Devět z deseti domácích úrazů se stane v koupelně. Pár tipů, jak se jim vyhnout!

Devět z deseti domácích úrazů se stane v koupelně. Pár tipů, jak se jim vyhnout!
Devět z deseti domácích úrazů se stane v koupelně. Jak snížit rizika? • Autor: Shutterstock.com
27. října 2016 • 12:58

O nutnosti udržovat tak exponovaná místa, jakými jsou koupelny a záchody, v ideální čistotě určitě nikdo nepochybuje. Navíc koupelny jsou podle statistik příčinou domácího úrazu v devíti z deseti případů. Jak ale na to, abychom hygienická nebezpečí a možnost úrazu snížili na minimum?

Při budování nového bytu můžeme na rizika myslet už s předstihem a podle toho se zachovat. Horší bude, když už je byt dávno hotový (třeba v panelovém domě) a my budeme chtít jeho obyvatele co nejlépe zabezpečit. První důležitou otázkou, která před námi vyvstává, je u malých bytů spojení koupelny a záchodu v jedné místnosti. Ano, či ne? Pro často mluví praktické důvody. U malého bytu odpadnou jedny dveře (nejčastěji v předsíni) a příčka mezi oběma místnostmi. Navíc tu lze umístit bidet, často opomíjenou součást osobní hygieny. Odpadne i problematický přechod po použití WC do koupelny, kam se půjdeme umýt. Stejně tak je ovšem dost argumentů proti.

Pozor na nevhodné umístění WC

Jedná se například o potřebu většího soukromí nebo „zúžený“ prostor za ranního provozu rodiny a s tím související nepříjemný pocit, jestliže si jdeme vyčistit zuby či se osprchovat krátce poté, co někdo použil toaletu. Také hygiena má svá úskalí, třeba v nevhodném umístění umyvadla (kde bývají kartáčky na zuby) a toaletní mísy v minimální vzdálenosti. Mimochodem, když jsme se na začátku zmínili o omezeném prostoru v malých bytech - často se zapomíná, že z bezpečnostního hlediska je nutné, aby se dveře z koupelny i WC otevíraly ven pro případ, že se jejich uživateli uvnitř něco stane a svým tělem dveře zablokuje. To mohou vyřešit třeba dveře posuvné, ale to už by byla jiná kapitola…



Úrazům v koupelně lze často předejít. Na trhu je spousta užitečných pomůcek, s nimiž můžeme bezpečnost vylepšit. Jedná se o protiskluzné podložky, ať už přímo do vany nebo na podlahu. Důležité je také mít na strategických místech madla, ovšem důkladně připevněná. Právě na jejich připevnění záleží, zda se na ně budeme moci spolehnout. Kluzkost představuje velké nebezpečí. Na to bychom měli myslet také, když vybíráme dlažbu a obklady. Lesklé může být hezké, ale i nebezpečné, proto raději sáhneme po keramice matné. Provedení koupelny by rovněž mělo být bez ostřejších hran a rohů. Voda je užitečný pomocník, ale zároveň může být i velký nepřítel. S nebezpečím vyplývajícím právě z mokra se můžeme vyvarovat například dobrým odvětráním. Jestliže nemůžeme v koupelně otevírat okno, měla by být opatřena výkonným odvětráním. Jako užitečné se ukáže též podlahové topení.

Bezpeční před elektřinou i opařením

Jsou zde i další rizika - sklo, horká voda a elektrické přístroje. U spotřebičů, které v koupelně s oblibou používáme, jako jsou fény, kulmy či holicí strojky, by mělo být zamezeno tomu, abychom je mohli používat třeba ve vaně. To znamená, že zásuvka, zabezpečená proti vlhkosti, bude co nejdál od vany; je to mnohdy nereálné, ale tady záleží i na soudnosti samotných uživatelů. Holicí strojky už ve valné většině užívají vestavné baterie a lze s nimi pečovat též o vlhkou pleť, hůře jsme na tom třeba s fény. Pokud nepatříme k potenciálním sebevrahům, upravujeme si účes mimo vanu či jiné zdroje vlhkosti.
Horká voda představuje nebezpečí především pro děti. Na vině bývá naše neopatrnost (například při přidávání teplé vody do koupele) nebo nevhodná vodovodní baterie. Na trhu jsou takové, u nichž lze dopředu nastavit teplotu vody, aby nebyla vyšší než třeba ideálních 38 stupňů, a zároveň takové, jejichž tělo je chráněno proti ohřevu horkou vodou. Některé modely jsou chráněny i proti nechtěnému dotyku, který by mohl změnit poměr studené a horké vody. V případě malých dětí to nebude špatná investice…

Proti vodnímu kameni, který se usazuje všude tam, kam stříká voda, je možné použít třeba obyčejný lihový ocet ve směsi s vodou, asi tak půl na půl. Takto vyčistíme obklady nebo třeba ucpanou sprchovou hlavici. Dobrým pomocníkem je i jedlá soda. Smíchaná se saponátem dokáže divy jak na obkladech, tak i na vaně či sprchovém koutu. Skvělým pomocníkem, například při čistění spár, jsou parní čističky. Tady je ovšem jeden malý háček - je potřeba se poohlédnout po takových, které vyrábí renomovaná značka, jinak se můžeme dočkat efektu „mnoho povyku pro nic“. Na důkladnou dezinfekci lze použít další prostředky, obsahující například chlor, je však třeba si ověřit, k čemu jsou konkrétně určeny.
Kupodivu velkou záludnost představují moderní pračky, jež jsou v koupelně umístěny. Především ty, které dovedou vyprat za velmi nízkých teplot. Prádlo je sice zbavené špíny, ovšem sama pračka nikoli. K tomu můžeme připočíst i bakterie. Jestliže pračku využíváme právě k tomuto stylu praní, měli bychom ji jednou za čas také „proprat“, a to nejlépe na nejdelší a nejteplejší cyklus spolu se speciální sodou na praní.

Jak na bakterie

Podle průzkumů je na tom záchodové prkénko s hygienickou údržbou často lépe než třeba prkénko na krájení v kuchyni či zubní kartáček. Musíme si ale uvědomit, na co všechno po použití záchodu sáhneme. Je to třeba splachovadlo či klika u dveří. To vše lze pořídit v antibakteriální úpravě. Přípravků k očistě toalety je na trhu přehršel, pro vylepšení hygienických poměrů se tedy poohlédneme jinde. Souvisí to s použitím již zmiňovaného bidetu. Je prokázané, že vodní oplach je při očistě šetrnější a zároveň důkladnější než používaný toaletní papír. Bidet je zároveň výhodný pro všechny uživatele se sedavým zaměstnáním jako prevence hemoroidů, u žen je prevencí poklesu pánevního dna (instinktivní svírání svalů před stříkající vodou), který souvisí s problémy s inkontinencí, a takto bychom mohli pokračovat. Navíc po jeho použití není nutné využít mýdel, ať už pevných či tekutých, která málokdy odpovídají požadovanému pH a likvidují přirozené kyselé prostředí, bránící množení různých bakterií.

Když se bidet nevejde

Není přitom nezbytné si pořizovat samostatný kus sanitární techniky. Na trhu lze pořídit zařízení, jež spojuje klozet i bidet, definované podle oblíbené terminologie jako „dva v jednom“. Tryska bidetu je ukryta pod sklopným sedátkem nebo přímo existují takzvaná bidetová sedátka s integrovanou sprškou pro oplachování. U nich bývá i možnost výběru typu oplachování, respektive míst, kam se má sprška soustředit. Sofistikovaná zařízení, která nabízejí volbu teploty vody, jejího tlaku, popřípadě vzdušné trysky k osoušení, ovšem vyžadují i přívod elektrické energie. A opět - jako u koupelny - bychom měli u takového zařízení zvážit solidně připevněné madlo, které nám usnadní takový komfort využít.

Autor: Ivan Verner
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.