Ploché nožky dětí: Jak je léčit a čím podpořit zdravý vývoj?
Mezi nejčastější vady nohou u dětí patří plochá noha. Proč k poklesu klenby nožní u někoho dojde a u jiného nikoli, se přesně neví. Je však známo, že určitou úlohu hraje dědičnost, že vada nemusí být na obou nohou, a ví se rovněž, že k prevenci patří chůze naboso po nerovném terénu.
Předpokládá se, že za vznikem příčně ploché nohy související s poklesem příčné nožní klenby bude nejspíš snížená pevnost vazů, která je člověku vrozená. „Plochá noha se podle závažnosti dělí na několik stupňů, přičemž zhodnotit stupeň postižení není vždy snadné. Při diagnostice je třeba zvážit i věk dětského pacienta,“ říká úvodem as. MUDr. Martin Ošťádal z Ortopedické kliniky 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce.
Nejčastěji na to, že dítě má plochou nohu, přijde pediatr při preventivní prohlídce. Ten je také tím, kdo malého pacienta odešle k dalšímu vyšetření. Jen v případě nápadně ploché nohy si problému všimnou sami rodiče. „Při lehké formě plochých nohou si však rodiče nemusejí ničeho všimnout, malé děti si obvykle nestěžují na žádné potíže ani zvýšenou únavu nohou. Vizuálně je problém jasně patrný u těžkých forem, kdy už je bolestivost nohou namístě. Nápadná může být i asymetrie, to když postižení není na obou nohou stejné,“ doplňuje lékař.
Prevencí vzniku ploché nohy je nenutit dítě předčasně si stoupnout a nechat motorický vývoj zcela na něm, dále pobíhání naboso na členitém terénu a normální tělesná váha.
Jak vyléčit plochou nohu?
Metod, jak léčit plochou nohu, je víc, ne všechny ale přinášejí očekávaný efekt. U nejlehčích forem ploché nohy ani není terapie nutná, stačí jen nohu chránit před zatížením podpěrou nožní klenby vhodnou sportovní obuví s pevnou patou. K prevenci v těchto případech patří i optimální tělesná váha a nepřetěžování dítěte nošením těžkých břemen. Součástí péče o nejlehčí a mírné formy plochých nohou je rovněž cvičení. „Nejlepší prevencí a terapií zároveň je ponechat malé děti chodit naboso po členitém terénu. Dotekem o členité podloží se aktivují a posilují potřebné svaly držící nohu ve správném postavení,“ vysvětluje lékař.
Z rehabilitačních cviků se doporučuje například zvedání kuliček nohama, chůze po vnější hraně chodidla a podobně. Další metodou je používání ortopedických vložek. „Aby tato léčba byla přínosná, je třeba, aby dítě vždy mělo vložku vyrobenou přesně na míru, přičemž by se měla z důvodu růstu a vývoje nohy každého půl roku měnit. Naprosto překonaná a neúčinná jsou doporučení, která vedla k tomu, že děti stále nosily nějaké ‚speciální‘ boty, případně takzvané ortopedicky tvarované boty. Tato opatření nemohou zlepšit stav již pokleslé nožní klenby,“ podotýká MUDr. Ošťádal.
V těžkých případech je možné přistoupit k operaci. „Smyslem operace je změnit anatomické postavení kůstek nohou tak, aby vzniklo klenutí. Toho je možné docílit vložením štěpu, který se odebere z pánevní kosti, do kosti patní,“ popisuje lékař. Operaci je ale třeba dobře naplánovat a neodkládat ji. „Aby přinesla očekávaný efekt, je třeba, aby byla provedena v době růstu, nikoli poté, co noha přestane růst,“ doporučuje ortoped. Rekonvalescence trvá zhruba tři měsíce a výsledky bývají velmi dobré. Ideální období pro tuto operační léčbu je mezi 10. a 12. rokem věku dítěte, kdy již dětská hyperelasticita dozrává k normálu, ale kosti si nadále zachovávají schopnost remodelace.
Odborná spolupráce: as. MUDr. Martin Ošťádal, Ortopedická klinika 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce