lékaři jsou hodní a laskaví!
Vlídnost a laskavost by měly být vlastnostmi každého lékaře, protože lidem vstupujeme do života v situaci, kdy se necítí dobře, a už jen vlídným slovem léčíme. Prostředí dětské medicíny k tomu jen víc svádí. Ale jsem si jistý, že kdo umí být vlídný na děti, je stejně vlídný i k dospělým pacientům nebo ke starým lidem.
Prof. MUDr. Ladislav Plánka, Ph. D., se narodil 8. 10. 1977 v Brně. Od roku 2002 působí na Klinice dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie LF MU a FN Brno, od 1. ledna 2013 je jejím přednostou. Jeho specializací je dětská chirurgie a hlavním zájmem úrazy dětí, jejich léčba a prevence.
