Znám cenu svého zdraví: Selhání ledvin může skončit dobře
Těším se na docela obyčejné radosti – na výlet anebo dovolenou u moře,“ usmívá se osmadvacetiletá Ivana Valešová, majitelka nové ledviny. Znovu se cítí zdravá. Dokázala být ukázněnou pacientkou na domácí dialýze, kterou si zvolila hlavně kvůli své šestileté dcerce.
Bolesti hlavy a migrény nejdříve paní Ivana přičítala právě vyššímu krevnímu tlaku, stejně tak se domnívala, že se často zadýchávala kvůli kouření. Ale pak se na kole zadýchávala i na rovince. Byla stále unavená a ztratila chuť k jídlu. Když už se pro ni stalo problémem i zavazování tkaniček, rozhodla se vyhledat lékaře. Vše ukazovalo na zánět průdušek, ale lékaři ji ještě poslali na kontrolní odběr krve. „Hned druhý den mi volal překvapený lékař, že mé hodnoty kreatininu jsou nebezpečně vysoké a pravděpodobně mi selhávají ledviny,“ vzpomíná paní Ivana. Následovala podrobnější vyšetření v náchodské nemocnici a hned druhý den ji převezli do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Podstoupila další vyšetření a také léčbu kortikoidy, které ji zbavily obrovského otoku na plicích. Kvůli tomu jí méně pracovala i nepřirozeně stlačená levá srdeční komora.
„Po hospitalizaci mě za nějaký čas pustili domů a pravidelně jsem chodila na kontroly. Hodnoty kreatininu se nelepšily,“ popisuje průběh zdravotních potíží hrdinka našeho příběhu. Zaznělo i obávané slovo dialýza. Od té doby byla bedlivě sledována a na pravidelných kontrolách měla prostor seznámit se detailně s klady i zápory nemocniční a také domácí dialýzy. Věděla, že jakmile budou hodnoty kreatininu nad 500 µmol/l, bude nutné naplánovat zahájení dialýzy. „Rozhodující bylo mé dítě. Nedovedla jsem si představit trávit třikrát týdně dlouhé hodiny v nemocnici bez dcery. Také jsem věděla, že fistule, která se voperuje na paži pod kůži, se i po úspěšné transplantaci ponechává pod kůží, aby bylo možné v případě nutnosti kdykoli hemodialýzu opět zahájit. Proto jsem se rozhodla pro domácí dialýzu. Potřebovala jsem mít možnost být denně s Eliškou a pečovat o domácnost,“ vysvětluje své rozhdnutí paní Ivana. Katétr potřebný pro domácí (také nazývanou břišní či peritoneální) dialýzu jí zavedli ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze. Na Interním oddělení Strahov Všeobecné fakultní nemocnice v Praze pod vedením paní doktorky Barbory Szonowské pacientku naučili, jak si domácí dialýzu bezpečně provádět. Při tomto způsobu dialýzy se krev čistí uvnitř těla. Tělo k tomu využívá vlastní, přirozenou membránu – pobřišnici (peritoneum), která pracuje jako dialyzační filtr. Nevyužívá se umělé membrány mimo tělo, jako je tomu u hemodialýzy (nemocniční dialýza), kdy se krev vyvádí do mimotělního oběhu, a čistí se přes speciální dialyzační filtr – dialyzátor.
Doma se starali
Jak výměny dialyzačního roztoku v domácím prostředí vnímala malá Eliška a jak zbytek rodiny? „Rodina byla skvělá a snažili se mi se vším pomoci. Dojemná byla dcerka, která každý den volala: „Mami, jdeme na převaz!“ Přinesla speciální plotnu na zahřátí roztoku na tělesnou teplotu, krabičku s dezinfekcí a dělala s maminkou další potřebné úkony. Její maminka se znovu začala cítit dobře, zvládala čtyřicetiminutovou pěší cestu do školky, hodně času trávila na pochůzkách. „Před odchodem jsem se,napustila' a na cestu si do kabelky přibalila vypouštěcí vak. Některé věci pro mě ale byly tabu. Třeba koupání v rybníku je kvůli riziku zánětu nemožné,“ dodává. S katétrem žila paní Ivana až do letošního dubna. Našel se pro ni vhodný dárce ledviny, ve Fakultní Nemocnici v Hradci Králové se pak probudila s transplantovanou ledvinou. Vše se seběhlo velmi rychle. Následovalo 22 dní v nemocnici, během kterých se ledvinový štěp chytl okamžitě, potom se jeho funkce začala zpomalovat, proběhla proto biopsie štěpu a následovalo uklidnění od lékařů, že tyto výkyvy po transplantaci nastávají poměrně často. Důležité bylo, že hladina kreatininu začala konečně klesat. Postupně se snižovala dávka imunosupresiv a následoval pocit obrovské úlevy. Mladá žena může tvrdit, že poznala, jakou hodnotu má její zdraví.
