Před a po Poděbradech: V hubnutí děti nezávodí!
Melodická zumba malé tanečníky pořádně rozpohybuje. Skoro se ani nechce věřit tomu, že mnozí z nich sem přijeli bojovat s přebytečnými kilogramy.
Energie dětem kupodivu vydrží dokonce i při hodině aqua-aerobiku. „Nejspíš to bude tím, že jsou u nás už čtvrtý týden,“ uvede věci na pravou míru vedoucí lékařka dětské Léčebny Dr. L. Filipa v Poděbradech MUDr. Blanka Kosová. V prvních dnech si ale na vydatné porce pohybu leckteré z nich jen těžko zvykaly...
V poválečných dobách, kdy léčebna v Poděbradech začala sloužit dětským pacientům, mezi nimi převažovaly hlavně děti se srdečními a pohybovými problémy. Nyní sem přijíždějí nejčastěji s diagnózou obezita - kvůli přebytečným kilogramům pak mívají velice často pohybové i srdeční problémy. „A to je opět příležitost pro kardiology i ortopedy,“ říká doktorka Kosová, „kruh se tak svým způsobem uzavírá.“ Obézní děti však trpí i řadou dalších problémů. Mívají různé ekzémy, trápí je trávicí, spánkové nebo dýchací potíže. Velice nepříjemné bývají také hormonální změny. U dívek se projevují například nadměrným ochlupením v obličeji, u chlapců vyklenutím prsních bradavek.
Odlišovat se od ostatních není v dětském kolektivu zrovna žádný med. Příliš zaoblené děti bývají terčem šikany, mívají nízké sebevědomí a v pozdějším věku se potýkají s depresemi. „Psychické potíže, s nimiž k nám děti přicházejí, se ovšem v kolektivu velmi brzy trošku naředí, protože si navzájem takzvaně nemají co vyčítat,“ míní lékařka. První dny v léčebně ale dají většině z nich pořádně zabrat. Už proto, že si musejí zvyknout nejen na každodenní pohyb, ale i na úplně jiný jídelníček, než jaký většinou znají. A najednou navíc není po ruce ani oblíbená tabulka čokolády... Náročnou situaci jim tady pomáhají zvládnout nejen zdejší sestřičky, ale i maminky, jež sem nejmladší předškolní děti doprovázejí.
Ve zdejší léčebně ovšem nejde ani tak o to co nejvíc zhubnout, ale spíše si osvojit zdravý životní styl. A ten bývá mnohdy velmi odlišný od toho, který znají z domova. „Dnešní maminky jsou hodně pracovně vytížené, na vaření moc nemají čas,“ říká vrchní sestra Jaroslava Kerberová. „Mnohé děti navíc doma vůbec nesnídají, svačí jen málokdo, kolikrát jedí první jídlo teprve v poledne, někdy dokonce až večer.“ Zvyknout si na to, že v léčebně se jídlo podává šestkrát denně, proto bývá dost nesnadné. Stejně jako smířit se s tím, že místo párků nebo sekané dostávají zeleninu a rybí maso. Dodnes tu vzpomínají třeba na to, jak celý stůl dětí vrátil porci lososa jen proto, že jedna holčička nad talířem pronesla osudovou větu: „Fuj, to je ryba.“
Také dávky pohybu, které ve zdejší léčebně „ordinují“, jsou pro většinu obézních dětí naprosto neobvyklé. Každý den začíná rozcvičkou, po ní přijdou na řadu náročnější cviky na protažení, lázeňské vodní procedury a další pohybové aktivity. Od relaxačních procházek přes nordic walking až po nový tréninkový program flow-in, který dokáže nahradit některé fitness aktivity, a přitom nezatěžuje klouby. Když se dětí v tělocvičně zeptáte, kolik hodin denně cvičí, s nadsázkou odpovědí, že celý den. „Pohyb musí být rozmanitý, aby se děti nenudily,“ říká doktorka Kosová. Na zkoušku jim proto nedávno zkusili nabídnout pozemní hokej a hned se kupodivu podařilo najít několik vyložených talentů. „Chytila“ se dokonce i holčička, kterou do té doby veškerý pohyb spíš otravoval.
Během čtyřtýdenního pobytu se sice děti v léčebně hodně naučí, ale ne všechny u správných návyků zůstanou i doma po návratu. Hodně přitom záleží především na jejich rodičích. Vedoucí lékařka léčebny s nadsázkou říká, že obezita mnohdy ani tolik nesouvisí se skutečnou genetikou jako spíš s genetikou kuchyně. „Léčit musíme většinou nejen děti, ale i celou rodinu a také úzce spolupracovat s praktickými dětskými lékaři,“ dodává. Někdy se taková spolupráce daří, jindy však ani přes veškeré úsilí ne. Právě nedávno byl v léčebně na opakovaném pobytu chlapec, který ve 13 letech váží neuvěřitelných 162 kg. Už v batolecím věku odmítal jíst zeleninu, zato dokázal spořádat až dvanáct tučných jogurtů denně. Při každém pobytu v léčebně se mu sice podaří úspěšně zhubnout, ale za pár měsíců doma už má zase ztracené kilogramy zpátky.
Těch optimističtějších příběhů však také není málo. Radost tu třeba nedávno měli z Patrika, kterého kromě obezity trápila i řada dalších nemocí. Cvičit ale nepřestal ani po odchodu z léčebny. A přestože doma nějaké to kilo navíc znovu přibral, bylo znát, jak moc se snaží si váhu udržet. Stejně jako David, který začal pravidelně sportovat a hlídá si jídelníček. „Vždycky je milé, když se za námi po čase přijdou podívat děti, které se v léčebně léčily,“ říká Jaroslava Kerberová. „Prostě se jen tak staví během výletu do Poděbrad.“ V léčebně pracuje už více než třicet let, a tak se občas setkává i s druhou generací svých pacientů. Radost mívá i z psaníček, která se občas objeví v poště.
Jeden z takových dopisů plný vděku právě visí na chodbě léčebny. Psal ho Lukáš, který si před rokem na režim v léčebně zpočátku zvykal jen těžko. Teď ale rád vzpomíná na všechny sestřičky i paní učitelku ze zdejší školy. Píše, že se z něj stal sportovní kluk a jeho maminka doma začala dietně vařit. Svůj dopis končí možná trochu úsměvnými slovy „a pomáhejte tlouštíkům pořád“, z čehož se tady stala oblíbená „hláška“. A smajlík od tohoto kluka lidi v léčebně potěšil možná víc než sebevětší pochvala.
Odborná spolupráce: MUDr. Blanka Kosová vedoucí lékařka Léčebny Dr. L. Filipa v Poděbradech
