Operace kyčle? Už zase skáču přes kaluže!
Výměna kyčelního kloubu patří mezi nejčastější ortopedické operace a ročně ji podstoupí přibližně 18 tisíc Čechů. O tom, jak rychle se člověk vrátí do života, rozhoduje následné domácí zotavování.
Potíže s kyčlemi má ve vyšším věku hodně lidí, problém je ale velmi dobře řešitelný operativně. První operace výměny kyčelního kloubu byla provedena už před více než půlstoletím, takže dnes jde o téměř rutinní zákrok. Operací to ale nekončí. „Po výkonu je velmi důležité, aby se pacient co nejdříve vrátil do normálního života, a to s co nejmenšími pohybovými omezeními. K tomu pomůže domácí rekonvalescence a vhodné cvičení,“ upozorňuje rehabilitační lékař MUDr. Jan Sedmík. Jak na to?
Úplná náhrada kloubu
Jaká operace nás při nefunkčním kyčelním kloubu vlastně čeká? Říká se jí totální endoprotéza, úplná náhrada kloubu, a jde o operativní výměnu hlavice kosti stehenní a jamky kosti pánevní za jejich umělý model. „V dnešní medicíně existuje velké množství tvarů, použitých materiálů i operačních přístupů. Endoprotézy můžou být kovové, polyetylenové, keramické či kombinované. „Některé implantáty se do kosti upevňují s použitím kostního cementu, jiné bez něj. Zpravidla se cementované endoprotézy dávají starším pacientům a necementované mladším,“ vysvětluje hlavní fyzioterapeutka pražské Fyziokliniky Iva Bílková.
Kdy na operaci
Hodně lidí přesně neví, kdy je už na operaci vhodná doba. „Operace je východiskem tehdy, když pacienta bolest kyčle limituje natolik, že nemůže dělat běžné činnosti bez obtíží – například venčit psa nebo chodit po schodech. Bolest může postiženého budit i v noci, takže si ani nemůže pořádně odpočinout. Musí brát léky proti bolesti. Později už často ani není schopný hýbat se bez holí nebo berlí,“ popisuje odbornice. Na operaci kyčle pak pacienta doporučuje ortoped na základě vyšetření – stav chrupavky a kosti je dobře viditelný i na rentgenu.
Jak to vidí pacient
Objektivní lékařská vyšetření jsou jistě nutná. Pozná ale člověk i sám, že stav jeho kyčlí vyžaduje endoprotézu? Odborníci se shodují na tom, že je to poměrně individuální. Někteří lidé sportují a hýbou se i při těžších stadiích artrózy, zatímco jiní hodně trpí už při druhém stupni postižení ze čtyř. „Proto se při posuzování stavu a rozhodování o dalším postupu držíme zlatého pravidla ‚co říká rentgen‘ a také toho, jak se subjektivně cítí pacient,“ říká Iva Bílková.
O berlích už v nemocnici
Samotný operační výkon trvá asi půl hodiny. Podstupují ho lidé postižení artrózou, artritidou, po zlomeninách krčku stehenní kosti a s řadou dalších potíží. Nejpozději třetí den po zákroku už by měl pacient zkoušet chůzi o berlích. Do domácí péče je obvykle z nemocnice propuštěn osmý až desátý den.
Co nejdřív
Návratem domů z nemocnice ale léčba nekončí. Jak už bylo řečeno, začíná naopak důležitá součást rekonvalescence – cvičení. „S pohybem a samoobsluhou by pacient měl začít co nejdříve. Spíš než podpažní berle, které utlačují cévy a nervy a zatěžují ramenní klouby, fyzioterapeuti doporučují francouzské hole, u kterých se pacient zapírá dlaněmi a zápěstím. Chůzi by měl člověk po úplné endoprotéze kyčelního kloubu zkoušet, jak jen to půjde, raději častěji, po menších trasách,“ radí fyzioterapeutka.
Noha přes nohu ne!
Pohyb musí být přiměřený a pro pacienta bezpečný. Pozor je třeba dávat zejména na pohyby v operovaném kyčelním kloubu, aby nedošlo k uvolnění kloubní náhrady z jamky. „Zapovězené jsou tři základní jednotlivé pohyby i jejich kombinace. Které to jsou? První je rotace v kyčelním kloubu směrem dovnitř, pak pokrčení kyčelního kloubu nad 90°, což je hluboký sed při zavazování tkaniček a ohýbání se k zemi, a do třetice překřížení nohou. Kombinace všech tří zakázaných pohybů vedou k vykloubení implantátu. Toho všeho by se měl pacient vyvarovat minimálně tři měsíce po operaci, dokud operované svaly nebudou znovu pevné a silně držet implantovaný kloub,“ nabádá Bílková. Důležitý je rovněž nácvik správného typu chůze – našlapovat přes patu, nevytáčet špičku směrem ven a dělat stejně dlouhé kroky oběma nohama. Kulhání totiž přetěžuje pouze některé části těla.
Nejlepší domácí cviky po operaci kyčelního kloubu
Po propuštění z nemocnice je třeba pokračovat v domácím cvičení – cvičit je možné vleže na zádech, na břiše, na zdravém boku, vsedě a vestoje, a to i s některými pomůckami. Například s overballem, gymballem nebo popruhem. Vhodná frekvence je alespoň dvakrát denně, zpočátku s menší intenzitou a postupným přidáváním opakování.
A/ Stabilizace trupu vleže na zádech
Jak na to? Lehněte si na záda s pokrčenými koleny, dlaně nechte na podložce. Zvedejte pomalu pánev nahoru do mostu, odvíjejte páteř od podložky obratel po obratli. Pánev je přibližně v prodloužení osy těla. Poté můžete pomalu pánev položit zpět dolů. Pozor na podsazení pánve – vyhrbení v bederní páteři. Hlava je v prodloužení páteře – brada se nelepí ke krku.
B/ Protažení stehen vleže na břiše
Lehněte si na břicho. Co nejvíce ohněte protahovanou dolní končetinu v koleni. Stejnostrannou rukou uchopte nohu za nárt. Pánev držte u podložky. Rukou přitáhněte patu co nejvíce k hýždím. Mírně zatlačte nohu proti ruce, asi na pět sekund. Hluboký nádech, s výdechem uvolněte tlak nohy proti ruce a přitáhněte nohu trochu blíže k hýždím – hýždě by měly stále zůstat na podložce. V protažení vydržte 30 vteřin.
Článek vyšel v časopise Blesk zdraví 4/23
