Toxická pozitivita: Když optimismus víc škodí, než pomáhá
Pozitivní přístup k životu je jistě skvělá věc a dokáže téměř zázraky. Ale ne za každou cenu. Jsou situace, kdy je naopak na škodu se k podobnému postoji nutit násilím. Co je to „toxická pozitivita“?
Počty nakažených nemocí způsobenou novým koronavirem každým dnem stoupají a v nejednom z nás se objevuje nervozita, nejistota nebo úzkostné pocity. Mám jet navštívit staré rodiče, když děti chodí do školy a mohou být bezpříznakoví přenašeči? Co když zase bude omezené vycházení? Jak to bude v práci? Přátelé nebo lifestylové časopisy vás možná bombardují sdělením, že „je třeba zůstat pozitivní“ a návody, jak na to, ve skutečnosti je ale naprosto v pořádku, pokud se v této době necítíte optimálně.
Toxická pozitivita
Možná jste si toho všimli během karantény na jaře: Zatímco vy jste přemýšleli, jak s rodinou přežít v malém bytě, časopisy přinášely návody, jak čas využít pro seberozvoj: Konečně jste měli podle nich čas na jógu, vytřídění šatníku, studium italštiny. Se zpožděním několika týdnů to samé zažívali ve Spojených státech: „Jsme bombardováni představami o tom, jak tento čas využít k napsání románu, učení se novému jazyku a nalezení zenové pohody. A že selháváme, pokud tyto věci neděláme,“ říká newyorská psychiatrička Margaret Seide pro Health.com. Právě špatný pocit z toho, že ostatní se rozvíjejí a já „jen“ vařím celé rodině nebo snad jen ležím na gauči, je důsledek takzvané toxické pozitivity.
„Toxickou pozitivitu lze popsat jako falešný nebo neupřímný optimistický postoj, který může vést ke zbytečnému utrpení nebo nedorozumění,“ říká kalifornská psychiatrička Gayani DeSilva. Ať jsou to rady lékařů, přátel, časopisu nebo memy na sociálních sítích. Věty jako „berte to jako dar“, „myslete pozitivně“, „mohlo to být horší“ – ať už jsou sebe lépe míněné a je v nich kus pravdy – mohou způsobit, že každý, kdy se cítí sklesle nebo smutně, je poněkud vadný a slaboch.
Tyto postoje pak lidi připravují o právo cítit jakékoliv „negativní“ emoce. Ale stejně jako člověk potřebuje prožít své štěstí, potřebuje prožít i své strachy a úzkosti. „Pokud si špatné emoce zakážete, nebudete v kontaktu s tím, co opravdu cítíte. Můžete emoce zavřít do pomyslné skříně, ale pak to strašidlo roste v naší mysli a je děsivější právě proto, že to neřešíme,“ vysvětluje sociální pracovnice Jenny Maenpaa pro Health.com. Ve Spojených státech říkají, že slunce je nejlepší dezinfekcí, a znamená to mimo jiné, že pokud své strachy, úzkosti nebo obavy z budoucnosti pojmenujeme a vyneseme na světlo, můžeme jim lépe porozumět a čelit jim.
Jak zůstat „správně pozitivní“?
Nejlepší přístup je jednoduchý: Řekněte pravdu. Jenny Maenpaa doporučuje v těchto situacích následující strategii: přiznat emoce, ale s nějakým alespoň drobným optimistickým výhledem. Bojím se, co přinese budoucnost, ale je tu naděje, že se některé věci mohou změnit k lepšímu. „I když jsou to zdánlivě protichůdné emoce, je důležité dát oběma v naší mysli prostor,“ říká odbornice. Přiznejte si bolest, strach, ale nezaměřujte se jen na ně. A myslete ještě na jednu důležitou věc: Neexistuje žádné „jak by se člověk měl správně cítit“. Každý má právo na to prožívat své.
Přesto se ale nepoddávejte jen a jen strachu a úzkostem. „Vymyslete si sami pro sebe, jak vypadá váš hezký den,“ říká Dr. Seide. Držte se stranou od sociálních sítí a nesrovnávejte se s ostatními. Co dělá radost jim, nemusí být dobré pro vás. Pokud máte radost, když uvaříte, je to v pořádku. Pokud si rádi najdete čas na čtení knížky nebo psaní deníku, je to také v pořádku. Zkuste si psát deník, ve kterém špatné i dobré emoce pojmenujete. Pokud vás zajímá, jak poznat dobrý a špatný strach, přečtěte si tento článek. A pokud máte pocit, že vás negativní emoce a úzkost neopouštějí, zkuste si o nich promluvit s odborníkem.
