Velikonoční zvyky a pověry: Kdy neprat a kdy hledat poklady? | Moje zdraví

Velikonoční zvyky a pověry. Kdy uklízet, kdy jíst a kdy se modlit?

Velikonoční zvyky a pověry. Kdy uklízet, kdy jíst a kdy se modlit?
Velikonoční zvyky jsou stále živé… alespoň některé. • Autor: profimedia
17. února 2024 • 06:00

Jestliže Ostara je pohanský svátek, Velikonoce jako takové jsou rozhodně křesťanské. To ovšem neznamená, že se k nim nepojí spousta pověr a různých zvyků, které mají přinést rodině štěstí a úspěch. Znáte je?

Ze všech svátků mají Velikonoce nejdelší přípravné období. Vrcholí ve svatém týdnu, nazývaném podle biblického příběhu umučení Ježíše také pašijovým nebo velkým týdnem.

Video se připravuje ...
Průběh Velikonoc a kdy přesně se slavíVIDEO 

Začíná Květnou nedělí.

Modré pondělí: Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly jarní prázdniny.

Šedivé úterý: V tento den hospodyně uklízely a vymetaly pavučiny.

Škaredá středa (Sazometná či Černá): Sazometná – vymetávaly se saze z komína. V tento den se nemá podle lidové pověry nikdo škaredit, protože by mu to mohlo vydržet každou středu v roce.

Zelený čtvrtek: Tento den byl dnem odpuštění. Rodiny se modlily a všichni se omyli rosou, která bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. Uklízelo se a smetí se odnášelo na křižovatku cest, aby se nedržely v domech blechy.
Aby stavení opustil hmyz a myši, zvonilo se paličkou o hmoždíř.
Na Zelený čtvrtek utichaly zvony a „odlétaly do Říma“. Znovu se rozeznívaly na Bílou sobotu. Místo zvonů se však ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky, tzv. „klapání“, v odpoledních hodinách se scházeli chlapci a dívky a říkali říkanky o Jidášovi. Dodneška se právě tento den objevuje na pultech pečivo – „jidáše“, které se i dříve podávaly namazané medem.

Velký pátek: Ten den se dodržoval přísný půst – na památku ukřižovaného Ježíše Krista. Také výzdoba kostelů byla tento den chudá a písně se zpívaly bez doprovodu varhan. Někde i na Velký pátek nahrazovaly řehtačky hlas zvonů a oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, děti s řehtačkami honily Jidáše.
Nemělo se pracovat na polích (hýbat se zemí), nemělo se prát prádlo. Přesto symbolem Velkého pátku byla voda – tou se lidé omývali pro zdraví, vykrápěl se chlév a omývala zvířata. Také se tento den děly zázraky – zem se otevírala, aby ukázala své poklady.

Bílá sobota: Ještě před východem slunce se muselo uklidit, vybílit stavení, vymetalo se novým koštětem. Pekly se mazance, beránci a také chléb. Vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila se vajíčka.

Boží hod velikonoční: Ze soboty na neděli došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Noc byla označována za „velkou“ – a odtud název Velikonoce. V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla – vejce, mazanec, beránek, víno a chleba – vždy od ranní mše posvěcená. Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů, klobás, nádivek a dalších. Na Boží hod se setkávaly jen nejbližší rodiny, tedy bez přátel a známých.

Velikonoční pondělí: Tomuto dni se také říkalo Červené pondělí. Brzy ráno vycházeli chlapci – koledníci s pomlázkami šlehat děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost. Dostávali od děvčat malovaná vajíčka a cukroví. Proutí, ze kterého se pomlázky pletly, byla přisuzována životodárná síla. Kdo dostal pomlázkou, ten omládl.

Autor: redakce Moje zdraví, swp
 
Video se připravuje ...

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.