Partnerská dovolená: Pár tipů pro to, aby se z ní nestala noční můra
Celý rok usilovně pracujeme, domů se dostaneme zpravidla až večer a s partnerem stihneme prohodit sotva pár slov, než padneme do peřin vysílení únavou. Ráno běžíme v rychlosti tvoříme toasty a s partnerem se zmůžeme maximálně na otázku, kdy se večer uvidíme. Tak málo jsme zvyklí spolu skutečně „být“. Nároky všedních dnů nás zpravidla zcela pohltí, v horším případě převálcují. Proto se těšíme na dovolenou. Doufáme, že vše bude jinak. Vše bývá skutečně jinak. Jinak, než jsme plánovali.
Tím, že se na týden, na 14 dnů uchýlíme do exotických krajin (někdy se stačí pouze přemístit na chaloupku v lesích), máme najednou nadmíru času jeden na druhého. V čistě teoretické rovině je to něco, o čem jsme snili, krásná představa opětovné zamilovanosti a dlouhých důvěrných hovorů jako z dob seznámení… Nicméně bohužel právě komunikace se během dovolené často stává kamenem úrazu, na kterém ztroskotáváme, a zcela nechtěně tím vytváříme „neřešitelné“ konfliktní situace.
Proč jsou vlastně mnohé rozhovory mučivé a eskalují do prudkých konfliktů? Při sporé komunikační úrovni během pracovního týdne či celého roku nejsme zvyklí naslouchat jeden druhému. Naučme se tedy zastavit hrozící výbuch emocí ještě v zárodku, abychom si nezkazili nejen kýženou dovolenou, ale celý náš partnerský vztah. Poradí nám koučka a lektorka osobního rozvoje RNDr. Helena Kurzweilová, CSc.(www.kurzweilova.cz).
První věc, kterou zpravidla partneři ještě PŘED dovolenou řeší, je, KAM se vlastně pojede. Již zde nastává první úskalí. Mnohdy kupříkladu muž chce do hor a žena k moři. Důležité je uvědomit si svoje očekávání, zodpovědět si, proč chci k moři, proč chce on do hor. Posléze si možná oba uvědomí, že vlastně chtějí totéž (být spolu, odpočinout si), jen prostě v jiné formě. Když jsou potřeby pojmenované, je daleko snazší najít společné řešení. Jsme bohužel zvyklí přemýšlet buď a nebo. Ale existuje nekonečně mnoho řešení. Stačí si jen dovolit představu, že jsou. Základem je porozumět potřebám svým i partnera. Je-li opravdu to hlavní být s tím druhým, cosi s ním prožívat, je možné vše vhodně sladit - jak ležení na pláži, tak jízdu na kole či výšlap na nějakou horu, procházky… Každý může mít část dne sám na své činnosti a pak můžeme být zase spolu.
Boj, nebo útěk?
V komunikaci s partnerem/partnerkou se průzračně zrcadlí všechny naše úzkosti, strachy, obavy i nedořešené záležitosti z minulosti, které bohužel negativně ovlivňují náš vzájemný soulad. Tito „kostlivci“ se zpravidla vynoří na denní světlo právě během letních dovolenkových radovánek. Ať se to týká otázky, kdo bude řídit vypůjčený automobil, která místa byste chtěli navštívit, zda jít na oběd do této restaurace či jiné, vše se může přeměnit v konflikt „celosvětového významu“. Nezapomeňte na to, že během těsného soubytí společně trávených dnů se vyostřují mnohé charakterové vlastnosti a chování, které během roku tak nějak u partnera „nevidíte“.Proto se tolik párů po společně strávené dovolené rozchází nebo se vrací domů tzv. „v rozkladu“.
Nemusí to tak ale být! Využijte dovolenou pro sblížení se s partnerem a nastolení důvěrného pocitu, že k sobě skutečně patříte. Stačí jen málo - oboustranná chuť spolu být a akceptovat jeden druhého s jeho zvláštnostmi, rituály a přístupy. Krok za krokem můžete druhého inspirovat ke změnám, které považujete za důležité (bez vyvolání hádek). Nezapomeňte však, že změny jsou nezbytné v první řadě z vaší strany - běžte příkladem svým vstřícným a empatickým přístupem, který posléze odstartuje překvapivé proměny u vašeho protějšku...
První pomoc při problémech
Co se dá či je třeba udělat, pokud se během partnerského rozhovoru dostaneme do spirály útoků a obrany, ať už se to týká večerního dovolenkového programu, směru výšlapu nebo problému, kam že se poděly opalovací krémy, které předtím určitě ležely na nočním stolku? Zklidnit se, v duchu si říci STOP. Tato stopka pak nastolí klid zbraní, máme možnost se nadechnout a promyslet další postup. Podívejte se na skutečnou příčinu vašich emocí (vzteku, lítosti…), zaměřte se do svého nitra, pozorujte, co se děje v momentě, kdy se emoce začíná probouzet. V tomto „klíčovém“ okamžiku lze rašící proces zastavit už jen tím, že zaměříte svou pozornost dovnitř, do místa, kde v těle vnímáte napětí, tlak či jiný diskomfort.
Pouhá (cílená) pozornost tomuto místu postačí, aby se daná emoce „zastavila“ a posléze se počala pomaloučku vytrácet. Souvisejícím problémem neladící partnerské komunikace na dovolené je tzv. ponorková nemoc. Pokud jsou lidé (a neplatí to samozřejmě pouze pro páry) po většinu času spolu, dříve nebo později bývají touto situací přeplněni, nastává potřeba si od druhého „odpočinout“. Dopřejte tuto „výsadu“ sobě i svému protějšku, ponechte (bez výčitek) druhému prostor pro seberealizaci a plány, které sice hodlá provádět bez vás, ale na druhou stranu se pak na vás bude o to více těšit… Krátkodobým „odloučením“ se vztah zpravidla posílí.
Jakým způsobem komunikovat s partnerem-cholerikem? „První zásadou u výbušného partnera je nepadat do emocí jako on. Pokud se člověk naučí přijmout, že je to prostě jeho způsob reakce, má pak šanci vidět za tím skryté potřeby, co se svým chováním snaží saturovat. Pochopením navazuji kontakt, stavím most. Důležité je zklidnit se, protože když jsme v emocích, nejsme schopní objektivního posouzení, nejsme připraveni na dialog. V každém případě je důležité najít odvahu říkat věci přímo! Dost často se snažíme říkat vše zaobaleně. Ale právě toto zaobalování vyvolává negativní reakci u toho druhého, protože cítí, že zde cosi není „košer“. Otevřená upřímnost a čestnost je lepší než skrývání - člověk tím dává najevo, že nejde bojovat, a je veliká šance, že ten druhý též složí zbraně, nebude mít důvod se bránit, tedy ani bojovat… Přece jenom ty přírodní instinkty ještě trochu máme - když zvíře lehne na záda a odhalí bříško, je to signál, že je dobojováno,“ dodává s úsměvem koučka.
O všem se dá mluvit - a to nejen na dovolené
Dovolená s partnerem může být pohádkou snů nebo noční můrou. Pokud se naučíte s druhým komunikovat, vnímat jeho potřeby, vyjadřovat své pocity a přicházet s konstruktivním řešením vhodným pro oba, máte velkou šanci, že čas strávený pospolu budete vnímat jako dar. „Dodala bych, že cesta nenásilné komunikace stojí za to… Obrovsky mění život a přináší do života lehkost. V momentě, kdy se vzdáte boje, díváte se na situace i druhé jinýma očima, jste pak přirozeně schopní hlubšího porozumění. A to je to důležité - nejen na dovolené, ale během celého života,“ uzavírá Helena Kurzweilová.
Odborná spolupráce: RNDr. Helena Kurzweilová, CSc.
