Jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka? A jaké věty si má okolí zakázat?
Se smrtí blízkého člověka se setkáte dříve či později. Takové myšlenky odsouváte a nechcete se jimi zabývat, ale to nic nemění na faktu, že je třeba se s odchodem blízkého vyrovnat a jít dál.
ČLÁNEK JE ODBORNĚ GARANTOVANÝ: Mgr. Tereza Olivová, rodinná a dětská terapeutka
Smrt stále není téma, které by lidé často vyhledávali a sdíleli na sociálních sítích. Spíše se mu snaží vyhýbat. Svým způsobem je to pochopitelné, vlastně se tím chrání, vždyť s odchodem někoho blízkého se pojí velké emoce. Stres, bolest a smutek. A také ztráta jistot.
Nejprve teoreticky
Jedno moudro praví, že úleva zemřelého je vykoupená bolestí pozůstalých. Dostávají se do situace, která není úplně standardní. Zásadní roli nemusí sehrát ani skutečnost, když je smrt očekávaná. Více záleží na emočním vyladění pozůstalých, na jejich vztahu k zemřelému, na způsobu odchodu, zda byli jeho součástí a rovněž na tom, jestli spolu žili v jedné domácnosti.
Existuje řada různých teorií o truchlení, které popisují jednotlivé fáze, jež se u pozůstalých mohou objevovat. S jednou z nejznámějších před lety přišla švýcarskoamerická psychiatrička Elisabeth Kübler-Rossová, podle níž lze rozlišit těchto pět fází: negaci (popírání), agresi (hněv), smlouvání (život se vrátí do starých kolejí), depresi (cesty zpět není) a smíření (změnu je třeba přijmout a žít dál).
Praxe však ukazuje, že tato a jí podobné teorie mohou pozůstalým truchlení spíše zkomplikovat. Představte si, že člověk zažívá tíhu spojenou se ztrátou někoho blízkého a k tomu ještě zjistí, že jeho vnitřní stav neladí s často citovanou teorií. Proto je důležité mít v tomto náročném období dostatek podpory od blízkých a okolí, aby se dotyčný mohl soustředit na své vlastní, jedinečné potřeby.
Co je normální
Smutek jde ruku v ruce s bolestí, nastupuje osamocenost, prázdnota, nejistota, strach, zoufalství. Stejně tak třeba i pocit vysvobození, úleva nebo vztek. Spolu s tím, co pozůstalý prožívá, se více či méně přidávají tělesné projevy, často jde o výraznou únavu, poruchy spánku, bušení srdce, stravovací potíže. Ovšem u někoho se může zdát, že vlastně nic necítí. Například muži ventilují své emoce jinak než ženy, zpravidla je nedávají tak najevo. Pak vzniká mylný dojem, že se jich závažná událost snad ani nedotkla.
Velmi citlivé je tohle téma pro děti, nicméně ani v jejich případě se nevyplatí, když kolem smrti chodíte po špičkách a nazýváte ji různě. Třeba že dotyčný odešel (a kdy se vrátí?) nebo usnul (pak u dětí můžete vyvolat strach ze spánku nebo z jakéhokoli oddělení od rodičů).
Z celé škály pocitů nejvíce zdůrazněme otázku viny. Ta totiž přichází téměř vždy. Pozůstalý si není jistý, zda skutečně pro zemřelého udělal maximum. Pomohl mu dostatečně? Možná si dokonce přál smrt vážně nemocného člověka… Prožívání nejrůznějších a mnohdy i protikladných pocitů je však přirozené. Přirovnejme je k řece. Tu také nezpochybňujete a možná se v ní i vykoupete. A třeba ne jednou, ale nepoplujete s ní stále. Totéž by mělo platit pro vaše pocity. A jak je to s vinou? Stejně. Nepopírejte ji, když se dostaví, ani se v ní neutápějte. Jak přijde, tak zase odejde. Každý z nás se přece v určitém okamžiku rozhoduje na základě nějakých indicií, ať už jde o informace, vlastní sílu nebo čas. S nejlepším vědomím a svědomím. Není důvod si to vyčítat.
Okolí buď pomůže, nebo přitíží
Velkou pomoc dokážou poskytnout lidé z blízkosti truchlícího. Pokud mezi ně patříte a chcete být prospěšní, pak konkretizujte, co pro dotyčného chcete udělat, a svůj slib dodržte. Což se týká jak času, který mu věnujete, tak drobných úkonů typu nákupů, vaření, vyřízení povinností, na které mu už nezbývá energie. Nebo se ho zeptejte, co by mu nejvíce pomohlo.
A odpusťte si dobře míněná doporučení, která v danou chvíli jen prohlubují zármutek. Věty typu „Musíš se s tím naučit žít“ či „Není všem dnům konec, časem si najdeš nového partnera“ nebo „Stejně byl dlouho nemocný, smrt pro něj představovala vysvobození“ v sobě sice mají kus pravdy, ale v těžkých chvílích je nikdo nechce slyšet. To je mnohem lepší, když s pozůstalým jen nějakou dobu v tichosti pobudete. Nebo ho obejmete.
Pro mnoho pozůstalých je zásadní sdílení, možnost se vypovídat, vyjádřit, co cítí. Pak přichází úleva. Největšího pochopení se však zpravidla dočkají od těch, kteří mají stejnou zkušenost, prožili obdobný zármutek. Může to být kolegyně či kamarádka, které také odešel někdo blízký, i úplně cizí lidé. Setkání pozůstalých se pořádají například v rámci zařízení provozujících hospicovou péči nebo neziskových organizací, které se tématu odcházení a smrti věnují.
Držte se režimu a rad
V nejisté době se lidé, kteří někoho ztratili, mají tendenci k něčemu upínat. Tu nejpřirozenější „berličku“ představuje pravidelný režim. Vyplatí se dodržovat návyky, které pomáhají a nezatěžují. Hodně zmůžou rovněž rituály. Někdo zapálí svíčku, jiný zajde na místa, jež měl zemřelý rád, pro dalšího má smysl vnitřní či hlasitá rozmluva. Velkou sílu představují také arteterapeutické techniky, včetně malování nebo psaní deníku. Nejnáročnější bývají první týdny a měsíce po odchodu blízké osoby.
Každý člověk se vyrovnává se ztrátou po svém. Není ostudou oslovit také terapeuty či psychology, kteří se na truchlení specializují. Oni totiž nejlépe poznají, zda jsou pocity a myšlenky přirozené. Rozliší běžný stav od komplikovaného truchlení, což znamená, že se obvyklý průběh žalu někde zastavil. Dotyčný člověk jakoby přešlapuje na místě, čas jeho zármutek nezmenšuje a nedokáže normálně fungovat. Truchlení je vlastně postupným oddělováním od člověka, kterého jste ztratili. Každý ho prožívá jedinečným způsobem po dobu, kterou k tomu potřebuje. Až dokáže, obrazně řečeno, zavřít dveře smutku, zjistí, že se před ním otevírají jiné. Smrt patří k životu, ale odchodem někoho blízkého váš život rozhodně nekončí.
Kudy kam
* Průvodce v těžké situaci najdete v Poradně Vigvam, https://poradna-vigvam.cz/. * Když zpočátku opravdu nevíte kudy kam, zkuste zavolat na některou krizovou linku důvěry. Na internetu také najdete Asociaci poradců pro pozůstalé. * Web www.umirani.cz disponuje mnoha radami, třeba včetně těch, co zařídit na úřadech po smrti blízkého. Jeho součástí je i diskusní fórum. * Na webových stránkách www.cestadomu.cz lze objevit brožuru V době zármutku. Můžete ji jen prolistovat nebo si ji objednat.
Náš odborník: Mgr. Tereza Olivová