Otravují vás brýle? Svěřte své oči laseru
O tom, že brýle nejsou řešením pro každého, ví své Karolína Keclíková (24) z Prahy. Problém se zrakem jí diagnostikovala lékařka už v 7 letech. Za brýle se styděla a pár let svou vadu zachraňovala kontaktními čočkami. Po čase však čočky začaly očím vadit. Nezbývalo nic jiného než se rozhodnout pro radikálnější řešení.
Jako první upozornila Karolínu na oční vadu dětská lékařka při sedmileté prohlídce. Brýle s půl dioptriemi tak měla předepsané s nástupem do první třídy. Jako dítě se potýkala s tím, co asi zažívá většina dětí, kterým je zjištěná oční vada – odmítala nosit brýle. Za obroučky s dioptriemi se styděla, a pokud to jen bylo možné, raději chodila bez nich. „Nutně jsem je potřebovala ve škole, protože jsem neviděla na tabuli, a doma u televize. Jinak jsem je nosit odmítala,“ vzpomíná Karolína. S postupem času se její oční vada zhoršovala. Každý rok potřebovala nejen nové obroučky, ale i o kousek silnější dioptrie. Brýle jí však stále vadily a pohyb bez nich začínal být pro Karolínu nebezpečný.
Při nutnosti tří dioptrií na dálku přišly ve 14 letech na řadu kontaktní čočky. „Byla to pro mne obrovská změna a úleva. Brýle totiž nedokáží vykrýt celé zorné pole a vždycky se najde úhel, do kterého skla nezasahují, tím pádem v tomto úhlu vidíte špatně – i to mi vadilo. Čočky dokážou vykrýt celý prostor a navíc nikdo nepozná, že je máte,“ popisuje Karolína. Po dobu deseti let se čočky staly běžnou součástí jejího života. Chvil, kdy je neměla nebo dobrovolně sáhla po brýlích, bylo málo. Pak ale přišla změna. Oči začaly čočkám vzdorovat. „Najednou mě oči začaly stále častěji pálit a štípat. Změnila jsem značku čoček, ale bez efektu. Zpět k brýlím jsem se vrátit nechtěla, zbývalo jediné – najít radikálnější řešení,“ popisuje chvíle rozhodnutí. Původně jen letmá myšlenka na korekci zraku laserem poměrně rychle začala nabírat reálné obrysy. Karolína se nejprve ptala svých známých na různé možnosti, pak si začala hledat informace na internetu a nakonec přišlo rozhodnutí. Během týdne se rozhodla pro metodu femtoLASIK – tedy operaci femtosekundovým laserem.
Prvním konkrétním krokem bylo vyhledání pracoviště, které tímto typem laseru disponuje. „Zjistila jsem, že femtosekundový laser má Oční klinika Somich v Karlových Varech s tím, že předoperační a pooperační vyšetření je možné podstoupit ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze,“ popisuje Karolína. Zvedla telefon, poptala se na možnosti, domluvila si první schůzku a podstoupila předoperační vyšetření. „V rámci prvního vyšetření se ověří počet dioptrií a síla rohovky, tato vyšetření jsou zásadní pro následující výkon. Kromě toho pacient dostane instrukce pro období před operací a informace o tom, co výkon obnáší,“ popisuje zástupce přednosty Oftalomologické kliniky 3. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a primář očního centra Somich MUDr. Pavel Studený. „Pro mě mělo zásadní význam sdělení, že minimálně dva týdny před výkonem nesmím nosit kontaktní čočky, protože deformují tloušťku rohovky, a že na výkon musím nastoupit zcela zdravá. I banální chřipka by mohla znamenat problém,“ dodává Karolína.
S blížícím se termínem výkonu Karolína trochu podléhala obavám a mírné nervozitě. „Věděla jsem, že už nechci nosit brýle ani čočky, zároveň jsem si však stále víc uvědomovala, že půjde o operaci očí, a když by se něco třeba nepovedlo…,“ říká dnes už s úlevou Karolína. Nadešel termín operace a pacientka se vydala do Karlových Varů. Během prvního vyšetření jí sestřička změřila nitrooční tlak, následovala diagnostika pomocí refraktometru, který proměřil počet dioptrií na dálku, a poté došlo i na změření síly rohovky a vytvoření rohovkové mapy, na jejímž základě laser pracuje. „Na obou očích jsme naměřili 4,5 dioptrie na dálku s tím, že na pravém oku má pacientka čtvrt cylindru a na levém oku půl cylindru,“ popisuje MUDr. Studený. Poté Karolíně sestřičky začaly do obou očí kapat anestetické kapky. „Při výkonu není třeba celková anestezie ani analgetická sedace. Stačí jen podat znecitlivující kapky a na dobu po operaci běžná analgetika,“ dodává lékař. Asi po deseti minutách Karolína potvrzuje, že oči téměř necítí. „Mám pocit, jako bych byla unavená. Ani dokápnutí kapek už nevnímám.“
Dioptrie jsou pryč!
Sál tak trochu připomíná vesmírnou loď. Jedno lehátko, dva přístroje vedle sebe, monitory a blikající laser. Karolína si lehá na lehátko a sestřička jí automaticky podává velkého plyšového tygříka, postavičku z pohádky o medvídkovi Pú. „Plyšáka si pacienti drží na břiše, psychicky jim to pomáhá překonat minuty pod laserem,“ vysvětluje primář Studený. Během chvíle se těsně k očím Karolíny spouští první z laserů. „Tímto přístrojem dojde k oddělení horní vrstvy rohovky. Takto vytvořená lamela je v závěru výkonu vrácena na své místo,“ popisuje lékař. Přístroj pracuje potichu a během pár vteřin je vše hotovo. V tuto chvíli pacient nic nevidí, svět kolem sebe vnímá jako zalitý hustou mlhou. Vzhledem k tomu, že vše je velmi rychlé, většina pacientů si toho, že nevidí, ani nestačí všimnout. Lehátko s Karolínou zpod laseru vyjíždí a ihned jede pod druhý přístroj – pod laser, který odpaří část rohovky, která je příčinou oční vady. Laser pracuje velmi tiše a velmi rychle. Na odstranění jedné dioptrie potřebuje dvě vteřiny. Celý proces lékař sleduje v mikroskopu a obraz je zároveň přenášen i na monitor vedle lehátka.