ADD

Původcem jsou odchylky v práci centrální nervové soustavy, které nesouvisí s inteligencí. U poruchy pozornosti nebývají diagnostikovány potíže s hyperaktivitou – tedy nepřiměřenou aktivitou s ohledem na situaci,  jako je tomu u ADHD. Symptomy se objevují v dětství a často přetrvávají do období dospívání, ale mohou být přítěží během celého života.

Více o ADHD čtěte ZDE a ZDE.

Syndrom ADD se netýká jen dětí, porucha přetrvává do dospělosti. Dospělý člověk může její projevy lépe zvládat. Nicméně typické pro tuto chorobu je vznik potíží před 7. rokem věku – tedy v tzv. předškolním věku, postupem času se obtíže mohou zmírňovat.

Mezi odborníky není úplná shoda v tom, jak porucha vzniká. Dokonce se vedou veliké debaty o tom, zda porucha vůbec existuje, zda je možné ji definovat jako onemocnění, nebo jsou zjištěné příznaky běžnou variabilitou jedinců.

Problémy s pozorností jsou často zaznamenány v případě, kdy je dítě vystaveno nárokům splnit nějaké pokyny a je při jejich plnění srovnáváno s dalšími dětmi, tedy nejčastěji v průběhu předškolní nebo školní docházky.

Projevy ADD:

Zatímco u lidí S ADHD se onemocnění projevuje neklidem (vnějším i vnitřním), impulzívností, netrpělivostí a neustálým pohybem, u lidí s ADD chybí hyperaktivní složka. Děti s touto poruchou se nedokážou déle soustředit na jednu věc, rychleji se unaví, nevydrží u zadaného úkolu dlouho a mívají potíže s jeho dokončením. Většinou si nedokáží z mnoha podnětů vybrat ty podstatné a věnují pozornost všemu, co jejich smysly zachytí. Tato nadměrná stimulace je zatěžuje a rychle unavuje.

Mezi příznaky tedy může patřit:

• potíže se soustředěním na úkol
• potíže při plnění úkolu v zadané době nebo zadaným způsobem
• problémem může být už samotné zaznamenání pokynu k plnění úkolu
• snadné odvedení pozornosti jinými podněty
• určité „vypnutí“ pozornosti, které bývá nesprávně zaměňováno s negativním hodnocením osobnosti postiženého

Výkon pacienta bývá nevyrovnaný, ve škole se objevují potíže se samostatnou prací, nepořádkem ve věcech, v zápisech, zapomínáním a ztrácením pomůcek a podobně. Problematické je zejména plnění složitých pokynů, kdy se dotyčný musí soustředit na několik postupných kroků při plnění úkolů nebo musí dělat několik věcí zároveň - pakliže toho postižený není schopen, dělá mu potíže vykonat i činnosti, které ostatní běžně zvládají a jejichž zvládnutí odpovídá jeho celkovým schopnostem. Dostává se tak snadno do prožitku vlastní neschopnosti a frustrace, kdy je velmi náročné udržet si pozitivní sebehodnocení a sebeúctu.

Jak dítěti pomoci, aby lépe zvládlo odloučení, se dozvíte ZDE.

I pro okolí bývá totiž těžké akceptovat, že dotyčný neplní úkoly, které by měl lehce zvládnout. Potíže dotyčného jsou často vykládány jako jeho nevychovanost, lenost, drzost, neochota a podobně. 

Náročné bývají i situace, kdy je zapotřebí rozlišit, který z podnětů je „nejdůležitější“, kdy je nutné vybírat z více možností, zaměřit se na detaily a podobně. Pro svoji složitost bývá často problémem sociální chování celkově, většinou je oslabena schopnost sebeovládání.

Léčba

Léčba vyžaduje komplexní přístup. Projevy ADD lze zmírnit nastavením vhodného režimu. Pro děti spočívá především v úpravě denního rozvrhu a výchovných a vyučovacích metod. Upravit pracovní prostředí tak, aby se eliminovaly podněty vedoucí k nesoustředěnosti. Prospěšné je nastavit srozumitelný řád věcí nejen v rámci školní práce, ale v rámci celého denního režimu. Pravidelnost v běžných činnostech šetří energii, kterou je možné vynaložit na další aktivity. Úroveň pozornosti je výrazně ovlivněna únavou, stresem nebo nemocí, je dobré k tomuto přihlížet, vhodně uzpůsobit celkový režim a zejména při hodnocení „výkonu“ brát v úvahu takové okolnosti.

Pro některé dítě nemusí být samozřejmé, že dokáže samo odpočívat, uvolnit se, potřebuje se to naučit. Všechny úkoly je možné rozdělit na postupné kroky a po každém kroku poskytovat zpětnou vazbu, ideálně pozitivní, kdy je možné ocenit nejen skvělý nebo dobrý výkon, ale i snahu nebo originální způsob postupu a podobně.

Při přípravě do školy nebo plnění úkolů by člověk s ADD měl být v co nejklidnějším prostředí. Ideálně u svého pracovního stolu s minimem podnětů v okolí (sourozenci, televize, nástěnka s obrázky, výhled z okna a podobně). Pro práci je dobré přesně stanovit více kratších intervalů na učení a častější přestávky.

U dospělých pomůže úprava životního a pracovního prostředí, důležité jsou také systematické návyky, relaxace a úprava životního stylu. Velmi účinná je pomoc odborníka – psychoterapeuta. V léčbě se také osvědčila odborná terapie (především takzvaná kognitivně-behaviorální), která pomůže vytvořit správné návyky.

Bylinky

Mezi přípravky, které mohou příznivě ovlivnit pozornost, patří kořen ženšen a výtažky z listů gingka. Zároveň mají dobrý vliv na paměť. Schopnost učení a soustředění podporuje lecitin.

Domácí léčba

Velmi náročné, ale velmi důležité je udržet takovou atmosféru, která postiženému člověku umožní zachovat si pozitivní sebeobraz a budovat si dobré sebevědomí.

Pro rodiče dětí s poruchou pozornosti může být k užitku uvědomit si, že školní výkon je jen jednou z částí celkového rozvoje dítěte. Pokud se nedaří psát správně písmenka ve slovech, nic nebrání tomu, aby dítě jednou uspělo jako skvělý instalatér nebo výtvarník. Děti s poruchou pozornosti často potřebují podporu rodičů i v otázkách sociálních kontaktů a zacházení s emocemi.

Vyšetření

Při podezření na poruchu je vhodné navštívit pedagogicko psychologickou poradnu pro zachycení problémů s učením a pro nastavení nejvhodnějšího systému výuky. K diagnostice může pomoci i neurologické vyšetření. Pomoc a podporu je možné vyhledat i u psychoterapeuta.

Možné komplikace

Porucha soustředění, o kterém navíc pacient neví, může způsobovat problémy v různých oblastech života – v práci, ve škole, v soukromém životě i ve vztazích.

Pokud máte pocit, že vy nebo někdo ve vašem okolí může mít problém s ADD, můžete se obrátit na Psychiatrickou kliniku 1. LF UK a VFN v Praze nebo občanské sdružení DYS-centrum Praha, které poskytuje komplexní služby lidem se specifickými poruchami učení a chování.

VIDEO: Jak se projevuje nadměrná hyperaktivita u dětí?