Vážili jsme metrák i víc
Vážili třeba metrák a půl, shodili na polovinu, zase přibrali… Nad obezitou, stejně jako nad lidskou hloupostí, nelze vyhrát. Bojovat však musíme stále.
„Kila přibývají hlavně při sedavém životním stylu,“ je přesvědčen 75letý pan Lev. Dokud pracoval jako soustružník a posléze správce sportovních zařízení, držel si stálou váhu. Jakmile při práci vystudoval na vysoké škole ekonomii a přesunul se od soustruhu na kancelářskou židli, šla jeho hmotnost nahoru tempem 3 kilogramy ročně. „Cesta na oběd – to byl někdy můj jediný pohyb za celý pracovní den. Večer jsme s kamarády dali pár piv, doma čekala manželka s dobrou večeří…“
Už jako penzista to při výšce 161 centimetrů „dotáhl“ skoro na metrák… a také k cukrovce, kvůli níž si musel několikrát denně píchat inzulin. A bylo hůř, na pravidelné ranní procházce se psem ho před čtyřmi lety postihl infarkt myokardu. Po čtyřnásobném bypassu a zotavení mu v Centru preventivní kardiologie 3. interní kliniky – kliniky endokrinologie a metabolismu 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze doporučili konzultaci na obezitologickém pracovišti. MUDr. Martin Matoulek, Ph. D., tam pacientovi kromě změny jídelníčku „naordinoval“ i pravidelný pohyb, vzhledem k metabolickým obtížím (cukrovka) a kardiovaskulárním komplikacím (prodělaný infarkt) raději pod odborným dohledem.
Už dva roky třikrát týdně jezdí pan Lev ze sídliště na pražské periferii do tělocvičny VŠTJ Medicina Praha v Salmovské ulici u Karlova náměstí a hodinku tam střídavě vesluje na trenažéru, šlape na rotopedu a běhá na pásu. Na pohyb si tak zvykl, že když výjimečně vynechá, cvičení mu chybí. Musel také snížit velikost porcí. Pravidelné zapisování všeho, co snědl a vypil, totiž ukázalo, že sice jí docela zdravě, ale příliš mnoho.
K snídani si teď dává tenký plátek žitného chleba s trojúhelníčkem taveného sýra, plátkem šunky a paprikou a malý čtvereček hořké čokolády se 72 % kakaa. Obědvá a večeří obvykle trochu rýže s masem a zeleninou nebo čistě zeleninové jídlo. Svačí ovoce, většinou jablko. Piva se úplně vzdal, občas si dopřeje víno. Bříško mu sice zůstalo, ale glykemie se zlepšila natolik, že mohl vyměnit nepříjemné inzulinové injekce za prášky, a také riziko dalšího infarktu nebo jiného srdečně-cévního onemocnění podstatně kleslo. „A taky jsou mi malé košile, z toho veslování mi narostly svaly,“ říká pyšně.
„Cílem hubnutí nemusí být dokonalá postava. Jde hlavně o snížení rizika obezity nebo příznivé ovlivnění jejích komplikací – zejména cukrovky, vysokého krevního tlaku a srdečně-cévních onemocnění, především obávaného infarktu myokardu,“ vysvětluje Martin Matoulek, proč má v boji s obezitou smysl dostat se byť jen „o jednu hmotnostní kategorii níž“. „Už pětikilový úbytek u člověka vážícího 120 kilogramů pomůže játrům, ale hlavně je důkazem jeho schopnosti a ochoty spolupracovat s námi lékaři na snižování hmotnosti,“ zdůrazňuje doktor Matoulek, který oceňuje i malé redukční úspěchy svých pacientů. Možná i proto, že sám za zhruba dvacet let, co se věnuje obezitologii, přibral hodně přes deset kilo. „Kdybych však ve svém týdenním programu neměl vyhrazený pravidelný čas na sport, bylo by těch kilogramů ještě víc,“ přiznává.
Pravidelně a dlouhodobě se věnovat fyzické aktivitě je pro lidi snažící se zhubnout důležité. „Nestačí jen omezit jídlo. Organismus se na nižší příjem potravy adaptuje, a tak dieta přestane po určitém čase fungovat a váhový úbytek se zastaví,“ vysvětluje obezitolog. Když se už nedaří snižovat váhu kombinací diety a pohybu, a přitom je další redukce žádoucí a rizika komplikací obezity (hlavně ohrožení srdíčka) stále vysoká, je vhodné uvažovat o operační léčbě, tedy o použití některé z metod bariatrické chirurgie.
„Nejčastěji se provádí takzvaná laparoskopická adjustabilní bandáž žaludku, při níž se kolem horní části žaludku navlékne silikonový kroužek a žaludek se jakoby přiškrtí. Dalším typem bariatrické operace je laparoskopická tubulizace žaludku, při níž se žaludek chirurgicky zmenší o více než polovinu. Při další metodě, gastrickém bypassu, se napojením horní části žaludku přímo na tenké střevo vyřadí větší část žaludku ze vstřebávání snědené potravy a tím se dosahuje vyššího váhového úbytku,“ popisuje doktor Matoulek a upozorňuje: „Při zmenšení žaludku hrozí, že nehlídá-li si pacient velikost porcí a přejídá se, žaludek se opět roztáhne a člověk tloustne. Proto se tento typ zákroku hodí jen pro lidi schopné dodržovat dietní režim, kteří navíc ve svém životě nemají bulimické epizody, tedy příhody záchvatovitého přejídání z psychických příčin.“
„Na talířek o velikosti kávového podšálku položím plátek knedlíku a na něj navrstvím kysané zelí a maso se šťávou. Všechno, co z knedlíku spadne, vrátím do hrnce,“ popisuje odměřování porcí své největší pochoutky pan Tomáš, který chirurgické zmenšení žaludku podstoupil. Nyní na pohled štíhlý muž dává svou někdejší váhu 140 kilogramů do souvislosti se sedavým životním stylem a také s genetickou zátěží – problémy s váhou měli jeho tatínek i dědeček. „Geny hrají velkou roli při vzniku obezity. Některé ovlivňují preferenci sladké chuti, jiné klidový energetický výdej nebo ukládání tuku v tukových buňkách,“ potvrzuje doktor Matoulek. Pan Tomáš díky cvičení, kontrole jídelníčku a silné vůli shodil 24 kilogramů, pak se však úbytek zastavil, a ručička váhy se dokonce začala vracet na původní hodnoty. Na radu lékařů se proto rozhodl podstoupit bariatrickou operaci…
Bez bariatrické operace zatím zkouší hubnout paní Libuše. Ta považuje za jednu z příčin vzestupu své hmotnosti nepravidelnou, nárazovou konzumaci většího množství potravy pouze dvakrát denně. „Ráno jsem se nasnídala, celý den v práci nejedla a vlčí hlad vpodvečer řešila ‚luxováním‘ ledničky.“ Změnit tyto zvyky nebylo snadné, paní Libuše se dokonce na čas stala silnou kuřačkou („kartony cigaret jsem chodila nakupovat do čtyř různých obchodů, tak jsem se před prodavačkami styděla“). Také paní Hana se musela naučit jíst pravidelně pětkrát denně menší porce a jídlo si více vybírat. Zatímco dříve měla ráda bílé pečivo („suchých rohlíků jsem dokázala spořádat pět najednou“), levné uzeniny, bůček a neodolala čerstvému chlebu se sádlem, nyní její chladničku plní bílé jogurty a tvarohy do 3 % tuku, jogurtová mléka, rostlinné margaríny, nízkotučné sýry a zelenina.
Jen jednou za měsíc si dopřeje oblíbený krůtí řízek smažený v trojobalu. „Nejlepší je mít doma jen potraviny, které se nedají sníst okamžitě, ale vyžadují přípravu. Já mám v zásobách rýži, brambory, čočku, mrkev, cibuli, pohanku, kuskus a v mrazáku různé zeleninové směsi… Když nemáte ani kousek chleba a nechce se vám do obchodu, nezbývá než si uvařit třeba zeleninovou polévku nebo rizoto. Já přišla na chuť květáku a brokolici; jím je samotné, uvařené v páře a nemaštěné. Ale vím, že když budu mít ve špajzu sušenky nebo masové konzervy, přednostně sáhnu po nich,“ svěřuje se Hana se svými zkušenostmi. „Cvičení? Snažím se kvůli kloubům, ale moc mě to nebaví.“ Přesto se jí podařilo zhubnout z 95 na 62 kg při výšce necelých 160 cm a váhu si už drží několik let.
„Taky bych si místo cvičení na strojích radši zahrála ping-pong nebo šla na lekci aquaaerobiku, ale tyto možnosti v okolí svého bydliště nemám,“ připojuje se paní Jarmila, další z pravidelných návštěvnic tělocvičny VŠTJ Medicina Praha. Cvičit tam chodí už 5 let. Je v důchodu, přesto stále pracuje na směny jako pokladní v supermarketu, a tak svůj čas musí dobře plánovat. Pro pana Lva představuje pravidelné cvičení důležitou náplň dne i příležitost zajet třikrát týdně do centra Prahy. „Moje dny teď mají řád,“ uzavírá.
Jak zhubli lidé z článku?
*Zmenšili porce.
*Pravidelně jedli 5x denně, nedopustili pocit „vlčího“ hladu.
*Zapisovali si veškerou denní konzumaci.
*Vyměnili pivo za menší (!) objem vína.
*Nejedli večer ovoce (některé druhy mají hodně cukru).
*Zařadili do jídelníčku nové – zdravé – potraviny, které jim zachutnaly.
*Občas si dovolili malé dietní „hříchy“ (čtvereček kvalitní čokolády denně, oblíbené „nezdravé“ jídlo jednou za měsíc).
*Nehromadili zásoby ve spíži a lednici.
*Doma měli jen potraviny na vaření, nikoli k okamžité spotřebě.
*Vyčlenili si v denním programu pevný čas na pohyb.
*Nikdy nevynechávali cvičení.
*Když nepomohla změna životního stylu (se kterou je při hubnutí vždycky nutné začít a pak u ní vydržet), podstoupili chirurgické zmenšení žaludku (bariatrickou operaci).
Co nám dělá silná těla?
* Vysoký příjem a nízký výdej energie. Jinými slovy pozitivní energetická bilance. Jednoduše řečeno, jíme příliš mnoho jídla bohatého na energii (tučného, sladkého) a současně se málo hýbeme. Po jídlech s vyšším obsahem energie a především bohatých na tuky roste chuť i pocit hladu.
* Geny. Ovlivňují, kterou chuť upřednostňujeme (sladkou!), výdej energie i ukládání tuku v tukových buňkách.
* Bolest, stres, úzkost, strach. Jídlo krátkodobě funguje jako mírné analgetikum – fyzická bolest se bez ohledu na příčinu po najedení zmírní. Jídlo má i lehké účinky anxiolytické (působí proti úzkosti a psychickému napětí) a antidepresivní. „Zajídat“ tělesnou nebo psychickou nepohodu má tedy své opodstatnění, důsledkem je však vzestup váhy.
* Užívané léky. Některé léky při dlouhodobém podávání vyvolávají vzestup hmotnosti tím, že ovlivňují příjem potravy nebo působí na energetický výdej a ukládání tukových zásob. Takto se „chovají“ například kortikosteroidy, tyreostatika (léky snižující funkci štítné žlázy), některá psychofarmaka a antiepileptika, estrogeny, inzulin, betablokátory (snižují srdeční činnost a krevní tlak) nebo blokátory serotoninergních či histaminergních receptorů (užívané jako léky proti alergiím či migréně).
* Nevzdělanost a chudoba. Vyšší výskyt obezity (a také dalších onemocnění) je dlouhodobě pozorován u lidí s nízkým dosaženým vzděláním a/nebo ve špatné sociálně-ekonomické situaci.
Více o zdravém hubnutí pod dohledem odborníků se dozvíte na těchto internetových stránkách: www.vstj.cz www.zijzdrave.cz www.stob.cz
Odborná spolupráce: MUDr. Martin Matoulek, Ph. D. 3. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
