Poslíčky mrtvice se nevyplácí podceňovat
Cévní mozkovou příhodu dokážou čeští lékaři léčit stejně dobře jako jejich zahraniční kolegové. Na rozdíl od zemí západní Evropy je však výskyt této nemoci u nás dvakrát až třikrát vyšší.
Odhalit, proč tomu tak je, není právě snadné. „Souviset to může s nezdravým životním stylem, tedy s nedostatečnou fyzickou aktivitou, typem stravy i vyšším počtem kuřáků u nás,“ říká MUDr. Jan Fiksa z Cerebrovaskulárního centra Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Do jisté míry se však podle jeho názoru na nepříznivé statistice podílí také to, že Češi rizikové faktory vedoucí k mrtvici bagatelizují. Samotný rozvoj prvních příznaků nerozpoznají a odbornou pomoc vyhledají pozdě. Riskují tak trvalé následky, nebo dokonce smrt. Proto se lékaři nejrůznějšími způsoby snaží podpořit povědomí laiků o této nemoci.
Kdo je více ohrožen mrtvicí?
V souvislosti se stárnutím populace se o mrtvici mluví stále častěji. S vyšším věkem se totiž zvyšuje i riziko cévních mozkových příhod. V obzvlášť velkém ohrožení jsou přitom lidé starší šedesáti let. Svoji roli ovšem hraje také jejich celkový zdravotní stav. Větší nebezpečí hrozí zejména lidem s hypertenzí, cukrovkou, vysokou hladinou cholesterolu, obezitou a také kardiakům. „Nebezpečné bývají zejména srdeční arytmie, které mnohdy probíhají skrytě. Pacient často ani nemusí mít žádné zásadní potíže,“ upozorňuje MUDr. Fiksa. Poruchu srdečního rytmu se proto mnohdy podaří odhalit až po prodělané mrtvici. Zejména u mladých pacientů onemocnění často souvisí také s genetickou zátěží.
Obzvlášť pečlivě je proto zapotřebí sledovat ty, v jejichž rodině se vyskytla mrtvice v mladším věku nebo některá další cévní onemocnění. Ať už to je familiární hypercholesterolemie (pozn. red. – dědičná metabolická porucha metabolismu lipidů), porucha imunitního systému nebo krevní srážlivosti. Velmi dobře by rodinnou anamnézu měli znát mimo jiné gynekologové, kteří ženám předepisují hormonální antikoncepci. Pokud se v rodině pacientky vyskytly genetické vady ve srážlivém systému, měla by nejprve absolvovat speciální test.
Poznat včas varovné signály cévní mozkové příhody a správně zareagovat ovšem nebývá vždy snadné. Ve velké nevýhodě jsou zejména pacienti, jejichž vada mluvy nebo pohybové postižení jsou tak závažné, že si ani nemohou pomoc včas přivolat. Pokud žijí sami, jsou jejich šance obzvlášť malé. Někdy také nemoc poruší rozhodovací schopnosti pacienta, který není schopný si v klíčovém okamžiku utřídit myšlenky a správně zareagovat. Mnohem častěji však lidé první varování spíše přehlédnou a nebo je zlehčují.
Mě se to netýká!
Podle statistik v poslední době lehce přibývá pacientů v mladším věku. Právě oni přitom varovné signály mnohdy přehlédnou v domnění, že mrtvice se jich v jejich věku přece netýká. Ale také ti starší leckdy na riziko této nemoci ani nepomyslí. Sami sebe mnohdy chlácholí, že se z „drobných“ problémů do druhého dne vyspí a ochablou ruku časem rozcvičí. Podle statistik cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti ČLS JEP nad sebou v současné době mrtvici nechává zbytečně zvítězit polovina českých pacientů. Jejich pozdní příjezd do nemocnice je totiž v současné době nejčastějším problémem léčby.
Předzvěst mrtvice
Obzvlášť záludné bývají takzvané minimrtvice neboli tranzitorní ischemické ataky. Příznaky mají úplně stejné jako klasická cévní mozková příhoda, a v první chvíli proto bývá dost obtížné je od sebe odlišit. K těm nejtypičtějším patří pokles ústního koutku, ochrnutí či slabost paže a porucha řeči. Na rozdíl od klasické mrtvice však tyto poslíčky mrtvice většinou odezní do 24 hodin. „Jsou však velmi jasným varovným signálem,“ zdůrazňuje neurolog.
„Díky nim můžeme pacienta velice rychle vyšetřit, a zahájit účinnou léčbu.“ To vše je ovšem možné pouze za předpokladu, že nemocný rychle vytočí číslo záchranné služby, která jej převeze na specializované pracoviště. Tedy do některého z iktových center, jež jsou rozmístěna rovnoměrně po celé České republice. Zde lékaři poskytnou odpovídající léčbu. Velkou roli ovšem hraje čas.
Odhalit a jednat
Pacientům s minimrtvicí hrozí zvýšené riziko těžké cévní mozkové příhody. V prvních dvou dnech propukne asi u desetiny nemocných, do roka postihne třetinu lidí, kteří prodělali tranzitorní ischemickou ataku. „Proto je tak důležité, aby se pacienti do zdravotnického zařízení dostali včas,“ uvádí doktor Fiksa. „Raději mám proto takové, kteří přijedou s ‚přeleženou‘ rukou, než ty, kteří vyčkávají, až potíže přejdou.“ V ideálním případě by se měl pacient do iktového centra dostat nejpozději 4,5 hodiny poté, co se u něj objevily první příznaky onemocnění, tak aby bylo možné co nejdříve zahájit terapii.
Léčba mrtvice
Nejvíce užívanou metodou je trombolýza, při níž lékař podává pacientovi látky rozpouštějící sraženinu. Novinkou je mechanická trombektomie, nejšetrnější a zároveň nejúčinnější miniinvazivní technika. Tuto metodu je však možné použít jen u mrtvice provázené uzávěrem větší mozkové tepny. Intervenční radiolog při ní pomocí malého aparátu odstraňuje sraženinu z tepny a tím obnovuje zásobení mozku krví. Tato technika přitom dává odborníkům k dispozici ještě pár hodin navíc. Standardně lze s její pomocí léčit pacienty do 6 hodin od jejich příjezdu do iktového centra.
Klinické studie, jež byly publikovány v loňském roce, poprvé jasně prokázaly bezpečnost a vyšší účinnost kombinované formy léčby, tj. trombolýzy a trombektomie při uzávěrech velkých mozkových tepen oproti pouhé trombolýze. Nová metoda se již rutinně používá v 15 českých iktových centrech. A v počtu pacientů léčených touto technikou se Česká republika zařadila na druhé místo v Evropě, hned za Německo. „Pomoci ale můžeme jen těm, kteří dorazí včas,“ říká primář Neurologické kliniky 2. LF UK a FN Motol a předseda cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti ČLS JEP MUDr. Aleš Tomek, Ph. D., FESO.
„Právě proto jsme se rozhodli podpořit informovanost laické veřejnosti, díky čemuž pacienti správně rozpoznají příznaky a včasným příjezdem na specializované pracoviště zvýší své šance na přežití a uzdravení.“ Loni v září byla proto odstartována kampaň s příznačným názvem „Čas je mozek“, která pokračuje i v letošním roce. Pomocí přednášek i článků v různých médiích se odborníci snaží podpořit rychlou a správnou reakci laiků, aby účinná léčba mrtvice neztroskotala „jen“ na opožděném příjezdu do nemocnice. Opatrnosti je třeba také u žen s aurou, kterým hrozí zvýšené riziko cévní mozkové příhody. Mozková mrtvice je třetí nejčastější příčinou úmrtí na světě. V Česku postihuje 30 tisíc lidí ročně.
V 85 procentech případů je její příčinou ucpání cév a zastavení přívodu okysličené krve do určité části mozku. Pokud se proudění krve do 5 minut neobnoví, začínají odumírat první neurony. Každou minutu jich odumře 1,9 milionu. Rychlost, s jakou se pacient dostane do nemocnice, je proto zcela zásadní. Zatímco lidé s mrtvicí, kteří se do nemocnice dostanou do hodiny od jejího začátku, mají 50–70% naději na úplné vyléčení, u pacientů, kteří do nemocnice dorazí jen o 5 hodin později, je tato šance už jen 20%.
Mrtvice je zákeřná už tím, že může mít řadu příznaků – záleží na tom, která část mozku je postižena. Ty nejdůležitější shrnují Angličané do čtyř písmen:
FAST
- Face = pokles ústního koutku
- Arm = postižení paže
- Speech = mluva
- Time = čas
Při náhlém ochrnutí či poruše řeči je zapotřebí co nejrychleji volat 155. Asi 85 % případů CMP se vyskytuje u osob starších 45 let, převážně u mužů. Ale až 60 % případů CMP u žen končí smrtí. Je to často dáno hormonálním zatížením žen (porod, přechod, léčba hormonální terapií, antikoncepce) a větším výskytem ve vyšších věkových skupinách. Více informací o prevenci a léčbě mrtvice se dozvíte na webu: www.mozkovaprihoda.cz
Odborná spolupráce: MUDr. Jan Fiksa, Neurologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze MUDr. Aleš Tomek, Ph. D., FESO, Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol v Praze
