Pacient a právo: Lékařské tajemství a ochrana osobních dat pacientů
Lékaři, sestry, studenti medicíny ani například administrativní pracovníci zdravotnických zařízení nesmějí poskytovat neoprávněným subjektům informace o diagnóze, léčebných postupech, rodině nebo osobním životě pacientů. Povinnost mlčet o skutečnostech lékařského i nelékařského charakteru je časově neomezená - vztahuje se i na pacienty, kteří již nejsou v péči příslušného lékaře, a musejí ji respektovat také bývalí zaměstnanci zdravotnického zařízení.
Porušením lékařského tajemství je i to, když se lékař na malém městě „pochlubí“ na svých webových stránkách či v rozhovoru s redaktorem místního zpravodaje, že se u něj léčí „celebrity“ města (starosta, ředitelka gymnázia…), nebo když se o tomtéž zmíní jeho zdravotní sestra třeba u kadeřnice nebo v samoobsluze.
K tomu, aby takové jednání nebylo protiprávní a zdravotnický pracovník jím neporušil povinnost mlčenlivosti, je nutný písemný souhlas pacienta se zveřejněním osobních údajů. Bez souhlasu pacienta lze „citlivé“ informace poskytnout jen v případech předvídaných zákonem (např. pro potřeby trestního řízení nebo při plnění zákonem uložené povinnosti překazit či oznámit spáchání trestného činu nebo při předání informací nezbytných pro zajištění návaznosti poskytovaných zdravotních služeb).
Než pacient svůj souhlas - zpravidla při příjmu na lůžkové oddělení - poskytne, musí být informován, pro jaký účel zpracování a k jakým osobním údajům ho dává, kterému správci a na jaké období. V případě pochybností o dodržení povinností vyplývajících pro správce osobních údajů ze zákona na jejich ochranu se lze obrátit s žádostí o vyjádření na správce (např. ředitelství nemocnice) nebo přímo na Úřad pro ochranu osobních údajů.
V případě uvedení svého jména coby pacienta na webových stránkách lékaře bez předchozího souhlasu si pacient může stěžovat zřizovateli zdravotnického zařízení (např. krajský úřad, Ministerstvo zdravotnictví), popřípadě České lékařské komoře, eventuálně může žádat zadostiučinění podáním žaloby na ochranu osobnosti. Pokud by zveřejněním klientova jména na webových stránkách lékaře došlo ke škodě, může se pacient domáhat odškodnění u soudu.
Kamery v čekárně zdravotnického zařízení
Lékař instaloval do čekárny ordinace kamerový systém pro identifikaci příchozích pacientů a monitorování dění v prostoru a vám to vadí? To, co vnímáte jako zásah do svého soukromí, však ještě nemusí být protiprávní. Pokud je kamerový systém provozován bez záznamového zařízení, tedy bez pořizování záznamu snímaného děje, nejedná se o zpracování osobních údajů ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů.
Takové snímání není ani zásahem do práv návštěvníků čekárny na ochranu osobnosti, jsou-li na něj návštěvníci upozorněni. Ideální je, když v čekárně visí viditelné a srozumitelné sdělení, že prostory jsou snímány kamerou. Poněkud odlišná situace nastává, jsou-li záběry z kamerového systému v čekárně zpracovávány pomocí záznamového zařízení. Provozování takového kamerového systému je zpracováním osobních údajů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a lze ho provádět pouze se souhlasem návštěvníků čekárny (bez souhlasu pouze tehdy, je-li to nutné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů osoby, která systém provozuje).
Každopádně je však potřeba, aby provozovatel kamerového systému v čekárně zdravotnického zařízení splnil zákonem stanovené povinnosti, a to zejména zajistil, že kamerové sledování nebude nadměrně zasahovat do soukromí návštěvníků čekárny. To znamená, že je předem stanoven účel pořizování záznamů a lhůta pro jejich uchování. Dále je zajištěna ochrana kamerového systému před neoprávněným či nahodilým přístupem, pacienti a návštěvníci čekárny jsou o sledování vhodným způsobem informováni a mají přístup ke zpracovaným údajům a konečně zpracování osobních údajů je registrováno u Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Odborná spolupráce: JUDr. Pavel Zajíc Advokátní kancelář Kubica, Zajíc a partneři
