Záchvatovité přejídání

Záchvatovité přejídání patří mezi poruchy příjmu potravy. Nemocní se často přejí velkým množstvím jídla a poté mají výčitky, co všechno snědli a že přiberou. Na rozdíl od bulimie si ale nevyvolávají zvracení. Obvykle spíše začnou držet přísnou dietu nebo extrémně cvičit. 

Příznaky

Během záchvatu přestává člověk přemýšlet o tom, kolik jídla a jaké snědl. Jí, i když je sytý, v podstatě až do té doby, dokud může. A pak nastoupí výčitky. U člověka trpícího touto poruchou se může vyskytovat od jednoho do tří záchvatů přejídání týdně, velmi těžká forma přejídání znamená i třeba dva záchvaty přejídání denně. Mohou se vyskytovat pravidelně nebo i ve vlnách.

Nemoc může provázet i zhoršování psychického stavu. Nemocný často trpí pocitem viny a trestá se za to, že „selhal“, mohou se prohlubovat deprese a úzkosti.

Až polovina osob, které trpí záchvatovitým přejídáním, jsou obézní. Dalšími riziky spojenými s touto nemocí patří problémy se spánkem, chronická bolest, astma nebo syndrom dráždivého tračníku, problémy s otěhotněním nebo zvýšené riziko onemocnění syndromem polycystických ovarií.

Příčiny

Příčiny onemocnění jsou u každého různé, většinou jde o kombinaci více faktorů. K rozvoji onemocnění může přispět genetika, dále stres, trauma, nízké sebevědomí nebo emoční labilita. Spouštěčem záchvatu může být například i smutek, frustrace, vztek nebo osamělost.

Léčba

Léčba poruch příjmu potravy může probíhat ambulantně, u některých případů je ale nutná i hospitalizace. Při ambulantním léčení jde především o pomoc psychologickou – ta je zaměřená na změnu vztahu k vlastnímu tělu, vztahu k jídlu, změnu priorit a návyků. Součástí léčby je také podrobnější zjištění, co dotyčného k onemocnění vedlo. Zde se uplatňují zejména psychoterapie, rodinná i skupinová terapie, kognitivně-behaviorální terapie, případně psychofarmaka. Vhodné se jeví také využití dalších terapeutických metod, například akupunktury, relaxačních technik a meditace, muzikoterapie a podobně. Součástí léčby je i podpora zdravých návyků, úprava jídelničku a snižování obezity.

Léky

Léky na poruchy příjmu potravy neexistují, používají se pouze léky léčící doprovodné jevy (například léky na snížení chuti k jídlu, léky na zmírnění projevů obsesí, antidepresiva a podobně).

Jak si pomoci sám

Léčba poruch příjmu potravy patří do rukou odborníka, pro samotného člověka je to těžko zvladatelné.

Komplikace

Po vyléčení nemoci nastává až v 50 % případů návrat onemocnění (relaps). Součástí léčby tedy musí být i prevence.

Prevence

Kromě snahy o dodržování zdravého životního stylu (vyvážená strava, dostatek pohybu) a snahy o celkovou vyrovnanost a zdravou sebedůvěru je potřeba myslet zejména u dětí na vytvoření zdravého vztahu k jídlu. Jídlo by nemělo být spojováno ani s negativními, ani s pozitivními emocemi. Děti by neměly dostávat sladkosti za odměnu, stejně problematické je i nutit dítě jíst rychle nebo dojídat. Dítě by se mělo naučit důvěřovat svým pocitům hladu a sytosti.

Jídlo by nemělo sloužit jako nástroj manipulace, tedy prosazení vůle rodiče. (Více o tom, jak s dítětem hovořit o jídle, si můžete přečíst zde.) Může se pak stát, že později dítě bude jídlo (resp. odpírání jídla) považovat za prostředek k dosažení svého. U stravy je nezbytné si navyknout na pravidelnost, ale zároveň nejíst ihned, jak jídlo vidíme (nevrhat se na něj), a hlavně být schopen si umět vybrat kvalitní, zdravou stravu. Je zapotřebí vnímat ho jako zdroj energie i radosti (vychutnávat si), ale zároveň neřešit jídlem emoční problémy, kdy dochází k tolik neblahému přejídání.

Jak na přejídání? To se dozvíte v tomto videu: