Jak poznat vyhoření a jak si poradit s jeho průvodními příznaky?
Vyhoření vzniká z dlouhodobé nerovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. S nerovnováhou je spojen zejména stres. No a stres je něco, co naší mysli ani tělu neprospívá. Všichni to víme. Jenže všichni žijeme v době a na místě, které dlouhodobému stresu vyloženě fandí. Nucené home office režimy si přímo vyžadují spoustu pracovního času denně navíc – a máme tu další stres tlačící nás k vyhoření. Jak co nejdříve poznat vyhoření a jak bojovat s jeho hlavními příznaky?
Syndromu vyhoření, tedy tzv. „burnout“, je na stránkách MojeZdraví.cz věnováno již mnoho článků, jejichž přečtení vám může získat komplexnější pohled na tento palčivý problém psychiky 21. století. Pochopení problematiky vyhoření a jeho přijetí je významnou součástí klíče k jeho zvládnutí.
Jak syndrom vyhoření poznat?
Syndrom vyhoření je poměrně komplikovaný, ale o to komplexnější stav mysli, ovšem i těla. Mezi příznaky vyhoření se řadí dokonce i stavy sociální. Často bývá připodobňován k depresím nebo s nimi i zaměňován (deprese i vyhoření mají několik složek – a některé z nich se přímo překrývají, navíc stav vyhoření nevylučuje depresi a deprese nevylučuje vyhoření, bohužel). K nejčastějším příznakům vyhoření patří:
- emoční vyčerpanost
- myšlenková a pracovní vyčerpanost (kognitivní)
- celková únava, ze které se nelze běžně vyspat
Proto když se snažíme poznat, zda se dlouhodobý stres chystá „odměnit“ vyhořením, je nutno se zaměřit především na svou energii a náladu během pracovní doby. Obecně je tento stav spojen s nespokojeností, skličujícím pocitem marnosti veškerého snažení a se stupňující se frustrací spojenou s nechutí k jakémukoli fyzickému pohybu.
Které fáze předcházejí samotnému vyhoření?
Proces vyhoření byl již popsán mnoha odborníky – a jak jsme popsali výše, nejde o nečekaný úder psychiky a těla. Tomu totálnímu zhroucení úplně všech hodnot a cílů předcházejí dokonce tři fáze. Když je nepřehlédneme, můžeme celkovému vyhoření často i zabránit. Podívejme se na jednotlivé fáze burnoutu:
- nultá fáze – první nesmělé příznaky přicházejícího vyhoření. Vzhledem k tomu, že neustále pracujete, máte málo odpočinku. A můžete se cítit vyčerpaní, ovšem únavu srovnáte během víkendu. Jenže lidé mířící k vyhoření často na víkendový odpočinek zapomínají. V této fázi ještě dokáže pomoci mírná změna režimu a doplňky stravy zaměřené na komplexní výživu nervové soustavy (za akční ceny je najdete na stránkách Letákomat.cz)
- 1. fáze – jde o první fázi, která už je trochu znát – a pozornému člověku se vyhoření může prozradit už tu, případně pozornému okolí. Zde cítíte, jako by vám život unikal mezi prsty, protože vůbec nic nestíháte, máte spousty stresů a ztrácíte svůj dosavadní systém.
- 2. fáze – pokud se první fází nenecháte zastavit a uvědomit si problém, posunete se do fáze druhé s již značnými projevy neurózy, ke které patří i například úzkost. Kvůli ní nestíháte už vůbec nic, přitom spíte ještě méně než dříve.
- 3. fáze – vyvrcholením neustálých návalů stresu a nedostatku odpočinku je pak poslední a nejtěžší fáze vyhoření. Vyznačuje se zejména tím, že z pocitu, že „musíte“ všechno udělat, se stává pocit, že „nemusíte“ dělat nic, případně se děsíte pustit se do čehokoliv. Nastupuje apatie, veškerá životní motivace odchází.
Typické znaky vyhoření – a jak s nimi bojovat
Něco málo jsme prozradili v předchozích fázích vyhoření, teď ale nahlédněme na znaky vyhoření komplexněji, včetně toho, co se s nimi dá dělat, dokud se nedostaly na příliš vysokou úroveň. Nikdy nezapomínejme, že vyhoření není radno podcenit.
A pokud udeří již v podobě třetí nebo druhé fáze, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Nejlépe však vždy zaúčinkuje dlouhodobý odpočinek, posléze se naučit udržovat rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem.
Jak se vyhoření vyhnout?
Projevy vyhoření jsou velmi nepříjemné a hlavně dlouhodobé. Mnohem účinnější je předcházet mu, než mu pak čelit. Mimochodem, jakmile jednou vyhoření prožijete, budete mu pak velmi ochotně a rádi předcházet po zbytek života. Takový zážitek si totiž nikdo nepřeje opakovat.
V čem spočívá hlavní prevence? V časovém rozvrhu, v němž má vedle povinností dost místa i relaxace a zábava, rozvrh s dostatkem malých přestávek, ale i rozvrh, který odlišuje opravdu nutné úkoly od těch, co mohou počkat.
