Vracíme se ke sportu po zranění nebo nemoci
U lidí zvyklých sportovat bývá největším úskalím restartu po delší nečinnosti vynucené úrazem nebo nemocí rychlost, s níž se snaží k oblíbené aktivitě vrátit. Předčasné zatížení však přináší riziko recidivy zranění nebo nemoci… Intenzivně trénující jsou také ohroženi poklesem odolnosti vůči infekcím.
Jak dlouho si dát pohov?
Po chřipce: „Chřipka je virové onemocnění, které trvá zhruba týden. Po odeznění teplot a normalizaci pocitů je většinou možné začít s aktivitou nízké intenzity,“ říká doktor Maráček.
Po zánětu plic (pneumonii): „Záleží na závěrech kontrolního vyšetření pneumologem a rentgenovém obrazu. Varovnými signály, že všechno ještě není v pořádku, bude pokašlávání, případně vykašlávání, vyšší klidová tepová frekvence. Bude-li přetrvávat dušnost a únava neúměrná zátěži, byť malé, na sport to určitě ještě nebude.“
Po mononukleóze: Závažná infekce způsobená plošně rozšířeným virem Epsteina a Barrové, který napadá zejména B-lymfocyty (buňky imunitního systému), postihuje především mladé lidi do 30 let věku. Prudká reakce imunitního systému, kdy se T-lymfocyty snaží odstranit virem změněné a nefunkční B-lymfocyty, je při tomto onemocnění příčinou zánětu lymfatických uzlin, jater a sleziny. Zhoršení funkce těchto orgánů má za následek mj. velkou únavu, která člověka nutí spíše polehávat než sportovat; jde o orientační signál, že tělo se s nemocí ještě nevyrovnalo. „Kromě pocitů je však potřeba laboratorně sledovat titr protilátek – imunoglobulinů třídy M (IgM), ale také tříd G a A, jejich dynamiku v čase – a provádět jaterní testy. Do normalizace titru IgM a jaterních testů je sport nevhodný, popřípadě jen s minimální intenzitou – to znamená nanejvýš procházky a lehké tonizační cvičení k posílení svalů,“ upřesňuje doktor Maráček.
Po operaci v oblasti břicha či pánve: „I když se operační rána zhojí a lékař proti návratu k pohybové aktivitě nic nenamítá, může být problém se silovými sporty, při nichž hrozí zvýšené napětí v ráně. Vyhnout byste se měli i sportům s rizikem pádu a naražení.“ * Po operaci křečových žil: „Opět – rozhodující slovo musí mít cévní chirurg nebo angiolog. V současné době je však velkým pomocníkem lidí s tímto problémem kompresní oblečení. Opravdu funguje.“
Po infarktu myokardu: Pacientům po srdečním infarktu již lékaři na rozdíl od minulosti neordinují absolutní klid, naopak řízená a lékařem kontrolovaná aerobní aktivita s jen mírně zvýšenou tepovou frekvencí je součástí rehabilitace. Využívá se k ní třeba chůze na pásu nebo jízda na rotopedu. Vyšší zatížení u sportovců je však jiná věc. „Bude záležet na způsobu řešení infarktového stavu, zda se tak dělo pouze léky, nebo invazivně koronarografií s obnovením průtoku krve, eventuálně operací. O vyléčení a možnosti vrátit se ke sportu rozhodne kardiolog. Určitě je však vhodné před zahájením aktivit absolvovat zátěžové vyšetření se stanovením výkonnosti, prahů zátěže a s doporučením objemu a intenzity tréninku,“ dodává doktor Maráček.
Zásady návratu ke sportu
MUDr. Jiří Dostal, Institut sportovního lékařství v Praze „Začínáme-li sportovat po delší době nečinnosti, největším problémem bývá rychlost, s níž se snažíme vrátit do tréninku. Většinou máme pocit, že ‚to přece dáme‘, když nám to před nuceným odpočinkem šlo. Efektem je poté rychlé přetížení, přetrénování, nový či opakující se úraz a další vynucená pauza. Pokud jsme výkonnostní sportovci a máme tréninkový plán, lékaře a chytrého trenéra, tak je návrat většinou v pořádku. Pokud však toto není k dispozici, sami se často přetížíme.
Jak se vrátit k tréninku?
1. Znát správný čas: Pokud se sportem neživíme, tak volit konzervativní přístup a raději počkat další týden či dva než návrat uspěchat.
2. Kdy je ten správný čas: Je nutné se ptát lékaře nebo fyzioterapeuta, se kterým třeba po tréninku pracujeme. Ti jsou nejvíce povolaní a také zodpovědní za náš zdravotní stav a případné postižení v důsledku nesprávných rad.
3. Co a jak cvičit: Záleží na tom, jak dlouhá byla přestávka, jakou měla příčinu a zda šlo ‚pouze‘ o věc lokální (operace kolene, po které jsme třeba cvičili horní část těla), nebo celkovou – vážné onemocnění.
a) Při lokálním problému existuje předpoklad rychlejšího návratu. Zásadní je rozhovor s lékařem, který indikoval operaci nebo nařídil klidový režim po zranění.
b) Pokud se jednalo o celkové vysazení sportovní činnosti na delší dobu, mělo by být pravidlem vyšetření tělovýchovným lékařem s doporučením k intenzitě a typu zátěže.
Celkově platí: Nemělo by být ohroženo zdraví na jedné straně, ale na druhé straně by se zase návrat neměl příliš zpomalovat.“
Odborná spolupráce: MUDr. Radomír Maráček, Klinika sportovní medicíny Ostrava, www.sportovnimedicina.cz MUDr. Miroslav Sinkule, ortopedické oddělení Nemocnice Na Františku v Praze MUDr. Jiří Dostal, Institut sportovního lékařství v Praze, www.sportovnilekarstvi.cz
