Jan a Ondřej Měšťákovi: Jsme pracovití a někdy tvrdohlaví
Když si syn zvolí stejné povolání jako jeho otec a je ve své profesi také vynikající, nevyhne se sledování a porovnávání. Jan Měšťák a jeho syn Ondřej patří k nejznámějším osobnostem v oboru plastické chirurgie u nás. Otec a syn. Jeden se už několik desítek let specializuje na nosy a je špičkou v republice, druhý modeluje perfektní prsa. To je opravdu jen to nejstručnější, čím je charakterizovat. Vedou spolu kliniku estetické medicíny Esthé v Praze a přistupují ke svým pacientům a klientům podobným způsobem. Prozradí v našem dvojrozhovoru, že přece jen mají na něco i odlišný pohled?
* Čím si podle vás dokážete nejvíce získat důvěru pacienta a klienta?
Jan: Asi úsměvem, laskavým přístupem a především tím, že jsem schopen mu rozmluvit operaci, pokud není nutná.
Ondřej: Těch způsobů, jakými si získat důvěru pacientů, je spousta. Primárně je to asi obecně vzdělání a postavení v oboru, doporučení od jiných pacientů. V ordinaci je to pak především o důkladném vysvětlení problematiky a navržení možných řešení. Důvěryhodnost, zejména v estetické chirurgii, se výrazně zvyšuje, když plastický chirurg pacienta do operace nenutí a části pacientů operaci nedoporučí, pokud by neměla dostatečný efekt.
* Jak se stane, že se plastický chirurg začne časem na něco více specializovat?
Jan: Hodně záleží, na kterém pracovišti plastický chirurg pracuje. Dříve jsem se hodně věnoval na Klinice plastické chirurgie na Vinohradech operacím vrozených vad, a to především obličejovým rozštěpům, ale i mnoha jiným vadám poúrazovým, pooperačním či úrazům. Na Klinice plastické chirurgie 1. lékařské fakulty UK v nemocnici na Bulovce jsem se věnoval především rekonstrukcím prsů po jejich odstranění pro vážné onemocnění. Mimoto jsem se v rámci estetické chirurgie kromě řešení všech kosmetických vad zaměřil snad nejvíce na operace nosů, které patří k zákrokům nejzodpovědnějším, protože nejvíce ze všech operací určují kvalitu života operovaného, a také k nejobtížnějším. Je to proto, že každý nos je jiný a cílem plastického chirurga je, aby výsledek operace byl co nejlepší.
Ondřej: Ne u všech plastických chirurgů k tomu dochází a myslím, že člověk může mít zkušenosti ve více oblastech. Ale pokud chce člověk pacientům nabídnout to nejlepší, co je ve světě k dispozici, je ideální zvolit si jednu nebo dvě oblasti. Specializovat se ideálně na to, co lékaře nejvíc baví a zajímá, eventuálně na to, co se nejvíce dělá na jeho pracovišti.
* Co považujete ve svém oboru za velké skoky dopředu a naopak čeho se chcete i nadále vyvarovat?
Jan: Naše plastická chirurgie byla díky svému zakladateli akademiku Burianovi a jeho skvělým následovníkům profesoru Karfíkovi, Fárovi, profesorce Peškové, Königové a mnoha dalším výjimečným chirurgům vzorem pro plastické chirurgie z mnoha zemích světa. Velké zkušenosti, které jsem díky nim získal, mě utvrzují v názoru, že převratně měnit základní principy našeho oboru není zcela správné. Na druhou stranu však i plastická chirurgie se velmi rozvíjí díky mikrochirurgii a jiným operačním technikám, které za doby akademika Buriana a jeho žáků neexistovaly. A právě ty přinášejí neuvěřitelné posuny v léčbě různých vrozených i získaných vad.
Ondřej: Pokud se týká operačních technik, tak skoků je spousta v každé oblasti, a je tedy takto v krátkosti těžké něco vypíchnout. Ale třeba u zvětšování prsů se za posledních pár let techniky posunuly tak, že jsme, co se týká přirozenosti a krásy prsů, schopní dosahovat výsledků, které dříve nebyly absolutně možné, zejména u některých typů pacientek.
* Prozradíte, jak se vaše profesní deformace projevuje v momentě setkání se ženou během prvních sekund?
Jan: Rozhodně patřím asi k málu plastických chirurgů, kteří rozmlouvají především ženám operace některých kosmetických vad a zdůrazňují jim jejich osobitou krásu, která objektivně potlačí můj vjem kosmetické vady, pro niž mě žena navštívila. Velice často dokonce přesvědčím ženu o její kráse, které si není vědoma, pozitivně ji rozpláču a ona odchází s nově nabytým sebevědomím, aniž dostala termín k operaci. Jako příklad bych uvedl ženu, která si „nadělila“ k 70. narozeninám operaci obličeje. Já jsem ji vyšetřil a řekl jsem jí: Máte úžasnou genetiku, přijďte za deset let. A ona mi řekla, že to samé jsem jí sdělil, když jí bylo šedesát! A skutečně jsem to měl napsané v kartě pacientky! Ale pokud se jedná o hodně nápadnou vadu, pro kterou se žena moc trápí, tak jí samozřejmě operaci provedu. Nejčastěji je to právě u nosů.
Ondřej: Kompletně ji zanalyzuji z našeho profesního hlediska, to je automatismus, ale to je vše. Nikdy žádnou operaci nedoporučuji, pokud zrovna nechce něco zkonzultovat.
* Co hodně důležitého jste se od svého otce/syna naučili jak v poslední době, tak i za léta společného působení na klinice Esthé?
Jan: Můj syn je velmi dobrý plastický chirurg, má velmi dobré invence, ale vidíme se tak málo, že podrobnější vyjádření nemohu sdělit.
Ondřej: Toho je samozřejmě spousta. Kromě operačních technik ve všech oblastech estetické medicíny také přístup k pacientům a životu.
* V čem jste si nejvíce podobní?
Jan: Rozhodně v laskavém přístupu k pacientům.
Ondřej: Jsme pracovití a někdy tvrdohlaví.
* V čem jste nejvíce odlišní?
Jan: Mám trochu jinou školu, v mnohém jsem konzervativnější na základě mnohaletých zkušeností s operacemi různých vrozených nebo získaných vad.
Ondřej: Táta má perfektně zažité klasické techniky, já více inovuji.
* Jak se podle vašeho názoru bude obor plastické chirurgie dál vyvíjet?
Jan: Rozhodně se vývoj ani v našem oboru nezastaví. Ale domnívám se, že již nenastane doba, jako tomu bylo se zavedením mikrochirurgie, která by zásadně ovlivnila další výrazný posun v našem oboru.
Ondřej: K přirozenějším výsledkům a k menší invazivitě.
* Máte-li si vybrat mezi výměnou pneumatiky u auta a uvařením večeře, co si spíše zvolíte?
Jan: Pokud je píchlá pneumatika, tak rozhodně její výměnu. A to také proto, že jak je o mně známé, tak jídlo pro mě není to nejdůležitější.
Ondřej: Uvařit večeři, to asi oba.
* Kdy si nejvíce odpočinete od stresu a přetížení?
Jan: Mnozí moji přátelé mě stále nabádají, abych ve vztahu k mému věku více odpočíval, ale ono to stále nejde…
Ondřej: Když se dostanu do flow při „adrenalinových“ sportech jak zimních, tak vodních.
* Co vnímáte jako největší „bolesti a nemoci“ dnešní doby?
Jan: V našem oboru rozhodně snahu o vydělání co nejvíce peněz. Profesor Pafko, který je mým velkým vzorem, o mně jednou někde napsal, že si mě váží také proto, že jako plastický chirurg bych mohl mít čtyři vily, a já stále bydlím v prostém paneláku jako on!
Ondřej: Objektivně žijeme v nejlepších časech, co lidstvo pamatuje. Na to máme spoustu dat. Ale subjektivně jsme více vystresovaní. Důvody jsou určitě komplexní, děláme si starosti s maličkostmi. Přispívají k tomu různé věci, třeba i sociální média.
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Moje zdraví, které koupíte na stáncích. Předplatné pořídíte z pohodlí vašeho domova na www.ikiosek.cz/mojezdravi nebo přes predplatne.cnc@cpost.cz.
