Homeopatie bere člověka komplexně a jako individualitu
Homeopatie je léčebná metoda, na niž nemá klasická západní medicína jednotný názor. V některých státech ji lékaři využívají a zdravotní pojišťovny proplácejí, jinde je oficiálními lékařskými společnostmi odmítána kvůli chybějícím vědeckým důkazům. Přesto má i mezi našimi lékaři velkou řadu zastánců, kteří ji v praxi více či méně pravidelně používají, v českých lékárnách lze zakoupit homeopatické léky a mnozí pacienti na ni nedají dopustit.
Homeopatie často pomohla i v případech, kdy klasická léčba byla dost svízelná či neefektivní. U svých malých pacientů ji využívá také MUDr. Pavla Koželuhová, praktická lékařka pro děti a dorost z Plzně.
Co to je vlastně homeopatie a v čem se liší od klasické západní medicíny?
Homeopatie je více než 220 let stará empirická léčebná metoda, která využívá přírodní látky - byliny, stromy, zvířata, minerály a nerosty. Homeopatické léky jsou připraveny ve formě vysoce ředěných, takzvaně potencovaných látek. Výběr léku pro pacienta se provádí podle principu podobnosti - podobné je léčeno podobným. Například po štípnutí včelou vznikne na kůži těstovitý růžový otok, bolestivý a pálivý. Pokud tedy vznikne kdekoli na kůži či sliznici pacienta tento typ otoku, pomůže „homeopaticky naředěná včela“ neboli homeopatikum Apis mellifica.
Medicínu bych na klasickou a alternativní nedělila. Medicína je jen jedna a je buď dobrá, nebo špatná. Všechny metody by měly vždy jít ruku v ruce a spolupracovat. Cílem léčby je zlepšení zdravotního stavu člověka nebo ještě lépe vyléčení jakýmikoli prostředky, které pacienta nepoškodí.
Diagnostika, z níž pak vyplyne homeopatická léčba, je asi úplně jiná, než jsme běžně zvyklí z ordinací našich lékařů.
Ano, řekla bych, že je komplexnější, nahlíží na člověka jako na individualitu a bere v potaz i vlivy okolí a sociální rámec, v němž daný jedinec žije. Základem je rozhovor s pacientem a velmi přesně odebraná anamnéza. V ní sledujeme všechny souvislosti, které zdánlivě z pohledu pacienta s daným problémem nesouvisí. Součástí klinické homeopatie jsou samozřejmě i vyšetření laboratorní a případně další diagnostické metody, například rentgen nebo CT.
Lze léčbu přiblížit na konkrétním příkladu? Co když k vám přijde například maminka s dítětem, které trpí ekzémem?
Ekzém je multifaktoriální onemocnění, to znamená, že se na jeho vzniku podílí mnoho faktorů... Do vzniku ekzému u kojence se bohužel výrazně promítá vliv léků, které matka bere ještě před početím (například dlouhodobé užívání hormonální antikoncepce nebo masivní hormonální léčba v době před umělým oplodněním), dále strava matky v období gravidity a kojení - mezi nejhorší alergeny patří kravské mléko, vejce nebo bílá pšeničná mouka.
Také psychika matky je důležitá. Vliv na vznik ekzému má bohužel i očkování - očkovat bychom měli zcela zdravé dítě a homeopatií můžeme eliminovat též nežádoucí účinky po očkování. Podle všech těchto vlivů a hlavně podle individuality dítěte se pak vybírá vhodný homeopatický lék.
Jak se vyrábějí homeopatické léky? Odpůrci homeopatie argumentují, že v nich nejsou žádné účinné látky…
Výroba léků podléhá přísným hygienickým a výrobním požadavkům tak, jako je to u všech léčiv. Daná látka se náležitě ředí a dynamizuje - třepe se s ní. Pravda je, že u vysokých ředění není látka přítomna fyzicky, ale v lécích je jen jakási její „paměťová stopa“. I ta však může „rozhýbat“ úzdravné mechanismy organismu.
Řekněte, prosím, něco o užívání homeopatik - lze je kombinovat s běžnými léky?
Homeopatika lze kombinovat s běžnými léky, ba dokonce se často vhodně doplňují a u dlouhodobých nemocí se daří chemické léky díky homeopatii i snižovat. Běžná homeopatika jsou ve formě kuliček či tabletek, jež se nechají rozplynout v ústech (nejlépe pod jazykem) v době mimo jídlo, dále ve formě tekuté jako kapky nebo ve formě čípků či mastí a konečně i pro parenterální neboli injekční podání. Užití je možné léčebně i preventivně.
Pro koho je homeopatická léčba určena?
Prakticky pro každého, nezávisle na věku a pohlaví, včetně novorozenců.
